čtvrtek, července 04, 2013

IRONMAN Austria 30.6.2013

Sláva, první letošní vrchol úspěšně zdolán:) Po třech letech pauzy dané zlobivým kolenem jsem opět dokončil triatlon na IM distancích. Pojďme ale popořádku. Jakže to probíhala příprava?

Plavání - je fakt, že na bazén chodím skoro každý týden. Většinou však ve vodě strávím maximálně 20 minut, pak pára, vířivka, no potřebuju přece regeneraci. Dobře, rovnou se přiznám, při některých návštěvách do bazénu ani nevlezu :) Takže ironmanskou příprava jsem volil velmi krátkou. Asi šest venkovních plavání v neoprenu, ty přece v Klagenfurtu letos budou! Dostal jsem se do stavu, že bych měl plavání zdolat. Pochopitelně dost daleko od osobáku, přece jen jsem dřív plaval víc...

Kolo - cyklistickou přípravu jsem dost změnil. V zimě jsem začal chodit na spinning. Koleno ze začátku dost bolelo, pak si zvyklo. Takže když jsem vyrazil ven, na začátku vyjížďky ani nebolelo. Až po nějaké době, zhruba po dvou hodinách začínalo. Dost to záviselo i na rychlosti - v dubnu jsme s Kristýnou vyrazili na týdenní soustředění se sporttour do Chorvatska. Mimochodem nádherná akce s fantastickým poměrem cen/výkon. Dlouho jsem nebyl tak spokojený. Jezdil jsem tam pomaleji než můžu a ejhle, koleno úplně dobrý! Bohužel po návratu nepřálo cyklistice počasí. Jakmile se pak v půlce června zlepšilo, zkoušel jsem to dohnat a koleno přetížil. Jezdil jsem hodně v kopcích, přece jen kolo v Klagenfurtu má +1600m. Takže např. místo abych startoval na kopcovitém sprinttriatlonu v Blansku, jedu tam jako doprovod Kristýny. Poprvé si dávám trať cyklistiky před startem. Podruhé s (kus za) Kristýnou. Potřetí pak zase sám. Nějaký kopce tím najetý mám. Prostě suma sumárum jsem nenajel ani 1000km. Na ujetí 180km trati by to mělo stačit, osobák to nebude...

Běh - doby, kdy jsem běhal 70km týdně jsou pryč. Dnes s bídou 50 a to jen občas. Pravda, občas se projdu. Ale zatím ne moc daleko, stovku jsem absolvoval jedinou - Lazovku. Tady jsem v čase lepším než loni byl v roli doprovodu vítězky kategorie žen, hvězdy z obálky behej.com (č. 28). Po tomto úspěchu jsme se snadno domluvili na společné účasti i na dalších akcích. Ale o tom jindy. Prostě maraton bych uběhnout měl, osobák to nebude.

Shrnu-li přípravu - na dokončení mého asi posledního ironmana by to mělo stačit. Před odjezdem přemýšlím o časových ambicích. Překonání nejhoršího času 14:33 snad nehrozí. Na svůj nejlepší 12:18 zase nemám. Pak mi pomáhá Aldaman. Tento tréninkový fanatik dokončuje Moraviamana díky vedru až za 11:38:03. Přijde mi vtipné být s mým tréninkem jen o hodinu horší než on. Čas si zaokrouhluju, kdo si má pamatovat vteřiny. Chci dokončit za 12:40. To by i s kopcovitou cyklistikou mohlo jít.

Balím a najednou nemůžu najít boty? Já vím, mám dost jiných párů, ale já chci ty vybrané Mizuno Wave Elixir 2! To je zlé znamení! Jdu do obchodu, připraven utratit 3000 za nové. Jenže ten model je změněný, Elixir 8 je zase pronační. A normální, teď Aura 9 nemají. Naštvaný objednávám slevněné Aury z 21run.com za příznivých 60€. Světe div se, přichází za dva dny. Ve čtvrtek ráno. Vyzvedávám je a vyrážím do Klagenfurtu, beru Kristýnu jako doprovod. Ubytovaní jsme v kempu hned u startu. V noci se ve stanu klepeme zimou. Jsem nějaký nachlazený, ta zima se mi vůbec nelíbí. Ránou jdeme plavat, vzduch stále chladný, ale voda příjemná, nádherně čistá, cca 20 stupňů, prohřátá do hloubky. Plavecká trať si mne získává svou bezpečností. Plave se 1200m do jezera, pak 500 ke břehu, podél něj 1100 a poslední kilometr kanálem, který je hluboký míň jak 150cm a užší než 10m. Prostě první půlka nad hloubkou a pak pořád u břehu či dokonce nad mělčinou. Jakožto neplavec, často dostávající křeče, jsem z této tratí zcela nadšen. Ranní plavání kupodivu zlepšuje stav mého nachlazení:)  V Expu jsem připraven utratit nehorázně mnoho peněz za suvenýry s logem IRONMAN, jen ať se kreditka prohne. Nakonec kupuji jen jedno triko, pivní sklenici a dva odznáčky. Mikiny a cyklodresy se mi nelíbí. Zkouším rozběhat nové Aury. Příjemný boty, budu v nich závodit. Pokud by byl problém, odskočím se přezout do kempu :)

Nádherný suvenýr. Ale nějak nemám pro koho ho koupit :)

V pátek večer pasta party, ve srovnání s Rothem nic moc. Uvědomuji si, že s Rothem budu vše srovnávat. Ten je pro mne srdeční záležitostí, nemá to Klagenfurt lehký :) V sobotu ukládání věcí do depa a opět vychytávka - s kolem vás vyfotí a musíte si pro něj buď osobně nebo s průkazem s fotkou. Hezky vymyšleno:) Vypovídá mi poslušnost pumpa, nekupuji novou, půjčuji si. Nabalit se na ironmana je složité, věcí je potřeba moc. Inventura - co jsem zapomněl tentokrát? Opalovací krém. Kupuji v Eurosparu. Navštěvujeme Minimundus

Zastávám názor, že ironmana lze absolvovat tempem víkendového výletu na Kokořín, jen při ironmanu neuvidíte hrad. To tady neplatí. V Klagenfurtu můžete z trati běhu vidět hradů i zámků spoustu, jste-li dost vysocí, abyste viděli přes plot Minimundusu...

Předpověď počasí se umoudřuje. Deště z ní postupně mizí, nakonec i mraky, opravdu má být slunečno a odpoledne až 26 stupňů. Jen ráno díky jasné obloze cca 10 stupňů. Fuj. V noci jako obvykle skoro nespím. Ve čtyři je celý kemp na nohou. Jdu zkontrolovat kolo do depa, ono je snad 13 stupňů! A otepluje se! Já nezmrznu! Já to snad fakt dokončím!
Start plavání. Najděte si mne - u druhého mola kousek od žluté bóje :D

Jdu na start, navlékám neopren. Jsem neskutečně klidný. Možná díky trati plavání, tuto superbezpečnou trať prostě musím zvládnout! Na pláži si stoupám hodně dopředu. Proč? Viděl jsem záběry z minulého ročníku. Měli by tu být i horší plavci než já. Nechci, aby mne brzdili :) Navíc se chci zkusit někoho chytit. Nějakého toho kopance se nebojím. START! Naposledy v životě! To dám! Vrhám se do vody, je to trochu mela. Někteří plavou dost zešikma, pořád se musím dívat. Zkouším se zaháknout za jednu ženu, ty plavou hodně vyrovnaně. Nedaří se, dav mne odkloní. Prát se nebudu. Zkouším dalšího plavce. Neúspěšně. Dalšího. Zas nic. No co, naprosto jasně vidím bóji, plavu přímo na ni. Předplavává mne prsař. Fakt dobrý prsař. V neoprenu je těžký plavat prsa, ale on má takovou váhu a tak silné nohy, že to dává v pohodě. Zkouším se zaháknout za něj. Najednou plavu s viditelně menším množství energie. Plavat za prsařem není lehké, ale je to výhodné. Drží směr i tempo. U bojky volí rozumný odstup na obeplavání. Nemáme žádnou kolizi. Ani se nenaděju a jsme u další bojky. No mně se plave úplně pohodově! Přestože jsme nedaleko od břehu, nás plavce obklopuje spousta lodí. Prsař volí neobvyklou cestu mezi nimi. Dvakrát mi uplavává, pokaždé rozkopu nohy, které od startu nepoužívám a docvaknu si ho. Už vidím ústí kanálu, najednou nás křižuje další skupinka, od prsaře mne oddělují. Nevadí, dorazím poslední kilometr za svý. Plavu si dlouhá, pomalá tempa. O nic nejde, jen o dokončení. Už jsem v kanále, plavci přede mnou dost rozvířili vodu a bahýnko ode dna. Jeden plavec si stoupá a diví se čistotě vody :) Vyhýbám se tak tak. Voda je v pohodě, čistší než naše přehrady.  V půlce kanálu mne napadá, že dnes snad ani nedostanu křeče :) Tato hříšná myšlenka je okamžitě po zásluze potrestána. Někdo za mnou mne přetáhne přes nohy, okamžitě dostávám křeč. Nějak zvnějšku kotníku. Tam je taky sval? Doteď jsem ho neznal :) Normálně bych křeč řešil, protahoval, ale tady, kde je dva metry vpravo břeh a pode mnou mělko? Kašlu na křeč, plavu dál. Postupně povoluje. Je tu výlez z vody, špatně se mi vstává. Využívám pomocníky. Motá se mi hlava. "Are you ok?" ptá se jeden helfer. Jasný, já řeknu že ne a odvede mne k doktorovi. Tak mu jen zakývu, že jsem naprosto ok a motám se pryč. Kouknu na hodinky, očekávám čas přes 1:30 a ono 1:22!! Cože? Mne švihne. To je snad druhé nejlepší im plavání všech dob? Tak to jsem nečekal. Dal bych si šampáňo. A oni tu mají jen vodu. Jdu se radši připravit na kolo.

Pokud nevěříte, že se mi motá hlava, mrkněte sem. Bezpečně mne poznáte na swim videu vpravo dole. Všichni běží, já se motám.

Na kolo beru jako jeden z mála cyklodres a návleky. Ano, je možná už i 18 stupňů a teplota půjde rychle výš. Přesto je mi ze začátku zima. Tradičně pomalé depo a vyrážím. Po namotání doměrečných metrů se dostávám do velké skupiny. Ty hromadné starty mají něco do sebe, v Rothu jsem kolem sebe tolik cyklistů neměl. Přece jen už jsem dost vzadu, okolo jedoucí moc jezdit ve skupině s rozestupy podle pravidel neumí. Snažím se být ve skupině nenápadný a v rámci možností pravidla dodržuji. Hned první motorka rozdává v naší skupině karty. Oprávněně. Naštěstí se fakt snažím, takže mně ne. Šviháme to podél jezera průměrem přes 30. No na toto natrénováno určitě nemám. Občasné pidi kopečky naší skupinou dost míchají. Motorky mají zase práci :) Teď zastavují u někoho, kdo si u kraje odskočil. Že by to byl littering? Nedozvím se to. První kopec, kratší a prudší má být někde kolem 35.km. Druhý významný - o dost delší, trochu pozvolnější na 65. Jedou se dva okruhy. První hodinka mi utekla jako voda, švihám si to zalehlý v hrazdě na maximu možného. Je tu první opravdový kopec.
Prý kopec je přítel :)

 Normálně v kopcích bývám lepší než cyklisté okolo mne, dnes se to moc nekoná. Budiž mi jakousi omluvou, že už v tomto kole tento kopec jeden závodník JDE. No to je síla :) Se ho asi lekl nebo co :) Z kopce mi jako obvykle všichni ujíždí. Inu, máte kola za sto i více tisíc, jeďte si. Míjíme se kousek s protisměrem, vidím motorku doprovázející posledního závodníka. Mám na něj aspoň hodinu náskok? Asi víc:) Propadám se do krize. Začíná bolet koleno. Beru si ibuprofen.Ne a ne se dostat k druhému kopci. Když do něj konečně jedu, připadám si vyřízený. Unavený, bez energie. Stoupání jedu pocitově šíleně. To, že se moc nepropadám v pořadí přikládám faktu, že už za mnou skoro nikdo není. Sjíždím ke Klagenfurtu, pořád mne někdo předjíždí. Vůbec nevím, jestli ujedu druhé kolo. Jestli ve druhém kole zpomalím, bude kolo přes sedm hodin. Můj časový cíl je v pytli. Už asi na IM trať nemám. Bez tréninku kola to nemá smysl. Proč jsem sem lezl? Už jsem starý, síla je pryč. Procházky po horách nejsou tak náročné jako toto. Předjíždí mne nějaké ženské. Vjíždím do druhého kola zoufale vyčerpaný. Předjíždí mne furt další. No kolik jich tam ještě je? Piju, jím, chystám se na kopce. První je tu. No asi bych se měl pochválit, docela mi to do něj jde. Řadu lidí předjíždím. Motorky jsou pryč, troufnu si i na předjetí vpravo. Co s někým, kdo jede po prostředku? Předjedou mne všichni zpět z kopce? Kupodivu ani ne. Hele... já z toho kopce předjíždím. To je divný. Všichni okolo jsou nějací schvácení. Možná je jim teplo? Pravda, také jsem shrnul návleky, ale v podstatě teplo necítím. Blížím se k druhému kopci, furt předjíždím.
Makám i v hrazdě :)
 Nervy napnuté jako špagáty, čekám na stoupání. Kopec obsypaný hrozny a hrozny cyklistů. Předjíždím jednoho, dva, skupinu asi deseti. Nejedu rychle, určitě pomaleji než v prvním kole. Ale rychleji než ti kolem. Najednou se cítím skvěle. To je tak příjemný někoho předjet, nehledě na rychlost :) Slyším hudbu a komentátora na vrcholu. Předjíždím obrovskou skupinu. Blížím se k vrcholu. Hudba utichá. Ozvou se dva tóny další skladby, bez varování mi vhání slzy do očí. Nevím, co je to za skladba. Rozumím však těm slzám. Je v nich vše. Stesk po dávno vzdáleném mládí. Lítost nad dnešní cyklo výkonností. Zároveň nadšení z dokončení dnešního závodu. Jestliže jsem na kopci, nemá mne co zastavit. Ani defekt. Ani maraton. Nic. Já to dám!! Předjíždím další cyklisty z kopce. Uvědomuji si, že už mne padesát kilometrů asi nikdo nepředjel. A najednou - frnk, kousek před cílem mne předjíždí Wolfgang. Dnes asi podesáté. Je lepší na rovině, já i v malých stoupáních. Podle jeho šedin je jiná věková kategorie. Aspoň o jednu, dvě výš. Nechávám ho ujet a vytáčím nohy. S obrovským ulehčením slézám z kola az 6:49. A stejně škoda, že kolo není o 50km delší. Docela jsem k závěru pookřál :) Každopádně teď už JEN běh!

Wolfgang Koch, startovní číslo 1760 (vložte si to číslo, jestli se chcete podívat) opravdu je jiná kategorie. Je mladší než já. Neuvěřitelný, jak jsou někteří mladíci šediví :)

Po poměrně dlouhém depu konečně vybíhám. Na hodinkách dnes přepínám jednotlivé disciplíny, nemám celkový čas. Nikde nevidím časomíru:) Počítám v hlavě - plavání+depo 1:30 + kolo+depo 7:00 je 8:30. Musel bych běžet maraton za 4:10, abych splnil svůj cíl. Pokud jsem v depu nebyl déle. Takže radši za čtyři. No to nemám šanci. Nejlíp jsem běžel na IM 4:20. Takže dnes nejlíp  asi 4:30, spíš 4:40. Vlastně beru cokoli pod 5. Nemá cenu počítat. Stejně běžím vždy jak tělo dovolí. Do půlky volně, pak se snažím. Krátce po rozběhnutí musím zastavit - trať parkem je uzoučká, za mnou běží vítězka kategorie žen. Pouštím ji. O kus dál mne předbíhá slovenský profesionál Kulich. Pak už je cesta volnější. Cožpak o to, je docela rovinatá. Ale moc se mi nelíbí. Relativně často pod nohama betonové kostky, naštěstí je dnes moc necítím. Možná díky novým botám. Jsou tu i poměrně časté zatáčky a změny trasy. V centru i jakési prudší podběhy, zatáčky a přeběhy rantlů.  Na začátku běhu je docela teplo, dokonce se schlazuju houbičkou. Běžím a divím se sám sobě. Běžím totiž nečekaně rychle. Uvolněně. Svěže.  Na běžeckém ultra závodě se občas stane, že člověk po krizi trochu pookřeje. Toto je něco úplně jiného. Přechod kolo-běh na triatlonu je jakoby reset. Začíná se znova. Není vůbec poznat, jak jsem se na kole trápil. Nerozumím, je to tak. Předbíhám. To vám je tak příjemný :)

Vybíhám. Makačka :)
5km cca 26:50. Tady se něco děje! Přestává mi být teplo, je mi fajn, běžím a běžím za hezkého odpoledne. Pořád jen předbíhám. Volá na mne pár čechů, tak tak odpovídám, jsem ponořen do sebe, nikoho osobně nevnímám. Na půlce jsem pod 1:54. Začínám si věřit, že bych to mohl dát POD 4!!! Tempo pochopitelně začíná upadat, nejsou naběhané kilometry, snažím se víc zapojit vůli. Ještě na 30.km držím tempo velmi blízko 6min/km. Chviličku nad, chviličku pod. Kolem mne snad už všichni pochodují. Předbíhám a vzpomínám, kdy naposledy někdo předběhl mne. Vybaví se mi až Kulich, to není špatný :D Ale asi tam někdo byl. Vadnu. Občerstovačky procházím delší a delší kus. Ještě na 35km vychází i se započtením zpomalení maraton tak 4:02-03. Mám šanci stihnout 12:40? Nevím. Proč tu není časomíra? Asi na  36,5.km přichází silná křeč do zadní strany stehna. Zastavuju, protahuju. A vtom slyším odbíjet hodiny. To musí být 19hod! 12 hodin od startu! Doprotahovat, makat! Mám šanci stihnout 12:40! Hlavně opatrně přeběhy z/na chodník! Běžím. Makám. Proč všichni pochodují nebo se šourají? Připadám si s tempem 6:10 jako sprinter.:) Na několika místech polévají domorodci běžce z hadice. Já vždy dělám výrazná gesta, že polít nechci. Není přece vedro. Výrazně gestikuluji i teď před občerstvovačkou. Přesto mne dobrovolnice, unavená z celého dne, trochu polévá. Okamžitě se mi vrací křeč. Mlčím, dojdu si pro kelímek, myslím jen na 12:40. Běžím. Mrzí mne, že na hodinkách nemám celkový čas. Kde ho vzít? Kousek před cílem stojí Kristýna. "Kolik je hodin?" řvu na ni. "19:34:20 zní jasná odpověď. To dám. Přidávám, zase křeč. Seru na ni, řvu bolestí. Řvu šíleně nahlas. Křeč se lekne a polevuje. Je tu takový ruch, že si snad kromě křeče nikdo mého řevu nevšiml. Řítím se do cílové rovinky, emoce obnažené na dřeň. Zatáčím na cílový koberec a zpomaluji. Vidím 19:38. A přede mnou běžkyni. Nestihl bych ji na tom kousku předběhnout. Chci být na cílové fotce sám. Já já já jenom já.

Spokojenost v cílové rovince. Kdyby byl každý metr tratě tak jednoduchý... :)

Dobíhám do cíle a nechápu sám sebe. 12:38:53. Medaile, gratulace. Žádná myšlenka. Volá na mne Kristýna, asi se jí nezdám, prý jestli jsem v pořádku? Nemluvím s ní, nemám čas. Užívám si vnitřně tu chvíli. Teď nejsem ani otec, ani manžel, ani zaměstnanec, stojím tu s emocemi na krajíčku a užívám si, že i v kategorii 45+ s vykotlaným kolenem jsem to dal. Jsem ironman. Jsem strašně spokojenej. Úplně uspokojenej :)
 Stejně jsem do cíle moc spěchal, ženská mi trochu v záběru zůstala :D

Pivo, nádherný finišerský triko. S límečkem, klidně ho vezmu i do práce:) Vyjet z autem před kemp, odnést věci. Ráno vstáváme zase ve 4. Vezu Kristýnu na brigádu do Vídně. Z Brna by to na 9 nestihla (vyprodané autobusy), musíme to stihnout z Klagenfurtu. Večeře, málem se na ní pozvracím. Divné, že na akci samotné mne žaludek nikdy nezradil:) Uléháme, nemůžu usnout. Slyším řev z cíle. Každou chvíli se ozve "You are an IRONMAN." Užívám si, že už jsem dávno v cíli. Vlastně se mi spát vůbec nechce. Chci to slyšet znovu. A znovu... Já prostě doufám, že to nebyl poslední ironman. Je čas na změnu plánů. Teď však hurá na UTMB.

Co dodat. Roth nebo Klagenfurt? Roth miluju. Přátelštějsí atmosfera, nádherná trať kola a běhu. Doplnit k tomu plaveckou část z Klagenu by bylo ideální. Klagenfurt mi přijde atmosférou trochu studenější. Zároveň však je to mnohem víc závod, asi díky hromadnému startu. Každý metr trati jsem měl na dohled soupeře, ani chvilku jsem nebyl sám. To motivuje i ve chvílích, kdy se nedaří. I když mne třeba na kole předjíždí ženské. Jsem starý chlap, můžu se nad to povznést :) Pro tento charakter závodu miluju i Klagenfurt. Příští rok nebudu utrácet za velký závod a zvolím česko-slovenský. V dalších letech by to mohla být těžká volba...

Jak zhodnotit můj výkon? Stihl jsem 12:40. Skvělý. A co pohled po disciplínách?

Plavání - fakt slušný čas. Schválně jsem se podíval do análů. Při výlezu z vody jsem se spletl. Zatím jsem plaval nejlíp 1:23:25. Takže dnešní čas 1:22:12 je naprosto nečekaným a nepochopitelným im osobákem. Vůbec netuším, jak je to možné. Trať určitě kratší není a rozhodně jsem si nějaký metr naplaval. Umístění - přesně 2000 místo v mužích.

Kolo 6:49 vlastně není taková tragedie. Nějak jsem nezapočítal stoupání, fakt, že stárnu a že na kole moc jezdit nemůžu. Takže i v nejlepších letech by to bylo 6:20-30. Ale i pohled do výsledků - je to 2.086 mužský výkon ukazuje, že jsem se prostě propadl. Mít lepší plavání než kolo je pro mne nezvyk. Najednou se to stalo. To přežiju.

Běh 4:08:52 je opět mé osobní maximum (zatím 4:20). Opět jen kroutím hlavou a nechápu. Hladký maraton bych dal s bídou 3:45 a takhle si běhám na IM? Úžasný. Asi jsem byl silně motivovaný stihnout 12:40. Jde o 997 mužský výkon. I toto číslo ukazuje, že jsem běžel opravdu skvěle.

Celkově jde o pátý nejlepší finišerský čas, já však tento výkon považuji za celkově druhý nejlepší. Jak jsem starej a netrénovanej, tak jsem dobrej. Tož se mějte a zase někde někdy :D







18 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Super-moc Ti gratuluju. Moc krásně sis to užil a krásně to napsal...hlavně ten boj se sebou samým, ten tomu dává šťávu :-)

mapo

dan67 řekl(a)...

Gratulace k dokončení, k času a hlavně k dobrému pocitu.

Moc pěkně napsané. Hezky se to četlo.
Něco takového jsem potřeboval pro sebe na nabití energie a chuti do přípravy na nějakého případného budoucího IM.

koyama řekl(a)...

Pěkné zážitky, pěkný příběh, pěkné fotky, pěkný výsledek, prostě pěkné...

I ten suvenýrek je pěkný. :) Mikroyamovi by určitě slušel, ale takovou štreku kvůli němu nepojedu.

Jiří Skřeček řekl(a)...

Krásné počteníčko Vláďo i já budu z tvého článku čerpat energii a inspiraci :) až mě mrzelo, že už je konec, četlo se to parádně :D Závod jsi zvládl bravurně a s naprostým přehledem, ještě jednou velká gratulace :)

Anonymní řekl(a)...

Tak to je nádherný zážitek!! Ty emoce... Krásný výkon a ten běh...Dobrý oddíl.

Vždy když čtu Tvoje popisy z IM, tak mám chuť si to ještě jednou zkusit. Ještě asi počkám. :)

Milan

Anonymní řekl(a)...

Tak vidíš že si to dal :) Dobře že si se nechal vyhecovat.
No a ještě jsi namotivoval Dana aby se konečně taky odhodlal. No a já za týden Roth ;) IM

AprilRuns řekl(a)...

Nadhera a velka gratulace! Ohromne motivujici.

12HonzaDe řekl(a)...

Skvely.. Jak zavod, tak zapis.. Musim jeste jednou precist:)
Ses fakt dobrej! Gratulace.. JSI IRONMAN! 12:)

Ječmínek Máselník řekl(a)...

Vláďo ohromné! Zase jsi mi připomněl, že jsi moje inspirace jak na blogu, tak, ještě víc, v IM. Já to snad taky ještě zkusím. :-).
Díky!

Vl001 řekl(a)...

Díky všem za komentáře a těším se na zápisky z vašich im ;)

Anonymní řekl(a)...

Grutuluju k výkonu. Reportáž je ta nejlepší co jsem o ironmanu četl. Martin M.

Renda řekl(a)...

Výborně. Skvěle jsi se popral s tratí. A nakonec skvělej čas. Teď hlavně nezabloudit na UTMB :-)

Aldaman řekl(a)...

Vláďo gratulace veliká :-). No nevím jestli jsem fanatik, ale jsem rád, že se ti "můj výkon :-(" stal inspirací za kolik to dát :-). Ještě toho budu muset hodně natrénovat, abych to mohl dát s takovým klidem jako ty :-D.

Vl001 řekl(a)...

Za použití slova fanatik se trochu omlouvám, nenašel jsem vhodnější, které by vystihovalo náš poněkud odlišný přístup k přípravě. Není to myšleno ve zlém :)

Aldaman řekl(a)...

Vláďo v pohodě :-). Je pravda, že náš přístup k tréninku je lehce odlišný, když si to tak vezmu tak nejspíš menší fanatik asi jsem :-)

Anonymní řekl(a)...

Jedním slovem - úžasné.

Když si uvědomím, že jsi se vůbec rozmýšlel, zda-li to jet... Byla by to opravdu škoda o něco takového přijít.

Máš ohromný talent jak to podat, tvé zápisky jsou úžasně čtivě.

Mě jen překvapuje - jak můžeš v půlce kola vědět, že to dáš? Já teda takové sebevědomí nemám. Asi to bude těmi zkušenostmi...

Radek

Michal Krčál řekl(a)...

Ahoj Vláďo, jednak gratuluju k dalšímu dokončenému IM, a jelikož jsem zjistil, že na Tebe nemám nikde mail, ptám se tímhle způsobem. Mám v plánu jet na Týnišťské šlápoty (sice jen na "dětskou" denní část) a koukal jsem do startovní listiny, že jsi přihlášený. Pokud bys jel z Brna, autem a měl místo, tak bych se rád svezl.

Dík za odpověď.

Michal

Vl001 řekl(a)...

Radku, pocit, že ke konci kola jsem v cíli, mám od začátku svých IM účastí. V poslední době se jen zvětšuje:) Pochopitelně se i na běhu může něco stát, ale prostě na to nemyslím.

Michale, poslal jsem ti mail. Snad :)