Maraton Perly Karpát 22.11.2009

Po Chřibském maratonu jsem měl za sebou konečně nějaké letošní běžecké kilometry, tak jsem začal zvažovat další maraton. Vybral jsem si Firenze a docela jsem se těšil, hlavně na poměrně teplé počasí, které tam touto dobou bývá. Čáru přes rozpočet mi udělala rodinná sešlost, na které jsem prý nutný a bylo potřeba hledat náhradní řešení. Tož jsem se vydal v neděli do Trenčianských Teplic na poněkud kopečkovitější maraton.

Zatím opuštěná startovní/cílová čára. Víc jsem toho nenafotil:-)

Maraton Perly Karpát patří mezi komornější akce, prezence blesková, do 6€ startovného se vešel i upomínkový hrníček. Mám spoustu času. Řeším hlavně co na sebe. Předpověď hlásí slunečno a až devět stupňů, aktuálně je mlha a stupně čtyři. A nevypadá to, že by se mělo počasí měnit. Nakonec volím krátké triko+dlouhé triko+lehoučkou vestu, tříčtvrťáky, Vabronožky a rukavice. Snad se v těch kopcích neuvařím až vyjde sluníčko:-) Hledání toalety se mění trochu v bojovou hru. Na pánském jsou dvě kabinky, jedna ucpaná, druhá zamčená. Toalety v tělocvičně jsem nenašel, tak jdu statečně na dámské. Šťasten, že jsem svůj problém zdárně vyřešil můžu jen sledovat, jak se před dámskými toaletami dělá dlouhá fronta ze samých chlapů:-) Chvíle před startem pak trávím s Pepou a Demim a uděluji jim spoustu dobrých rad:-D

Start a vyrážíme do zahřívacího minikolečka po sídlišti. Tato rovinka mi jde skvěle:-) Vím, co bude následovat. Hnusný kopec, vyjel jsem si ho už autem. Stoupám do něj zvolna, což se později ukazuje jako moudrý nápad. I tak mi na mokru trochu podkluzují boty. 14% už je prostě citelné stoupání. Tak strmé, že se mi z něj shrnou i Vabronožky, což normálně nedělají:-) Přemýšlím, jestli je horší Chřibský maraton nebo tento. Odpověď není úplně jednoznačná, ale většině běžců bude méně sedět Perla. Stoupání je hned zkraje, za ním prudký seběh a před půlkou zpět. Nic moc;-) Oceňuji občerstvovačky s teplým čajem a po prudkém klesání od pátého kilometru běžím ve skupince. Jsme ale hodně nesourodí, po pár kilometrech se skupinka rozpadá. Stoupáme k první otočce na 12km, kde mne pobaví sadismus tvůrce trati. Místo aby otočka byla v dědině na rovince, nutí nás vyběhnout kratičký bonusový krpál k jakési garáži. Jako by těch kopců dnes bylo málo:-) Nohy unavené, poněkud se mi nafukuje břicho, v klesání od otočky mne předbíhá několik mladíků ze starší kategorie. Někdy mám pocit, že jsem na maratonech kvůli nim. Je vidět, že jim předběhnutí mladšího běžce dělá dobře:-) Vracíme se do Teplic, tato část tratě mne celkem zklamala. Čekal jsem pěkné hory s výhledy a nádherné hluboké lesy, skutečností je běh po okresce, kterou nelze označit za opuštěnou, mlha, v lese poházené igeliťáky s odpadky. V samotném seběhu do Teplic mne míjí dva kamiony, dělají slušnou vzduchovou vlnu:-) Naštěstí se mi v seběhu daří vyfouknout balon v mém břiše, jinak bych to snad vzdal:-) Půlka za 1:59, na ten profil úžasné.

Trať zabočuje na hlavní teplickou promenádu, teď je chvíli na co se dívat. Moji pozornost upoutá název Krym na jedné z budov. Je toto dvacet let po změně systému nutné? Nemají slováci náhodou jazykový zákon? :-) Jedinou omluvou je, že jde o jasně nejhnusnější socbudovu v řadě pěkných staveb z doby první republiky:-) Probíháme parkem, běžci přede mnou už nejsou ani v dohledu, chvíli uvažuji, zda běžím správně. Ale jo, už jsem na silnici k poslednímu stoupání. To bude evidentně mírnější. Z vedlejší ulice přijíždí auto řízené pohlednou blondýnkou. Já vím, chodec nemá přednost před autem, o vteřinu mi ani nejde, ale řidička zjevně registruje, že jde o závod, tak zastavuje. A pak, když jsem přímo před ní se znovu rozjíždí... Podvědomě se chytám rukama předku jejího velkého Seatu a odrážím se mimo auto. Uf - nepřejela mi nohy. Příhoda je natolik neuvěřitelná, že prostě běžím dál. Za sebou slyším, že dáma opět zastavuje a stahuje okénko. Podle výrazu její tváře se nechystá zrovna k omluvě. "Používej mozek krávo blbá" není zrovna věta, na kterou bych byl hrdý, ale nějak mi jiná na jazyk nepřišla. Odpověď ani neslyším a běžím dál. Běží se mi teď docela dobře. Stoupání je mírné, zatímco v Chřibech nohy po kopcích běžely asi 7min/km, dnes je tempo mnohem lepší. Propočítávám časy, jestli se mi podaří z kopce běžet kousek pod 5:30, mohlo by to být celkově pod 4hod. Do kopce se proto i trochu krotím. Kousek před obrátkou však zjišťuji, že dobrý pocit z běhu asi vyvolal vyplavený adrenalin při "autonehodě" a teď tuhnu. Zkouším doplnit cukry z gelů, zabírá to pomalu. Po otočce mne opět předbíhají dva běžci, druhým je prezident slovenských sběračů maratonů A. Simon v tričku potvrzujícím absolvování 500+ maratonů. Nemám šanci se ho držet. Klesám tempem přes 6min/km, což pořád ještě považuji za běh a ne špatný:-) Najednou se začínám blížit k běžcům přede mnou. Zabraly gely nebo A. Simon zpomalil? Možná čeká na Evu Seidlovou? Ta nás však strojově míjí, ne, na ni nečekal. Zavěšuji se na kousek za ni a vypadá to na druhý letošní prezidentský skalp:-) Jsme zpět na promenádě, tentokrát už dost zaplněné. Kličkuji mezi korzujícími a zároveň dobíhám dva běžce. Před koncem promenády je předbíhám. Druhý už jen jde, povzbuzuji ho, že už je to jen kousek:-) Za dobré slovo jsem po zásluze potrestán, chodec se rozbíhá a přestože se snažím stupňovat tempo, pár metrů před cílem mne přespurtovává takovou rychlostí, že to trochu zamotá hlavu i rozhodčím:-)

Sprcha teče jen studená, dnes se mi nechce otužovat, tak hned mizím domů. Co říci závěrem? Cílový čas něco přes 4:06, vzhledem k profilu jsem s hodně spokojen i s takovýmto časem, který stačí na zhruba 46. místo ze 66 startujících, 20. z 24 v M40. Tento maraton je prostě kopcovité proběhnutí s trochu problematickým zázemím, ale o to lepší organizací občerstvovaček. Uvidíme, jestli někdy najdu ještě odvahu si jít do těch kopců zaběhat:-) Pokud bude sníh, což nelze koncem listopadu vyloučit, tak určitě ne...

Gratulace třetí mladší dorostence Českého poháru dálkového plavání

Jedenáctá. Pátá. Třetí. Co to je za čísla? To jsou tvoje umístění v Českém poháru dálkového plavání, Kristýnko. Rok od roku lepší. Letos jsi měla za cíl uplavat desítku. Ty jsi jich s přehledem uplavala hned šest a to stačilo na úžasné celkové třetí místo ve tvé kategorii. Neuvěřitelné, jak se každoročně zlepšuješ. Ano, pořád ti trochu chybí rychlost. To skvělé umístění jsi vybojovala díky jiným vlastnostem. Třeba díky příkladné tréninkové docházce, která ti pak o prázdninách umožňuje plavat desítku prakticky každý víkend, aniž by tě to vyčerpávalo. Také díky chuti poprat se s delšími tratěmi. Před tvojí první desítkou pršelo. A ty jsi snad vůbec déšť nevnímala. Jen ohníčky ve tvých očích prozrazovaly, že nemáš čas sledovat nějaký hloupý déšť, protože se koncentruješ na tu velkou výzvu - deset kilometrů na Seči. Zvládla jsi je bez větší krize a pro mne byl velký zážitek sledovat z kajaku úsilí, které vkládáš do každého záběru.

Únava v cíli první desítky - Seč 4.7.2009

Přišly další závody. Před některými jsi měla času na trénink víc, někdy čas nebyl. Výsledky se proto různily, ale vždy jsi tu hroznou dálku doplavala. Určitě nejzajímavější byla Vltavice. Vlny jako na moři, málem mi to překlopilo kajak. V klidu, záběr za záběrem, jsi se prala s nepříznivými podmínkami. Jsi velká bojovnice! Jestli se ti podaří v životě dělat věci se stejným úsilím, jako při tomto závodě, tak půjdeš od úspěchu k úspěchu. A to já bych ti pochopitelně moc přál :-)

Po létě jsi opět skočila do plného tréninku, zase máš trochu víc hodin než loni. A jsou tam tři dvouhodinovky. Na zvýšený objem ses adaptovala rychle a znovu jsi o kousek poskočila. Sezona nežákovských dálkoplavců končí až bazénovými listopadovými závody v Krnově. Pětku na pětadvacítce bazénu jsi odplavala s přehledem za 1:33. Skvělý čas. Kdybyste nebyly tři na dráze a na jedné straně byla hloubka větší než těch možná 80 centimetrů, mohlo to být ještě lepší. Mohla jsi taky vidět, že oba vítězové Českého poháru - jak Rosťa Vítek, tak Lenka Štěrbová, na pětce nevyhráli. To je normální. Vytrvalcům obvykle vždy, i na té nejvyšší úrovni, trocha rychlosti chybí. A ty prostě jsi vytrvalec, tak tu rychlost pořád tolik neřeš;-)



5km bazén Krnov 6.11.2009. Nějaké nedostatky ve stylu se stále najdou, ale je to mnohem lepší než dřív. A plavat takto 200 bazénů, skvělé.

Po závodech přišlo vyhlášení celkových výsledků Českého poháru. Vyhlášení, které se tě týkalo. Vyhlášení, které mne pohladilo na duši. Jsi třetí nejlepší vytrvalkyně své kategorie, gratuluji!



Vyhlášení mladších dorostenek ČP DP Krnov 7.11.2009. První Lenka Štěrbová. Holka z plavecké rodiny, ostatně i loňská vítězka ČP se jmenuje stejně, jen byla o pár let starší. Letos Lenka navíc cenu přebírá od svého otce:-) Lenka vyhrála v 15 letech ČP v ženách celkově. Svou výkonností hodně vybočuje, připravuje se na překonání La Manche 2010. Druhá Tereza Skuhrová. Holka z plavecké rodiny, maminka letos celkově 17:-) Tereza je velmi dobrá běžkyně, v budoucnosti se asi bude věnovat spíš triatlonu. V pořadí žen je čtvrtá. Třetí dorostenkou je Kristýna Diatková. Holka z rodiny naprostých neplavců. Svojí zarputilostí se dostala až na třetí místo v ČR, v ženách 13. Za zmínku též stojí to, že se střídavými úspěchy dokonce nutí k plavání i svého nebohého otce, neplavce:-)

A když už jsem v těch výsledcích, přidám ještě fakt, že jsi od mé loňské gratulace získala tři tituly mistryně republiky v zimním plavání. A vyhrála jsi Český pohár v zimním plavání. Já vím, v zimním plavání není tak velká konkurence. A je to taková zvláštní disciplína. No ale schválně, kolik znáš ve svém okolí lidí, kteří získali titul mistra republiky nebo vyhráli Český pohár v čemkoli? Třeba v kuličkách? Takových lidí je velmi málo. V každém sportu a každé kategorii totiž může vyhrát jen jeden. A tobě se to podařilo. Gratuluji podruhé! A jen tak na okraj dodám, že jsi letos vyhrála svou kategorii v Běžci Vysočiny. Gratuluji potřetí! Jsem dnes prostě úplně ugratulovaný:-)

Ale vraťme se k dálkovému plavání. Tvé letošní časy, potvrzené Krnovem, znamenají, že můžeš v příští sezoně postoupit zase o level výše. A můžeš zkusit doplavat patnáctku, protože limit 3:30 na 10km už v pohodě stíháš. Věřím, že to dokážeš a že svého stárnoucího, unaveného ajrontátu, vezmeš s sebou. Rád se na to z kajaku podívám! Bude těžké obhájit třetí místo v kategorii. Soustřeď se už spíš na celkové pořadí žen. Letos jsi mezi ženami třináctá. Zvládneš to příští rok do desítky?? ;-) Určitě je to realistický cíl:-)

Přeji ti, ať jsi i v dalších oblastech života stejně úspěšná, jako v plavání.

Táta
170. plavec Českého poháru. Zlepšuju se, čučíš, co? :-)

Chřibský maraton 24.10.2009

Původně jsem vůbec neměl běžet Stromovku. Jako podzimní maraton jsem plánoval Ljubljaň. Jenže evidentně nemám nijak excelentní běžeckou formu a nechtěl jsem riskovat dlouhou cestu a pak opět déšť. Tak jsem běžel Stromovku. Poměrně volně, v podstatě tréninkově:-) Důvodů bylo víc - neforma, počasí v Praze blízké nule, což znamenalo dlouhé oblečení, déšť, okruhy. Odběhl jsem přes puchýř v pohodě a cítil v těle hodně sil. Ve středu jsem začal uvažovat, že bych nakonec přece jen zajel do Ljubljaně. Dobrá předpověď počasí, cítím se skvěle. Jenže světe div se - registrace je uzavřena a voni prostě nikoho dalšího nevezmou. A to tam mají tisíc maratonců:-) Dobře, nepojedu tam. Co třeba Frankfurt? Tam se mi nechce. Tam pršet trochu má a obávám se, že lépe než loni bych zaběhl stěží. Ve čtvrtek jdu vyklusávat a běží se mi nádherně. Nejspíš forma po superkompenzaci nebo co. Rozhoduji se běžet Chřiby. Ty jsem běžel jako svůj první maraton v roce 2005. V pátek jsem trochu nachlazený. Nebyl čtvrteční běh skvělý kvůli slaboučké viroze? Jestli ano, je fakt slabá. V sobotu jsem v předstihu v Kroměříži. Cítím se unavený, chce se mi spát. Ani kafe nepomáhá. No, je to jen 42km, snad to nějak uběhnu. Mám tu jasný výkonnostní cíl. Chtěl bych tento kopečkovitý maraton dát pod 4 hodiny. Přijde mi to i přes únavu snadné. Své podzimní maximum odhaduji podle Stromovky na něco pod 3:40. I se zdejšími kopci to znamená při běhu naplno 3:50. Čtyři hoďky jsou s rezervou, můžu se i trošku flákat.

Start, obkroužíme dvakrát stadion a mizíme směr Kvasice. Nohy jsou těžké, ale poslušné. Na 10.km jsem přesně podle plánu pod 51 minut. Začínám stoupat na Novou Dědinu a tuším, že je zle. Všichni mi utíkají. Zpomaluji a zpomaluji. Nohy rychle tuhnou, mám chuť požádat řidiče, který tu dělá někomu doprovod, ať mne vezme do Kroměříže autem. Sám nevím proč běžím dál. Asi proto, že maraton se nevzdává jen tak. Půlka za 1:54:34 už je dost nad plán. Ale na vrchol Bunče už je to jen pár metrů, které dobře znám. Párkrát jsem tu tréninkově běžel, nikdy tak ztěžka jako dnes. Předbíhá mne prezident slovenských sběračů. Ve volně běžené Stromovce byl pár metrů za mnou. Předbíhá mne Pavel Tyleček. Na to fakt nejsem zvyklý. Přece jen pár kilometrů na kole za rok najedu, mám díky tomu trochu sílu v nohách a běžcům srovnatelné výkonnosti do kopce obvykle utíkám. Dnes ani náhodou. Ale už jsem na vrcholku, oproti době před čtyřmi lety oceňuji více lidí na občerstvovačkách a bohatší sortiment. Běžím pořád na čaj, mám tu vlastní občerstvení, pohoda. Do cíle už je to kousek, nějak to dojdu, i kdyby to mělo být pět hodin. Sbíhám dolů. Nikdo mne nepředbíhá. Na to zvyklý nejsem:-) Seběh ničí Pavla Tylečka, místy pochoduje. Jarek je pořád za mnou. Mám cíl, zkusím ty dva porazit:-) Jsem ve Zdounkách a v naprosto zničeném těle se cítím dobře. Lépe než v Kvasicích. Nechce se mi spát, bdělá mysl trochu škodolibě až masochisticky týrá tělo, aby pořád běželo. No, je to tak trochu ironmanský běh. Tempo nad 6min/km, v mírném stoupání klidně přes 7. Těší mne, že se mi dobře dýchá, aerobní vytrvalosti mám dost, jen ty nohy jsou nějaké dřevěné:-) Předbíhám Pavla, vzdálenost od běžce přede mnou přestává narůstat. Je na tom stejně skvěle:-) Pohybuji se vpřed a vzpomínám si, jakou jsem tu měl před čtyřmi lety při svém prvním maratonu radost, že dokážu ještě běžet. Dnes běžím podobně rychle a kupodivu se objevuje i ta skrytá radost. Začínám se přibližovat k běžci přede mnou:-) Příjemné běžecké počasí, pohoda, no nejsou ty maratony krásné? :-) V Kroměříži ještě předbíhám jednoho pochodujícího mladíka. Povzbuzuji ho, ať běží. Je rychlejší, utekl by mi. Ale on za chvíli zase pochoduje. To nemám zapotřebí a utíkám mu:-) Pár metrů před stadionem najednou zmatkuji a nevím, kde jsem. A to Kroměříž přece jen trochu znám. Mimo jiné jsem se tu ženil:-) Koukám, koukám, jo, stojím před stadionem:-) Tak hurá na něj. Na dráze je poznat, že krok oproti ránu ztěžknul. Je to fuk, stopky v cíli mačkám pod 4:10. Oficiální čas je o trochu horší, protože jsem měl na hodinkách zapnutý autostop. Pavel i Jarek za mnou, dobrý:-) Cíl nesplněn, no a? :-) Navíc se zdá, že i to nachlazení nějak ustoupilo:-)

A co dodat pro případné zájemce o start na maratonu? Doporučuji. Proč?
- Velmi dobrý poměr cena/výkon - startovné 100Kč, slušné občerstovačky na trati, možnost poslat si vlastní občerstvení na kteroukoli z nich, párek v cíli
- Mně se líbí trať střídající město, vesnice i pěkný hluboký les. Pravda, je tu trochu kopců
- Doporučuji těm, kteří příliš často vzdávají. Tady není moc kde.
- Ano, je tu přes 300m převýšení. Není potřeba trénovat běh do kopce, stoupání jsou v pohodě. Zkuste si trochu natrénovat seběh. V klesání do Zdounek ztratíte nastoupané metry velmi rychle.
- Stánek Asics. Trochu jako expo na velkém maratonu:-)

A ještě pár údajů z výsledkové listiny - vyhrál Jan Škrdla za 2:54:05, ženy vyhrála Jiřinka Kociánová za 3:16:18. Gratuluji této dvojce k nádhernému double:-) Já jsem skončil na 59. místě z 81 dokončivších. Vítěz kategorie nad 60 let mi utekl o 20 minut, nicméně vítěze kategorie nad 70 let jsem o pár metrů porazil. Jsem prostě dobrej běžec, vostrej sporťák, od roku 2005 jsem se v Kroměříži zlepšil o víc jak deset minut:-) K výsledkům přece jen jedno malé rýpnutí - AK Kroměříž je nejlepší běžecký oddíl v ČR. Na jejich vlastním závodě je nejlepší běžec tohoto oddílu na 15.místě. Proč? Chápu, že veterán Štefko tu neběží, ale to nemají nějakého mlaďocha, který by si tu po sezoně vyklusal maraton za 2:50? Trochu hanba a neúcta k vlastnímu závodu s dlouhou tradicí, kroměřížáci, ne? :-)


Tož a někdy se do Kroměříže musím vrátit. Hranice čtyř hodin čeká:-)

První maraton - Chřiby 2005

Čtrnáctý maraton - Chřiby 2009. Kdo najde deset rozdílů, nemusí je nikam posílat:-)

Maraton Stromovka 17.10.2009

V minulých letech jsem nejpozději začátkem srpna zazimoval kolo, začal jsem víc běhat a býval jsem v půli října jakž takž připraven odběhnout rozumně maraton. Letošní Ironmaniac v září a moje lenost způsobily, že naběhané kilometry nějak nestíhají naskakovat:-) Maraton jsem proto plánoval spíše až v listopadu. Jenže jsem zjistil, že se mi na výlet do zahraničí s nejistým počasím nechce. Rozhodl jsem se zaběhnout si maraton ve Stromovce. Jen tak, kondičně, ať nevyjdu ze cviku:-) Říjnové počasí je letos šílené, letní vedra vystřídala rovnou zima, předpověď počasí na sobotu byla dlouho déšť, max +2 stupně. No, maraton už jsem běžel kdysi i v únoru, ale v mnohem lepších podmínkách. Uvidíme, ono to nějak vždycky dopadne:-).

Po příjezdu do Prahy je počasí poměrně příznivé. Skrz mraky místy prosvítá i sluníčko, teplota bude možná k šesti stupňům. Jestli ještě pár stupňů přibude, nebudu mít ani co na sebe:-) "Naštěstí" se obloha chvíli před desátou zatahuje a začíná mírně pršet. Mé dlouhé oblečení a bunda jsou správně. Ukryt v pěkných šatnách dokonce se skříňkama na zámeček čekám až skoro do startu. Přece nebudu moknout:-)

Start a zhruba dvě stovky různě motivovaných běžců vyráží vpřed. Běží se jedno zkrácené kolečko a pak osm kol prakticky přesně pětikilometrových. Hned v prvním kole se mi daří ve skupince šlápnout pravou nohou do kaluže. Ach jo, nabral jsem vodu. Cítím, že se mi okamžitě začíná dělat puchýř. Na malíčku. Člověk by řekl hloupý malíček a jak dokáže být taková hloupost nepříjemná. Snad tento úraz přežiju. První kolo běžím ve velké skupině a držím se s dalšími ironmany - Jarkem a Dušanem Kyjankou. Ve druhém kole se k nám do skupinky přidává starší běžec s poněkud podivným motáním se od kraje ke kraji. To se mi nelíbí, chci skupinku opustit. Běžíme tak pomalu, že dozadu to nepůjde, vyrážím vpřed:-) Po pár metrech opět zvolňuji. Nemám zájem běžet dnešní maraton na opravdu maratonských tepech, tedy cca 150. Chci "jen" doběhnout, na čase nezáleží. Tep něco přes 140 bude stačit:-) Okruh ve Stromovce mne poměrně příjemně překvapuje. Prakticky jen jeden seběh/výběh o pár výškových metrů, pár kousků s kostkama a několik metrů rozbitého asfaltu, jinak v podstatě rovina. Ale jsou to okruhy a to já nemám moc rád. Dnes to snad nějak zvládnu:-) Navíc kolem samí známí, aspoň tedy virtuálně. Ivo Domanský v prostoru cíle hlásí jména probíhajících, tak vím, že třeba hned ten přede mnou je MirO. Běží strojově, doběhnout ho nemůžu. 15km za 1:15 ukazuje na cíl někde kolem 3:45. To není tak zlé. Před startem bych bral výsledek pod 4 všemi deseti. Jen pořád prší, už to začíná být nepříjemné. Na občerstovačkách je i čaj, začínám mu dávat přednost před studenou vodou nebo ionty. První běží s velkým náskokem Dan Orálek, začínají mne míjet i další o kolo. Dokonce i já míjím první chodce, pořadí se stává nepřehledné. Jen jedno vím jistě - pronásleduje mne Dušan. Pořád pár kroků za mnou. Kdyby mne nepronásledoval, možná bych se stavil v šatně pro suché ponožky. Malíček s puchýřem totiž dost bolí. Řeším to po ironmansku a vytahuji z kapsičky prášek proti bolesti. Moc nepomáhá, ale aspoň mám pocit, že jsem něco udělal:-) Kus za půlkou déšť konečně ustává. Ještě pochopitelně kape ze stromů, ale přestává mi být zima. Sláva, dnes to nejspíš doběhnu, malíček-nemalíček:-) Trochu zvolňuji, nemusím si dnes dokazovat, že umím držet tempo. Dušan mne dobíhá asi na 28.km. Chvilku si povídáme, hned je běh veselejší. Dušan tvrdí, že prý běží na osobák. No, nějak se mi to nezdá, nicméně se okamžitě pasuji do role vodiče.

30.km - pohoda po boku ředitele Grafimana:-)

Po 30.km Dušan začíná zvolna vadnout, mohl bych mu snadno utéci. Ale to vodiči nedělají. Proto svého svěřence buzeruji a povzbuzuji, co se do něj vejde. Nevím, zda to se svými řečmi nepřeháním, ale nevyužijte toho, když při pomalém běhu je zásoba dechu taková, že bych mohl klidně nejen mluvit, ale možná i zpívat:-)

38.km - úsměv trochu mizí, ale je tu poslední kolo! (foto Dao)

Vbíháme do posledního kola bok po boku, Dušan opět zpomaluje. Běžím pár kroků před ním, ať musí dotahovat. A pořád něco kecám:-) Na 39. km mi přijde tempo už moc pomalé, svého svěřence opouštím. Chci zkusit, jestli i v závěru můžu běžet slušné tempo. Předbíhám jednoho běžce za druhým. Křeč do pravé nohy na 41.km mne nijak moc nepřekvapuje. Inu, puchýř, noze jsem ulevoval a teď to mám. Jdu možná sto metrů, Dušan nikde. Tak zase běžím. Rád bych doběhl před ním:-) Druhá křeč je proti. Dušan mne mine jako blesk, doplížím se do cíle kousek za ním za 3:50:25. Na 119.místě ze 181 dokončivších. Prostě jsem si kondičně odběhl maraton. Je to pod 4, tak svou kondici považuji za výbornou a jsem se sebou spokojen:-D

Poslední metry (foto Dao)

V dnešním počasí přijde obzvlášť vhod dobré zázemí šaten se sprchami. Jídlo vynechávám. Beru si jen rohlíky. Vynikající. Ano, tak má chutnat rohlík. Ne ta hmota, kterou nám servírují hypermarkety. Ty dnešní dodala pekárna Kabát, jeden ze sponzorů závodu. Škoda, že je neprodávají u nás doma. No a to je pro dnešek vše z hladkého maratonu číslo 13. Který bude čtrnáctý? Uvidíme:-)


Obvyklá tabulka. Kola jsem mačkal střídavě na startu a za cílovou čarou, proto jsem převzal přesnější časy z oficiálního měření čipy. Gps proto trochu nesedí.

Zimní plavání Punkva 4.10.2009 a Slavkov 10.10.2009

Začala nám sezona zimního plavání, tož o tom něco stručně napíšu. Prvním závodem sezony je tradičně Punkva, letos v neděli 4.10. Obvykle je to také nejnavštěvovanější závod sezony. Určitě to není kvůli bodům do Českého poháru zimního plavání, ty se tu rozdávají jen symbolické. Nikdo si tu také pořádně nezazávodí, plavci jdou do vody postupně z lodiček a čas se vůbec neměří. Tak proč se tu schází tolik lidí včetně účastníků z několika evropských zemí? Určitě je to díky až mystickému prostředí Punkevní jeskyně. Jen jednou za rok si mohou otužilci zaplavat v místech s až posvátnou atmosférou, kde čas odměřují jen pravidelné kapky vytvářejí miliony let krápníkovou výzdobu. No dá se tomu odolat? Možná jo, ale já a Kristýnka jsme si to nenechali letos ujít:-)

Přes 160 plavců se sešlo na nástupu před akcí. Náš předseda Michal řekl všechny důležité informace, tedy kdo letos zkusil překonal kanál La Manche - no, těch bylo víc. Překonat ho se povedlo dvěma plavcům - Rosťovi Vítkovi ve čtvrtém čase historie a českém rekordu, druhý úspěšný je člen našeho oddílu Ivan Gazdík. Ale nechtějte, abych vám ho někdy ukázal, bo ho znám jen z obrázků:-) Pro mne dalším důležitým bodem je, zda i letos poplave ve svých 96 letech Ladislav Nicek. Ano, je tu a zdá se být čipernější než loni:-) Tož to je z důležitých bodů asi vše a můžeme nasedat do loděk.

Kristýnka tu loni plavala sto metrů, letos volíme oba nejdelší místní trať - tři sta metrů. Nasedáme do třetí lodičky v pořadí s přáním mít to rychle za sebou. Uvnitř jeskyně náš kormidelník manévruje a manévruje... až je jasné, že budeme plavat jako poslední. No co už. Kristýnka počítala s rychlým startem, není zrovna ideálně oblečená, balím jí nohy do ručníku:-), přesto docela prochládá. Ale už se blížíme k místu startu a můžeme sledovat i hlasité výkřiky startujících před námi. Inu, voda tu má osm stupňů. To teď venku nenajdete. V řekách je pořád kolem 16, ani horské potoky nejsou o moc chladnější. Prostě je to i pro otužilce první sezonní setkání s opravdu studenou vodou:-) Vlastně pro většinu otužilců. Díky tomu, že náš oddíl je tu "domácí", patřím k těm, kteří si měli možnost tuto vodu vyzkoušet i v tréninku. Nemůžeme sice plavat moc dovnitř, ale i trénink na kraji jeskyně mi potvrdil, že to dnes zvládnu. Jinak bych si na třístovku ani netroufl, v jeskyni se z vody vylézt prostě nedá. Už je tu náš start, prochládlá Kristýnka se noří do vody se zděšením. Je to fakt studené:-) Dokonce se jí chvíli těžce dýchá. Inu, slečna má otužilecké sklony od přírody, tak na to hřeší a vůbec se neotužuje. Sprchovat se studenou vodou? Na co. A teď to má:-) Jdu do vody za ní a ač nemám zdaleka takové otužilecké vlohy, cítím se ve vodě zjevně líp, mám natrénováno:-) Kristýnka ale není žádná bábovka, ví, že pocit chladu rychle přejde a statečně plave. Má však trochu problém i s brýlemi, musí plavat prsa s hlavou nad vodou, to jí moc nejde. Ač nejsem žádný rychlík, nechtě jí o kus odplavávám:-) Užívám si krásu tmavé úzké jeskyně a osvěžující vodu. Za zatáčkou světla mizí, je tu skoro tma, kam dál? Je tu potápěč, šermuje svítilnou ve směru plavání. Škoda, raději bych chvíli cestu hledal. Jeskyně se rozšiřuje, je vidět osvětlený Masarykův dóm. Naposledy se ohlédnu, Kristýnka kousek za mnou v doprovodu zkušených otužilců. Užívám si poslední, teď už docela známou chodbu a jsem venku. Nepamatuju, že bych někdy plaval rychleji než Kristýnka o oni zrovna dneska nevyhodnocují pořadí. Smůla:-) Kiki vylézá chvíli za mnou, už se s vodou srovnala, klidně by ještě kus vydržela. Jednou, dvakrát tam ještě vleze a může zase plavat i v prosinci.To se tak někdo má. Já se budu muset poctivě každý den sprchovat a každý týden trénovat. No, snad to zvládnu:-) Následuje už jen tradiční svíčková na Skalním Mlýně s tradiční frontou a můžeme domů. Každopádně Punkva za to stojí a doufám, že příští rok jsme tu oba zase.

O týden později se koná další závod zimního plavání, který se pořádá v bazénu. Pochopitelně venkovním. Proč v bazénu? Je to Mistrovství republiky v zimním plavání způsobem prsa. No a v řece tak nějak není pořádně vidět, zda plavec plave opravdu prsa, tak se plave v bazénu. Tradičně jsou na drahách rozhodčí, tradičně jsou někteří plavci diskvalifikováni za základní technické chyby (dohmat, obrátka) a tradičně se diví. V mém nejlepším věku je disciplínou MČR 750m. Na to spíš nemám ani v letošní poměrně teplé vodě a ani tuto disciplínu plavat nemůžu, nemám odpovídající výkonnostní třídu. Loňská mistryně republiky Kristýnka se pochopitelně hlásí na dorosteneckou mistrovskou trať 250m prsa. A po zveřejnění startovní listiny zavládá u nás doma zděšení. Kiki nebude jediná dorostenka! Co teď? Kristýnka plave prsa nerada a přiznejme si to, nepříliš dobře. Rozvíjí doma teorie, kterak prohraje s nějakou neplavkyní a Rosťa Vítek, který bude druhým reprezentantem Komety na startu, se jí bude hodinu vysmívat:-) Hledáme soupeřky na netu, moc záznamů o nich není. No, snad to nebude tak hrozné.

Za vytrvalého mrholení odjíždíme do Slavkova, vzduch kolem osmi stupňů, oproti loňsku nic moc. Snad se přes den oteplí, já startuji až po poledni:-) První rozplavba je 750m vz, na startu je několik předních českých dálkoplavců v čele s Rosťou Vítkem. Voda 15 stupňů je jen o malinko chladnější než při jeho českém rekordu na La Manche, i ve Slavkově plave čas, který bude nejspíš pro ostatní zimní plavce nedostižný - 8:18.


Další rozplavba už je 250 m prsa. Startuje se z vody, už ze způsobu, jak se do vody tři dorostenky dostávají je zřejmé, že Kristýnce vadí studená voda nejmíň. Trochu trnu, jak holky poplavou, Kristýnka prostě není prsařka a přesto by titul ráda:-) Tep mi jde nahoru, je tu start, po pár metrech plavou dorostenky vyrovnaně skoro vedle sebe. Ano, všechny plavat prsa umí. Zároveň mi však padá kámen ze srdce. Kristýnka je o pár centimetrů vepředu. Má naplaváno ze všech nejvíc, studená voda jí vadí nejmíň, je jasné, že Kiki bude nejméně zpomalovat. A taky jo. Náskok v čele pomaličku roste. Soupeřky se soustředí už jen na boj o druhé místo. V něm hezky plavající Xenie nakonec podléhá Anně hlavně díky zjevně větším otužileckým zkušenostem Anny. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby si Xenie studenou vodu zkusila párkrát před závodem:-) Kristýnka velmi spokojená s dalším titulem, ani se jí od bazénu nechce, musím ji dovnitř skoro odtáhnout:-)



Po převlečení sledujeme další závody. Zajímavý je vyrovnaný souboj padesátníků, kde těsně vítězí Vít Frank. Vrcholem dne je však nečekaně závod mužů A. V něm Václav Mihola, kterého i já pamatuji jako naprosto průměrného plavce, nečekaně drží krok s gibraltarským rekordmanem a double trip La Manche přemožitelem Davidem Čechem. A nejen drží krok, ve finiši překvapivě vítězí. Opravdu hezký souboj! Dáváme si guláš, já klidně před mým startem. Se žaludkem problémy nemívám a tady fakt sprintovat nebudu:-) Na rozdíl od Kristýnčina závodu jsem před tím svým naprosto klidný. Mám natrénováno, nějak to uplavu, mně styl kontrolovat nebudou, u volného způsobu není co:-) Ujišťuji se u rozhodčího, zda můžu přejít na prsa, kdyby mi mrzl nos. A jo, klidně. No tak to zvládnu:-) Šup do vody, není až tak teplá, jak to vypadá, když se napíše 15 stupňů:-) Start, plavu. Pochopitelně mizerně. Od srpna jsem v podstatě neplaval. Po odplavané stovce mám trochu problém s dechem, musím nadechovat každý druhý záběr, což dělám jen v krizi:-) Ale kupodivu to nějak po další stovce rozplavávám. A až do konce se mi plave pocitově stále líp. Když už je jasné, že křeč nebude, tak i pořádně kopu nohama:-) Za 12:50 je tu cíl a naprostá pohoda. Možná jsem dnes mohl zkusit 750m. Stopky prozrazují neuvěřitelný fakt - druhá půlka rychlejší než první o dvacet vteřin. Fakt?

Uplaval jsem 500m v 15 stupňové vodě a nezmrzl jsem. Asi jednou budu fakt otužilec:-)

Tak ještě čekáme na vyhlášení vítězů...

.... a po obdržení medaile můžeme zase domů.

Studené vodě zdar!

BV Polná 2.10.2009

Na podzim mi starty na Běžci Vysočiny nějak nevycházely. Chystal jsem se na Ironmaniaca do Teplic, pracovní povinnosti pak zabránily v dalších startech. Před závodem Sádeckými vinohrady najednou přede mnou stála Kristýnka s tím, že takhle se flákat Běžec Vysočiny nebude a že nutně musíme pravidelně jezdit. Čím to? Inu, pohled do celkového pořadí prozradil motivaci naší plavkyně, která vždycky tvrdí, že je snažší deset kilometrů uplavat než tři uběhnout. Po jarní části byla mezi staršími žačkami v BV první. Vůbec jsme nepočítali, že by mohla toto místo udržet, ale atletky nějak daly přednost jiným závodům a Kristýnka mohla bojovat o udržení vítězství. Lenka nás nechtěla doprovázet, že prý teď nějak nemá formu a Terča má v pátek trénink. Tak jsme objeli pár závodů ve dvou - v Sádku byla Kristýnka druhá s rozumnými body, v Řásné jako jediná ve své kategorii po slušném výkonu vyhrála:-) A co v Polné??

V Polné jsme v pátek mezi prvními, dostáváme nízká startovní čísla. No, to nám v závodě asi nepomůže:-) Startuji před Kristýnkou, vybíhám si vzadu v davu, nějak se běžecky necítím. Volnější začátek mi prospívá, při stoupání po kousku asfaltky dobíhám solidní skupinku. Zkusím se jí chvíli držet:-) Kupodivu se mi to ve stoupání téměř daří, přichází klesání a já si svým krásným dlouhým krokem předbíhám dva běžce. To pochopitelně stojí za zmínku, pro jistotu to zopakuji pro ty, kteří si to neumí představit - běžím si takhle z kopce, z jednoho z nejprudších klesání, které na BV jsou, neohrabaně plácám nohama a přesto, že jsem zvyklý, že v klesání se přede mne ženou davy, dnes dva běžce předbíhám já. Pravda, rozdíl v rychlosti byl asi takový, jako když se na dálnici předjíždí kamiony, ale nějak se prostě s tím předbíháním v klesání začít musí:-) Naplněn dobrým pocitem zkouším běžet s úsilím i v druhém kole. Pořád jsem s pár běžci v kontaktu, doběhnu Jirku? Dotahuji, dotahuji, Jirka však cítí cíl, zrychluje a opět na mne získává hezkých pár vteřin. No, nevadí. Jsem v cíli a jsem spokojen:-) Kopcovitých krosovitých 10,8km za 52:19, po dlouhé době lepší výsledek než loni - rovnou o minutu. Pořadí 30 místo z 45, v kategorii 10 z 12, avšak neskutečně vysoké body - 8,577 je zřejmě historicky druhý nejvyšší zisk po loňské hodinovce. Body jsou však trochu ovlivněny tím, že František Tichý už naši kategorii čtyřicátníků vyhrál a dnes nejspíš jen vyklusával s manželkou.

V cíli už čeká spokojená Kristýnka. K pojištění vítězství v letošním Běžci jí stačilo získat půl bodu. Tento těžký úkol zvládla perfektně, plán splnila na mnoho set procent a po zlepšení o tři čtvrtě minuty oproti loňsku je dnes druhá. Celkově je první a tři závody před koncem celé serie běhů už nemůže být předstižena. Prostě už navždy bude u ročníku 2009 uvedeno, že kategorii starších žaček nevyhrála atletka, ale dálková a zimní plavkyně, která se nebojí občas nazout boty a bez běžeckého tréninku se jen tak pustit do nelehkého zápolení s atletkami. Gratuluji k vítězství!!

Brněnská 25 - 13.9.2009

Triatlonová sezona ještě úplně neskončila, po protestu po Ironmaniacu se jich možná objeví ještě víc a výsledky MČR tak budou oficiální možná na vánoce. Ale mně posun ve výsledkové listině nečeká, já jsem stejně nedokončil. Prostě já už mám po sezoně, do Barcelony bohužel nemůžu, takže můžu zase jen běhat. Vlastně jsem běhání zahájil v pondělí 7.9, kdy jsem si na Lískoveckém hamburgu odklusal půlmaraton za 1:50. S touto formou neformou jsem se vydal na Brněnskou 25.

Na prezenci svítí sluníčko, možná i moc. Počet účastníků stoupá a to je dobře. S číslem na hrudi přemýšlím, jak to poběžím. Že by začátek zvolna a pak se uvidí?

Postartovní optimismus:-)

Start je na tartanové dráze, na ní se snad ani nedá běžet pomalu. Po prvních pár desítkách metrů koukám, že tempo je pod 4min/km. To nejspíš nevydržím:-) Zvolňuji, ale jen trochu. Zkusím jinou než zamýšlenou strategii. První pětku malinko ostřeji a pak se uvidí. Je mi jasné, že loňský zázrak, kdy jsem si tu zaběhl vysněný osobák pod 2 hodiny, se opakovat nemůže. Tehdy jsem přece jen měl za srpen naběhaný slušný základ. Ale co kdyby, že. Dýchá se mi skvěle, nohy trochu stávkují. Na metě 5km mačkám mezičas - 23:06 je lepší než jsem čekal, ale zázrak to není. Opět mírně polevuji v úsilí, nemá cenu se uštvat. Předbíhá mne Radek, skupina s exhejtmanem a Dušanem Kyjankou se mi stále vzdaluje, jsem osamocen v území nikoho. V pohodě si stoupám k obrátce a jsem spokojen aspoň s tím, že dnes doběhnu. Obrátka mi připadá letos kousek dál než loni. Dávám si svůj gel, beru pití a sleduji, zda je někdo vůbec za mnou. Tam jich ještě je:-) Hned jsem se sebou spokojenější. Z kopce mne dobíhá zkušený maratonec doprovázený ženou. Mám pocit, že ji znám, ale nevím odkud. Přemýšlím o tom celý seběh dolů. Že by pracovně? Až pohled do výsledkové listiny ukazuje, že jde o Jitku Stehlíkovou, autorku řady zajímavých článků z behej.com. Zatímco v seběhu jsem za dvojicí vlál, na rovince skupinku chvíli táhnu. A pak oběma dalším trochu poodbíhám. Proč? Mám zase motivaci. Přede mnou je Dušan Kyjanka. Dušan je jistě lepší běžec než já, porazil mne ve finiši Moraviamana 2006, dal mi tři minuty na nedávném půlmaratonu Moravským krasem. Ale dnes trošku vadne a to se musí využít. To se totiž nemusí opakovat:-) Když ho dobíhám, stěžuje si, že to dnes fakt nejde. Uklidňuji ho, že taky už vůbec nemůžu a... polehoučku mizím vpřed. Musím si totiž udělat náskok před tím hnusným kopcem, co kdybych tam musel lézt po čtyřech? :-) Na dohled mám dokonce i Radka, ale toho stíhat nemíním. Znám ho, jak se přibližuje k cíli, furt přidává. A na to já opravdu nemám:-) Závěrečný kopec je dnes opravdu náročný, předbíhá mne ještě dvojice běžců, kteří si lépe rozložili síly. Ale už je tu jen klesání, přeběh silnice skvěle zabezpečený policií a za 2:02:53 jsem v cíli. O sedm minut hůř než loni, o pár sekund hůř než předloni. Ale se stejným průměrným tepem jako loni - 149. A před řadou dobrých běžců, tak si přece nebudu nadávat:-) Abych pravdu řekl, čím jsem starší, tím jsem spokojenější, že takové vzdálenosti vůbec uběhnu.

Cíl je blízko :-)

Fouká, je mi trochu chladno a nejraději bych už zmizel, ale ještě chvíli čekám. Musím totiž zatleskat Karlovi Fuksovi, který si na B25 zrežíroval neskutečný příběh a dokončuje za 2:24 tento závod už po dvaačtyřicáté. Nikdy nechyběl. Taky bych chtěl ještě nějakou dobu nechybět. Snad mi to vyjde ještě aspoň pět let...

Takhle jsem to běžel...

Ironmaniac Teplice 5.9.2009

V letošní sezoně jsem si připadal nevyironmanovaný, tak jsem se ze zoufalosti přihlásil na MČR v dlouhém triatlonu bez ohledu na podzimní termín 5.9. Mou troufalost si vychutnalo počasí - ač je stále hezky, jako obvykle má být sobota nejškaredším dnem široko daleko. Předpovědi věštily zataženo, ráno 8, možná 10 stupňů, déšť a silný vítr, v nárazech až 70km/hod. Přiznávám, měl jsem z toho velké obavy. Dokonce jsem navštívil cykloobchod a zakoupil dres s dlouhým rukávem a prstové rukavice. S malou dušičkou jedu v pátek do Teplic. Jsem neobvykle nervozní. Nevím, jestli to zvládnu. V představách se vidím zmrzlý ležet ve škarpě. S negativními představami bojuji srdnatě - dávám si do věcí stovku no a když to nepůjde, prostě skončím v nějaké hospodě. Tato imaginace naštěstí zabírá a nervozita trochu ustupuje:-) Zřejmě nejsem jediný, kdo měl ze závodu obavy, na večerní rozpravě vidím samé známé triatlonové tváře, žádné zástupy nadšenců, kteří by chtěli triatlon jen vyzkoušet. Nebudu já nakonec poslední? :-)

Nocuji v klidném hotýlku kousek od cíle, stejně nemůžu dospat, ve čtyři jsem vzhůru a pouštím počítač. Teplota v Teplicích kolem 11 stupňů, v 500 metrech, kam vede trasa kola, je kolem 8 stupňů. Zatím neprší. Dávám věci do auta a jedu čtyři kilometry do Oldřichova do místa startu plavání. Teploměr v autě potvrzuje teplotu 11 stupňů. Ale nijak moc nefouká. Odevzdávám tašku s věcmi na běh, nachystám si kolo a jdu se soukat do neoprenu. Proč mám v autě tretry na kolo? To asi není v pořádku:-) Běžím tam a zpět, na soukání do neprenu je míň času. To mi vyhovuje, není kdy být nervozní. Beru si i neoprenovou čepičku pod tu startovní, voda je sice docela teplá, ale proč ji nevyužít, když se to smí. Začíná pršet, sundávám boty, pěkně to zebe:-) Do vody se jde velmi dobře, oproti vzduchu je daleko teplejší:-)

Startuji rozvážně ze zadních řad, dávám pár vteřin těm vepředu, ať mi uplavou a začínám první ze dvou okruhů. Bójka není na 800 metrů z vody vidět, ale organizátoři dali na protější břeh nebo kam jakousi bílou plachtu, čímž se z plavání stává navigačně snadná záležitost. Pole plavců přede mnou je roztaženo do šířky téměř sto metrů. To ten bílý flek nevidí? :-) Jeden plavec mne za chvíli dokonce křižuje. Při plavání se evidentně snaží udržet si konstantní vzdálenost od břehu, ten je však členitý, tak tu dost kličkuje:-) Já bych mohl navigaci vyučovat, pěkně přímo si plavu, ve vodě je teploučko, vzduch na dýchání taky fajn. Žádné zimní plavání. Dnes určitě doplavu a to je dobrý pocit. Už jsem u první bójky, točím na druhou z obdélníku, zase plavu rovně a plavci přede mnou rozvinuti jako rojnice:-) Přes jejich kličkování se mi však vzdalují, opravdu samí rychloplavci. Otáčím zpět k místu startu a mířím na startovní bránu. To je ovšem chyba, protože bójka je kus vlevo, teď už i já si kousek přidávám:-) První kolo 45 minut, asi je to kousek delší. Pocitově jsem odhadoval čas prvního kola na 41-42minut. V druhém kole se přibližuji ke dvěma plavcům přede mnou, stíhat je však opravdu nehodlám. Těším se, jak si napíšu do blogu, jak jsem byl opět na plavání poslední:-) Déšť zesiluje a nad teplou hladinou se tvoří mlha. Sleduji mraky, trhají se? Ne, spíš houstnou. Doplavávám za 1:32, ani si nepamatuji, kdy jsem naposledy doplaval bez křečí. Vůbec mi není zima, v klidu se převlékám v depu, kde jsou ještě tři závodníci. A ještě tu stojí kolo odvážlivce, který plave bez neoprenu. Nejsem poslední:-) Pod neoprenem mám triatlonový trikot, pod něj dávám krátké klimatexové triko, pak cyklistické kalhoty, vabronožky, návleky na kolena, dlouhý dres a lehoučkou vestičku. Cyklobundu nechávám zatím v podsedlové brašničce. První kus je do kopce, tam nebude potřeba. A třeba déšť povolí. Ještě čelenku pod bundu, rukavice a jedu. Jen kousek před posledním plavcem, já se prostě víc a déle oblékám:-)

První metry na kole jsou dost krušné, déšť mi vadí a přece jen je chladno. Ve stoupání je hned líp, zdá se, že jsem oblečení trefil. Cítím se totiž úplně normálně a jsem vzteklý z kvality cesty, hrozný tankodrom:-) Naštěstí je tato cesta jen spojovací, jak bude vypadat úsek, kde se jedou čtyři obrátky? Už jsem na něm, povrch docela dobrý, trať mírně zvlněná, přijde mi svižná. Obrátka je tu coby dup a s ní i dobře vybavená občerstvovačka mimo jiné s tyčinkami Isostar i Carbosnacky. Široký sortiment, vůbec nepoužívám své občerstvení, hůř by se mi vytahovalo:-) I zpět to první kolo sviští. Míjí mne auto s časomírou, uhýbám na kraj, první je Jarda Brynda, předjíždí mne v nepříliš přehledné zatáčce až v protisměru. Nebere to závodění moc vážně? Za chvíli mne bude míjet další, podle hlasitého vysmátého povzbuzování poznávám Petra Vabrouška. Jede uvolněně a velmi rychle, je už před Tomášem Bednářem, který jistě plaval líp. Petr tu prostě opět nebude mít vážnější konkurenci. Jak tak všechny sleduji, docela mi to ubíhá, už stoupám do kopečka před Dubím, Je táhlý, jede se dobře. Na něm další otočka s občerstvovačkou. Dávám si banán, asi tu dnes přiberu:-) A hlavně - cítím, že počasí mi v dokončení nezabrání. Už jen třikrát a budu moci svištět dolů do Teplic! Déšť ustává, naopak však zesiluje vítr. Kdybych si mohl vybrat, raději ten déšť. Vítr mne zpomaluje. Prohlížím si víc trasu, prostě pohraničí. Žádná krása kromě krátkého úseku nádherným hlubokým lesem. V něm zase dost prší ze stromů:-) Na obrátce sleduji za mnou posledního cyklistu, má stále stejný odstup asi jednoho kilometru. Já se zase nijak nepřibližuji k závodníkům přede mnou. Spíš naopak. Pravda, všiml jsem si Davida Vronky, toho bych mohl předběhnout. Jinak si moc nezazávodím. Druhé kolo prostě pohoda, čas cyklistiky odhaduji na 6:20-30, kdo ví, jak rychle to posviští zpět do Teplic. Jsem ve třetím kole, docela čerstvý, zatím jsem nepotřeboval ani kofeinové povzbuzovadlo. Potřebuji si i odskočit, zastavuji, dělám co je potřeba, dávám si nějaký ten kofein, těším se, jak budu poslední - a zase nic:-) Nestihl to:-) Ale už je jen kousek za mnou, do dalšího stoupání jedu ve stoje. Makám, divný pocit, nemakám, nevěřícně koukám - mám defekt. Přední kolo. Ach jo. Zastavuji a jsem konečně poslední. Ani nepamatuji, kdy jsem měl naposledy defekt. Teda, pamatuji. Loni na vyjížďce s Radkem. Letos na vyjížďce s Radkem se objevil problém s ulomeným návarkem. Dnes tu není Radek, tak co ten defekt? :-D

"Chcete půjčit pumpu?" Co to slyším? Aha - na druhé straně silnice mladík s autem, dělá tu doprovod svému otci. A má nádhernou, obrovskou pumpu. Já prostě vím, kde mít defekt:-) Jako cyklomechanik bych se asi neuživil, ale duši se mi nějak vyměnit daří. Napumpovaná je raz dva. Ani jsem si neodpočinul a už abych zase jel:-) Vykládám mladíkovi, že na defektech je nejhorší, když člověk nechá něco zaraženého v plášti, to se pak zničí i nová duše a většina lidí vozí jen jednu. Ptá se mne, jestli kvůli tomu má chvíli počkat, jinak jede do cíle:-) Ale jen ať jede, já plášť prohlédl a celý přejel rukou, jsem jako prase, ale plášť je jistě v pořádku. Jedu, svištím, sleduji trhající se mraky. Dobře se nám poběží! A dopr... Přední kolo je opět prázdné. Fakt. Je konec. Nemám odvahu někoho žádat o duši, jednak používám dlouhé ventilky a pak, dnes tu bylo defektů dost. Nechci si brát na svědomí, že kvůli mně někdo nedokončí. Já jsem poslední, na mně tolik nezáleží:-) Dojíždím k blízké křižovatce s pořadateli a prosím o pomoc s odvozem kola do Teplic. Přemýšlí, bádají, někam volají a prý jo, když si počkám, někdo mne s kolem za hodinu odveze. Sleduji projíždějící závodníky a je mi těžko. Jak rád bych si to s nimi vyměnil! Řada z nich už pojede do cíle kola, děkují pořadatelům a mizí v dáli. Ach jo. Jede auto s nosiči na střeše. Zkouším řidiče zastavit, daří se. Je to také doprovod závodníka, rychle chápe mou situaci, do velkého kombíku můžu dát kolo dovnitř a vezu se do cíle, kde už řada závodníků běží. Vidím Rudolfa Cogana, jak stíhá Tomáše Bednáře. Vidím řadu dalších. Závidím jim, že oni tu můžou, soustředeni do sebe, ukrajovat metr za metrem. Závidím jim jejich zdánlivě nepřítomný výraz, strhané rysy i těžký dech. Musím odsud pryč. Nevydržím se na závod dívat. Odevzdávám čip, beru si všechny věci a jdu na hotel. Obouvám boty a v dresu se jdu proběhnout ke startu plavání, kde stojí mé auto. Rychle s ním zpět, balím, sprchuji se, oblékám triko Ironmaniac Finisher, překvapené recepční odevzdávám klíč, ač mám zaplaceno do zítřka. Naposledy projedu kilometr podél unavených běžců a odjíždím z Teplic. Poprvé jsem nedokončil ironmana. Ale věřte- nevěřte, až na to, že jsem si nevzal dvě duše, jsem se sebou nakonec docela spokojen. Navíc snad po takovém defektu bude Roth bez problémů, ne? :-)

Výsledky. Takhle rychle já umím zajet kolo :-)

Malé špičaté kamenité nic v barvě gumy jsem v plášti našel až doma. Vůbec se nedivím, že na mokrém plášti jsem to hmatem ani pohledem neodhalil...
Úplně mně jímá hrůza z představy, že bych se třeba celý rok připravoval a pak mne takové malé nic připraví o osobák či dokonce vítězství v důležitém závodě. Můžu si vlastně oddechnout, že jsem se nijak moc nepřipravoval :-D

Půlmaraton Moravským krasem 15.8.2009

Po Slovakmanu si tělo řeklo o odpočinek. No pár dnů, proč ne. Chci však letos absolvovat ještě jeden triatlon, takže bylo načase začít se znovu trochu hýbat. Na víkend jsem měl plánovaný běh kolem dvaceti kilometrů, tak proč si nezkusit v obezřetném tempu půlmaraton v Blansku, že?

Do Blanska vyrážíme nečekaně hned v pětici. Ironman Jarek, UltraSváťa, zásadně netrénující rychlík Exploser no a dva jundrovští flákači - Pavel a já:-) V autě probíráme všechno možné, přes teplé počasí a mírně kopcovitý terén (cca 100m převýšení) se vedou diskuze o útocích na loňské časy či osobáky. Já mám menší problém - v Blansku jsem nikdy nebyl, takže mluvit o útoku na loňský čas by bylo mlácení prázdné slámy. Na osobák se vůbec necítím a upřímně - vůbec si hodnotu osobáku nepamatuji:-) Když to na sebe prozradím, nestačím zírat. Můj osobák 1:36:10 zná Exploser zcela přesně (doma jsem se podíval, je to tak:-)), i ostatní přitakávají, že tak jsem to v Olomouci běžel:-) No já na to sledování časů prostě nejsem:-)

Na místě si vypisujeme papírové přihlášky, dostáváme za 150Kč startovného kšiltovku s vyšitým emblémem, nějaké prospekty o Moravském krasu a litr mléka. No, pít ho před závodem fakt nebudu, nicméně je to zajímavé sponzorství:-) Jo a dostáváme taky čip. Jde o svědomitě měřený závod. Jdeme se převléci a sledujeme přidružený závod koloběžek. Pěkně sviští. Ale přece jen kolo je lepší zábava. A kdo je tu dnes z favoritů? Chybí UltraDan, je tu však mistr republiky v maratonu Mireček (naturalizovaný etiopan Mulugeta Serbessa) a také už skoročech Ivan Čotov.

Koloběžky odfrčely, hurá na start, ohlušující rána z děla a vydáváme se nejprve na dva kraťoučké okruhy po městě. Přes start v 16 hodin je stále příjemné teplo, kolem 28 stupňů ve stínu, na sluníčku mezi paneláky o dost víc, i mně je teplo:-) Nikam nespěchám, ale běží se mi docela dobře, nejspíš ten půlmaraton uběhnu:-) Okruhy jsou krátké, už mizíme pomalu ven z města směrem k údolí Punkvy. První občerstovačka je docela brzy, přichází mi vhod, trochu se i polévám vodou. Stoupáme údolíčkem, je tu poměrně silný automobilový provoz, těším se, až odbočíme na silničku vedoucí k Macoše. Už je tu a s ní i stín. Řada běžců, kteří doteď nadávali na vedro, nenápadně zrychlují. Já mám najednou s tempem problém. Jak jsem se na občerstvovačce polil, je mi ve stíněném údolíčku chladno a cítím náběh na křeče, dokonce i do stehen. Možná včerejších 90km na kole nebylo ideální vyladění na dnešní půlmaraton:-( Trochu si hraju s nášlapem a jsem odhodlaný aspoň na obrátku vydržet bez křečí. Trochu zpomaluji, snad se voda odpaří a mně přestane být zima:-) Dříve cyklistka, dnes ultravytrvalkyně Vilma má opačný problém. Nadává na vedro a i podle snahy vytáhnout triko kam až to jde je vidět, že by se nejraději svlékla i z kůže. Dokonce zařazuje i pár chodeckých kroků. No, rozbíhá se rychleji než my ostatní, asi nám stejně uteče. V protisměru jdoucí běžec se srolovaným číslem je odpovědí na hádanku, kdo dnes vyhraje. Ivan Čotov vzdává. Vyhraje Mireček. Je jen otázkou času, kdy se objeví v protisměru on. Bude to ještě před hotelem Skalní mlýn? Ne. Ohřívám se na sluníčku, hned je mi líp. A zatáčím do údolíčka ke vstupu do Macochy. Je tu ještě větší chladno než doposud. Naštěstí jsem trochu oschl. Snad přežiju:-) A už mne míjí Mireček, S odstupem za ním další. Ty už znám méně. Poznávám až kolem 15.místa mistra světa v maratonu Vincenta Bašistu. Tento běžec s ročníkem narození 1942 dokáže uběhnout maraton za 3:08. Dnešní náročnou půlku dokončí za 1:28. Hmmm... První z žen je jako obvykle s úsměvem běžící Jiřinka a tak je to správně, tak to má na brněnsku být:-) Z našeho auta je první Sváťa, kousek za ním Honza, který před cílem ještě Sváťu předběhne. Asi začal trénovat:-) Pavel a Jarek jsou zřejmě za mnou. Zatím.

Těším se na obrátku. Ještě před ní mne dobíhá Pavel Tyleček. Ten se vždycky baví tím, že počítá běžce v protisměru a říká jim aktuální pořadí. Předbíhá mne, chce být na obrátce osmašedesátý. Předbíhám ho zpět. Má smůlu. Nebude mu pořadí v půlce půlky ladit s jeho startovním číslem 68:-)

Klesáme zpět, pouštím Pavla dopředu. Tedy nejen Pavla, i pár dalších. Zvažuji speciální taktickou variantu - zastávku v hotelu Skalní mlýn za účelem odložení nepotřebné zátěže. Nakonec se mi vše v břiše uklidňuje, běžím bez pauzy dál. V klesání mne pořád někdo předbíhá. Nejčastěji Vilma. Předběhne mne, pár metrů jde, já předběhnu ji a znova. Znova a znova:-) Před občerstvovačkou dojídám gel, je tu trochu tepleji. Křečové signály mizí. Ostatní mne přestávají předbíhat. Drží se jen Vilma. Vbíháme na sluníčko. Příjemných možná 27 odpoledních stupňů, bezvětří. Vilma se mi ztrácí vzadu, začínám se přibližovat skupince přede mnou. Je tu poslední občersvovačka, za ní krátké stoupání. Předbíhám několik zničených běžců, ten závod mne začíná bavit. Ještě bych prosil pět kilometrů stoupání se sluníčkem! Ne, nebude. Jen fádní rovina. I na ní předbíhám, v závěsu za zkušeným maratoncem z KRB Chrudim. Má velmi ekonomický styl běhu. Míjíme dalšího běžce, vidím cílovou rovinku. Plánuji, kde chrudimákovi nastoupím:-) Jenže... před námi je jedna z žen. Přijde mi negalantní se takhle přes ni přehnat pár metrů před cílem. Chrudimákovi ne, už si to se ženou rozdává jako o život. Sleduji je v klidu zezadu a dobíhám do cíle za 1:46 a pár vteřin. Na 68. místě (viz výsledky), jako na obrátce. Pořádek musí být:-)

Záznam z Garmina - sto metrů stoupání, sto klesání. A co tep? Skoro stejný. Rovnoměrně odfláklé tempo :-)

Občerstvení po závodě je poměrně bohaté, sleduji další dobíhající. Evidentně je tu pár běžců, kteří běhají jen krátce a radují se z časů přes dvě hodiny. Je dobře, že závod v Blansku není jen pro chrty.

Co dodat k mému výkonu? Tep avg 151, max 157. To nejsou závodní půlmaratonské tepy, ale to se ani nedalo čekat. Čas je lepší, než jsem před startem myslel. Přestože skončil Pavel přede mnou, nejsem ani poslední z našeho auta, takže i umístění skvělé:-) Nevím, jestli se mám pochlubit i za výrazný negative split (tempo nahoru cca 5:20, dolů 5:03), ale to je na tomto profilu asi docela normální. Tak se pochválím za to, že jsem nedostal křeče.

Pořadatele pak pochválím za dobrou organizaci samotného závodu. Bohužel je nemohu pochválit za předstartovní propagaci - závod nemá vlastní web, informace o něm jsou hodně utajené. Přesto si i pár zahraničních běžců cestu na start našlo. Při lepší propagaci by jich bylo jistě víc, trať je hezká a oblast je turisticky zajímavá. Uvidíme, zda se bude závod pořádat v dalších letech. Trochu se obávám, zda do závodu dají v dalších letech sponzoři peníze. 114 účastníků je bohužel málo.

DP Jablonec - Mosconi Cup - 8.8.2009

Po plaveckém debaklu z Lipna se mi na další závod nechtělo. Jenže Kristýnka potřebuje body. Nezbylo než zkusit ještě jeden zoufalý pokus - od Lipna jsem byl třikrát venku plavat - a vyrazit směr Jablonec. Na místě nás čeká krásná mini přehrada s poměrně chladnou vodou. Prý 21 stupňů. Nevěřím, vždyť je to studený! :-) V mini přehradě jsou vytyčeny dva okruhy - 1 a 1,25km, které si vzájemně nezavazí, závod měřený čipy pěkně odsýpá. První jdu na start já - na trojku. To je třikrát kilometrový okruh, místní specialitou je výběh z vody po každém kole. Žadoním po Kristýnce, aby mi po každém kole podala občerstvení. Ta se sice chvíli brání, že to se přece na tak krátké trati nedělá, ale nakonec ji přehlasovávám:-)

Věřte nevěřte, voda je fakt osvěžující. Ještě to umocňuje fakt, že první kus se plave podél hráze. Tady není ani kde vylézt:-) Ale je to jen něco přes tři sta metrů, už to točím doprava. Nevidím další bójku, z břehu jsem ji viděl, byla modrá:-) Ale vidím oranžovou, která je na druhém okruhu, tedy za tou mojí, tak tím směrem s důvěrou plavu. Už vidím i svou modrou, tak jen otočit k cílové bráně. Mám nějak zamlžené brýle, brána je proti slunci taky houby vidět, ale na těchto krátkých vzdálenostech je to úplně jedno. Při výběhu z vody brýle proplachuji a na břehu se moudře občerstvuji. S chutí do druhého kola. Voda je fakt studená. Snažím se tuto myšlenku ignorovat, pro jistotu méně kopu nohama. Už točím k cílové bráně, začínám se klepat. Může klepající se plavec doklepat kilometr a čtvrt? Spíš ne. Snad padesát metrů od cíle kola dostávám křeč do zadní strany stehna. Naštěstí ji včas zachytávám a ploužím se do cíle stylem ouško. Lezu ven, Kristýnka mi automaticky podává čaj a gel. To neviděla, že jsem se málem utopil a nemůžu pokračovat? No, ještě kousek zkusím. Lezu do vody a světe div se, neklepu se. Že by za to mohl čaj? Okruh má jen kilometr, v případě nutnosti do doplavu klidně bez noh. Ale zatím kopu, kašlu na to:-) Mírně mi tuhnou prsty na rukou, ale jinak se v klidu, metr za metrem, blížím k cíli. Dokonce chvíli uvažuji o stíhání plavce přede mnou, až vědomí toho, že by to byl příliš bezvýznamný souboj, mne od zoufalého činu odrazuje:-) Doplavávám v klidu za čepkou Bohemky a mám to za sebou. Sláva! Proč jsem si k sakru nevzal s sebou zimní bundu? Chci aspoň čaj, rum a postel. Ach jo, zase tu pořadatelé nic takového nenachystali:-))) No prostě trojka za 1:24. Já vím, nic moc. Poslední místo mezi chlapama. No ale já jsem stejně extrémně spokojenej:-)

Jakž takž teple oblečen sleduji závěr závodu na 5km. Mezi plavci statečně bojuje Radka Vodičková, k vidění jsou později i další triatlonisté v závodě štafet. Zajímavé srovnání plavců a triatlonistů, byť řada plavců startuje jen v nejdelším dnešním závodě - na desítce. Tu má v plánu i Kristýnka. Na rozdíl ode mne jí nevadí větší množství krátkých okruhů, poplave osmkrát to samé. A poplave bez doprovodného kajaku, na tom mini okruhu nebude potřeba.

Předstartovní optimismus:-)

Start a desítkáři mizí v přehradě. Už od prvních záběrů je evidentní, že Kristýnka není v ideální formě. Prostě o prázdninách se dá dělat spousta jiných věcí než plavání:-) Nicméně je jasné, že Kiki i dnes doplave. Žádné vlny a prý teplá voda. Asi je v druhé půlce přehrady jiná než ta co znám já:-) Poctivě se starám o občerstování, čaj nějak chladne a rychle ubývá. Asi proto, že jsem ho dnes pil i já:-) Kol taky rychle ubývá, zachraňuji zásobování teplými nápoji a vydávám se na plavecký stadion pro kelímek horké čokolády. Kristýnka ho s chutí vypije a už míří do posledního kola. V něm už moc plavců není, loďka už pomalu odváží zadní bójku. Když vidí, že k nim Kristýnka ještě míří, zůstávají stát. Kiki si tak přidá hezkých pár metrů. Loď opakuje manévr i před další skupinkou plavců, budou mít radost:-) Kristýnka je v cíli za 3:53, což je na poctivě změřenou trať slušné. A co stupně vítězů, budou? Jo, budou. Na stupně vítězů.... jdu já:-))) Pořadatelé vyhlašují poctivě všechny kategorie, přestože jsem na trojce byl poslední chlap, v kategorii jsem třetí a dostávám bronzovou medaili i cenu - plaveckou čepičku Mosconi. Prý mi sluší, budu ji muset nosit:-)



Poslední metry desítky v podání dnes čtvrté mladší dorostenky.

Co dodat závěrem? Mně se závod velmi líbil a považuji ho za organizačně výborně připravený z těchto důvodů:
- v malé přehradě byly skvěle vytýčeny dva okruhy, které si nezavazely a byly dokonce vedeny mimo koupající se davy rekreantů
- na břehu vytýčený prostor pro momentálně neplavající účastníky, hudba, dobrý komentátor
- měření čipy umožnilo téměř dodržet časový harmonogram
- výběhy z vody oceňuji. Mně při plavání pomohly. Také mi umožnily přiřadit plavecký projev k tvářím, které ze závodů znám, ale ve vodě jsem občas tápal kdo je kdo. Není pravda, že výběhy znevýhodnily zdravotně handicapované, pro ně připravil pořadatel snímací bránu čipů tak, aby z vody nemuseli. Využil toho jediný plavec.
- důsledné vyhlašování všech kategorií. To nepíšu kvůli své medaili (byl jsem asi jediný oceněný neplavec:-)), ale hlavně ty mladší takové vyhlašování potěší. Ostatní pořadatelé by si mohli vzít příklad a důsledně oceňovat aspoň ty nejmladší, stále to není všude standard.

Za kaňku závodu považuji protest a diskvalifikaci Rosti Vítka na 5km (měl dvoje plavky, což se nesmí). Protestů začíná být až moc a mohou zbytečně eskalovat napětí, které někteří ambiciozní trenéři vnáší do soutěže družstev. Snad už období protestů končí:-)

Tajná zbraň Bohemky - při tréninku používají dálkově ovládané lodě. Ach jo, kde skončily ty dvě moje??

Prostě závěrem - dobrý závod a ač je pro mne z Brna daleko, rád přijedu i příští rok. Snad se mi podaří posunout hranici tepelné pohody:-)

DP Lipno - Dolní Vltavice 1.-2.8.2009

Víkend, jak je už letos tradicí, trávím na nějaké té přehradě, samozřejmě s Kristýnkou. Na řadě je tentokrát Lipno. V sobotu ráno uháníme do Dolní Vltavice, azurové nebe a příjemná teplota jsou snad předzvěstí toho, že loňský lipenský boj o život se nebude opakovat. Na místě se dozvídáme, že voda má 20 stupňů. Já mám v plánu trojku, přes teplé počasí si beru plaveckou kombinézu, všichni ze mě mají srandu, že se ve vodě uvařím. No to těžko:-). Po cestě se cítím docela unavený, ale po úspěšně doplavaném Hlučínu minulý týden věřím, že trojku dám úplně v pohodě. Nebýt závod na studeném Lipnu, třeba bych se hlásil i na pětku.
Taky jste si mysleli, že je Lipno díky rozloze a nadmořské výšce křišťálově čisté? Houby. Já měl pocit, že chvílemi cítím ve vodě i benzín...

Šup do vody a je tu start. Na to, že se dnes později plave i pětka je tu neobvykle moc plavců. Je to dáno závodem pro veřejnost na 1,5 (jedno kolo) a 3km (dvě kola). Jako obvykle nechávám všechny odplavat, dnes je to chyba. Musím se pak prodírat hradbou pomalejších prsařů. Prvních pár set metrů pohoda, nacházím si své místo, už mi nikdo nezavazí. A najednou - děs. Proplavávám kusem studeného proudu. Brrr. Nic pro mne, bývalého otužilce. Zatáčím do zátoky, trať je sympaticky vedená podél břehu. To je pro mne, slabého plavce, vždy příjemné. Jenže se opakují místa se studenou vodou. Ach jo. Obrátka až po 21 minutách. To je nějak pozdě, není trať špatně změřená? Odhaduji, že je změřená dobře. Ale na pětku. Okruh má zřejmě 1650m a poplave se později třikrát. Takže trojka tu má kolem 3,3km. No, co nadělám. Plavu dál, prochládám. Je tu další studený proud. Začínám se v něm třást. Ani po veplavání do teplejší vody třes nemizí. Přidává se obvyklá křeč chodidla. Dělá se mi zle. Bohužel, musím zase ven. Doplavávám kolo za 45 minut a zbytek vzdávám. Možná kdyby to byly 3km, zkusil bych to? Nejsem si jist. Je mi fakt zle. Sleduji prsaře, kteří v poklidu obracejí do druhého kola pár minut po mně. Nikomu není zima. Jen já se tu klepu. Přemýšlím, jestli třeba nejsem nemocný? Na Hlučíně jsem se nachladil, ale to už ve čtrtek pominulo. Sám si nějak nerozumím....

S přehledem mi uplavala i známá česká ultravytrvalkyně Pavlína Procházková, která se rozpomněla na plaveckou minulost a vyhrála ve své kategorii závod veřejnosti na 3 i 5km. Gratuluji! No a aby to nebylo až tak kladné, k plavání přinutila i své dvě dcery. Těm se na otevřené vodě líbilo tak napůl :-))



Start závodu na 5km



Srovnejte si styly nejlepších - Rosťa Vítek



Libor Smolka



Jan Štábl

Start pětky se posouvá, pořadatelé nerealisticky odhadovali doplavání trojky do hodiny:-) Ale už jde Kristýnka do vody, já se ujímám role fotografa. Houf plavců mizí za zatáčkou, čekáme na prvního. Na Rosťu Vítka. Čekáme dlouho. Plavecký metronom Rosťa nikde. Objevuje se až po půl hodině. Pořadatelé se zbláznili a bójku, která byla na více než 750m posunuli. O dost velký kus. Plavci mají plavat tři kola, to bude skoro devět kilometrů. No to si užijou:-) Jdu do auta pro gel, zkusím ho Kristýnce podat. Na břehu probíhá horečná diskuze, co s tím. Padá rozhodnutí plavat dvě kola. I to bude víc jak pětka. Dozví se o změně všichni plavci? Beru kajak a jdu to říci Kristýnce:-) Nacházím ji docela vzadu, unaveně se tu plácá. Zdá se, že díky posunutí startu chytá pěkný hlaďák. Gel však nechce, asi se chce vytrápit až na dno sil. Tak jo, nechávám ji plavat. Ke cti Kristýnce slouží, že i v takovémto stavu "pětku" doplavává. Čas 2:01:50 je však daleko nejhorší letošní výsledek, i se zohledněním faktu, že trať i po zkrácení na dvě kola měla přes 5km. Nic, jdeme na večeři a spát. Máme pokoj v pěkném a klidném penzionku, usínáme velmi brzy a velmi hluboce:-)

5km - mladší dorostenky

V neděli ráno jsem opět oba připraveni plavat. Já teda nemám oficiálně co plavat, nejkratší dnešní závod je pětka pro veřejnost a to je na mne moc:-) Jdu si zaplavat aspoň kilometr neoficiálně, oproti včerejšku to vypadá, že jsem v pohodě. Fakt si nerozumím.



Start závodu na 10km


Sluníčko pálí, teplota stoupá ke 30 stupňům, Kristýnka by měla desítku zvládnout bez problémů. A taky po startu nasazuje pěkně svižné tempo. Plavou se čtyři okruhy, zhruba ty včerejší "pětkové". První kolo necelých 52 minut. O hodně rychleji než včera na pětce. Ve druhém kole zkouším Kristýnku doprovázet, ale je příšerné vedro. Navíc Kiki plave ve dvojici s "mým" předsedou Michalem, tak jí jen dávám občerstvení a v zátoce se schovávám do stínu. Pohodový závod pro plavce, hrůza pro doprovod:-) Z ničeho nic se zvedá vítr. O pár vteřin později se na Lipně dělají vlny. Oproti Hlučínu dvojnásobné. Kristýnka okamžitě rezignuje na plavání s Michalem, mně už v kajaku není vedro. Druhé kolo za 55 minut. Mám docela potíž udržet kajak na vodě. Vítr sílí. Na rožku laguny u bojky se vlny sčítají, odhadem mají skoro metr. Projíždím je na kajaku, který v nich celý mizí jako v peřejích. Docela zábava. Kdybych nemusel doprovázet svoji plavkyni. To mi dělá dost problémy, vlny a vítr mne unáší, musím neustále vyrovnávat směr. Vím, že Kristýnka nebude chtít vzdát. Ale toto vypadá nad její síly. Nechápu, kde se ty vlny berou. Takové přece na rybníku nemůžou být! Třetí kolo Kiki dokončuje za 1:04. Počet občerstvovacích zastávek vzrůstá. Kristýnka je odhodlaná doplavat. Naštěstí se vlny mírně zmenšují, unavená Kristýnka doplavává po obrátkovou bójku a chce zase čaj. Není. Vypito. Teplá kola musí stačit. Proti vlnám je to hrůza. Kristýnka stále častěji zařazuje prsa a odpočívá. Rozhoduje se prsama plavat větší kus. Upozorňuji ji, že takto to nejde. Prsama plave moc pomalu, vlny ji unáší zpět, stojí na místě. Musí kraulem. Musí. Kus proti vlnám je nekonečný. I mně už od pádlování bolí ruce. Konečně otáčíme podél břehu. Ano, Kristýnka i dnes desítku doplave. Nakonec za 4:03:35. Zdaleka nejhorší čas, zdaleka nejlepší výkon. Kdo ty vlny neviděl, neuvěří. Já bych to v nich zabalil hned:-) Kiki jde rovnou z vody na stupně vítězů. Stejně jako včera jsou na startu jen dvě mladší dorostenky. Pořadatelé sehnali pár sponzorů, i nějaká ta cena v tašce je.

Závody proběhly bez problémů díky bedlivému dohledu POLICIE

Jedeme domů. V den, který v Brně všichni považují za nádherný letní, jsme zažili na Lipně neskutečné přírodní podmínky. Vlny horší než na moři, naštěstí za teplého počasí. Víte, už mám těch extrémů dost. Doufám, že další víkend bude úplně normální, fádní léto. Snad:-)

Dálkové plavání Havířov 19.7 a Hlučín 25.-26.7

V příspěvku o Slovakmanu jsem zmínil, že napíšu něco o plavání v Havířově, resp. na Těrlické přehradě. Měl jsem toho hodně na srdci, s týdenním odstupem napíšu jen pár slov. Z Nitry jsem vyjel v neděli po sedmé, start plaveckého závodu na 10km se posunul, takže jsem tam včas. Při sundávání kajaku z auta vysvětluji Kristýnce, že ji budu doprovázet až od poloviny závodu. Víc nejsem schopen. Kdo ví, jestli v kajaku vydržím sedět bez křečí, jsem celý zničený. Vytýčený 2,5km okruh mi připadá hodně těžký, ve velké části daleko od břehu, směrem tam proti docela významným vlnám, z hladiny nebudou ani moc vidět bójky. Jediné plus je teplota vody 22 stupňů, přece jen bylo pár dnů vedro. Vzduch však má po dvacet, vypadá to na déšť, jsem zvědav, zda to Kristýnka vůbec uplave. Kiki plave první kolo 56 minut. To vypadá na čas dost přes 4 hodiny. Vydrží to vůbec ve vodě? Druhé kolo plave hodinu, je zničená z vln, má problémy s orientací, přidávám se na kajaku. Kiki trochu ožívá - má k dispozici kdykoli čaj a přece jen se nemusí tolik starat o orientaci. Začíná pršet. Déšť a vítr snáší kajak stranou, jen s vypětím sil držím směr. Stmívá se. Začíná průtrž mračen. Je mi ukradená, znám ji ze včerejška z Nitry. Tady sedím v neoprenové špricce v kajaku, ani nejsem celý mokrý. Co Kristýnka, vydrží? Průtrž jí bičuje ruce. Kiki přestává plavat a vystrkuje hlavu z vody. Čekám, že bude chtít vzdát. Ale ona se jen ptá - "Vidíš bójku?". "Jasně.", odpovídám. Opravdu ji skoro vidím. Není ani sto metrů od nás. A jestli ji nevidím, dobře si pamatuji, kde byla. Blesk osvětluje hladinu, vzápětí druhý. Postava na motorovém člunu se vztyčuje a jasně ukazuje, že závodu je konec. Jsem jeden z mála, kdo to gesto vidí a píšťalku slyší. Plavci mají hlavy ve vodě, ostatní lodě jsou daleko ve tmě. Ale postupně se zpráva šíří:-) Dostávám Kristýnku jako druhou pasažérku na člun, trochu prochladne, než dojede na břeh. Ale teď pro ni nemůžu udělat víc. Sám makám zpět, co to jde. Upozorňuji plavce po cestě, že závod skončil, nic víc pro ně udělat nemůžu, mám jen jednomístný kajak:-) Všímám si vedení VVN pár set metrů ode mne, hned se cítím bezpečněji. A najednou prásk - další velký ohňostroj. Málem ohluchlý jsem bezpečně na molu. Snad nikdy jsem nebyl blesku tak blízko. Ještě že tam to vedení je:-) Za chvíli dojíždí zmrzlá Kristýnka, v autě se však dává rychle dohromady. Je se sebou spokojená. Bodejť. Dobře plavala. A za závod dostane body, jakoby ho doplavala. Mně už to počasí ale nějak nedělá dobře. Nemůže být konečně normální vedro? :-)



Start závodu na 5km Hlučín 25.7.2009

O týden později následuje Hlučín, kde bývá vždy vedro a hezky. Letos ani tam sobotní předpověď není ideální. V sobotu plave Kristýnka pětku, já kilometr. Kiki startuje dřív. Novinkou závodu je elektronická časomíra Championchip, během závodů pracovalo snímací zařízení bez chyb, aspoň já o žádné nevím. Je to zajímavá novinka, která umožňuje pořadatelům evidovat větší množství startujících a v klidu mixovat i závody s různým počtem okruhů. Třeba se ještě na nějakém závodě objeví:-) Je teplo, docela hezky, Kristýnka jde do vody. Fouká vítr, na přehradě jsou vlny. No, ty tu bývají vždycky. Už jsem tu jednou kvůli nim nedoplaval, vzaly mi moc sil:-) Zatahuje se, zatahuje, bude pršet. Jo, prší. No, pětku Kristýnka doplave. Déšť přidává. Je tu opět průtrž. Je tu opět blesk. S chmury na tváři tichým hlasem ředitel závodu nařizuje stažení všech plavců do lodí. Jo, to už znám. Kristýnka právě doplavává podél břehu do cíle kola a jde ven. Bude klasifikována. Za ní už proplavávají jen tři plavci, ostatní skončí v lodích. Divné léto. Čekáme, zda bude závod na 1km. Jsem odhodlán při změně počasí závodit jako lev:-) Prší dlouho. Vytrvale. Teplota se snižuje. Nakonec se opravdu dělá hezky. Ale ne, dnes už se plavat nebude. Až v neděli. To já plavu jeden okruh - 2,5km, Kristýnka opět čtyři, tedy desítku. Jsem zvědav, co nám připraví počasí. Pršet by v neděli už nemělo...

Elektronická časomíra - jednoduché molo, rošt pověšený na tyči a bezchybná funkčnost. Dobré!

Je neděle ráno, neprší. Je však chladno. Přemisťujeme se na start, pořadí závodů se mění. Napřed plavou žáci. Pro ně je tento závod mistrovstvím republiky. Snaží se:-) Náš start se posouvá na 11 hodin. Mírně se otepluje, dvacítka to není. Aspoň že voda dvacet má. Ale jen o půl stupně, včera měla o dva stupně víc. Nechávám ostatní odplavat a vydávám se na svou trať. Vlny, vlny, vlny. Dnes nejsilnější, v jakých jsem zatím v českých podmínkách plaval. Vím, že nejhorší bude úsek po první bójku. Kousky plavu prsama, obracím vcelku v pohodě. Zpět k molu to jde líp, už mne čeká "jen" těžký úsek šikmo přes přehradu. Hrůza. Zatím vždy se mi plaval líp. Kristýnka to má plavat čtyřikrát. To jsem zvědav. Obrněn trpělivostí dlouhý úsek zvládám. Mám to do cíle ještě skoro kilometr, ale podél břehu. To už zvládnu. A taky jo. Myslím si, že plavu skoro u břehu, čelo závodu pár metrů před cílem mne míjí ale v trase ještě bližší břehu:-) A najednou ejhle - vidím opozdilce v čepičce Bohemians. Že bych finišoval? Zkouším to. A jde mi to! Přibližuji se, přibližuji... ale souboj prohrávám. Von se nenechal a taky přidal:-) Začal jsem finišovat pozdě:-) No kdybych věděl, že jde o plavce mé kategorie a bronzovou medaili, třeba bych se snažil víc:-) V prstech jako obvykle nemám skoro cit, jdu do auta na chvíli rozmrznout a převléknout se do role kajakář-doprovod. Kristýnku stíhám po druhém kole, je dost zničená. Vlny jí dělají problémy jako minulý týden. Neumí to s nimi:-) Čas opět vypadá ke čtyřem hodinám. Vydrží? Ukrajuje metr za metrem. Pravidelně, rovnoměrně. Vidím vlastní nezletilou dceru bojovat s tratí, se kterou by si neporadil kdejaký dospělý chlap a jsem na ni docela pyšný, fakt se snaží:-) Já mám na kajaku opět chvilkama problém držet směr, ale už jsem zkušený lodivod. Kristýnka doplavává do cíle bez velké krize za 3:55:37. Od vítězky daleko, ale je spokojená, že je to v těžkých podmínkách pod čtyři. Dobrý výkon!

Balíme, rychle kajak na střechu a valíme do Luhačovic. Vyzvednout Terču z volejbalového soustředění. Ty moje holky mi dávají zabrat:-)

Volejbalové soustředění. Kdo najde na fotce Terču, má bod:-)

18.7.2009 - i napotřetí Slovakmanem

Na Moraviamana jsem letos nemohl, rozhodl jsem se svoje letošní "natrénované" kilometry 63-1928-1021 zúročit ve třetí absolvování Slovakmana. No znáte to tam, příjemně jednoduché tratě, teplíčko, občas trošku fouká. Chystal jsem se k útoku na ironmanský osobák a pořídil jsem si i nový hezký dres. Jenže letos nějak neumí být hezky. S obavami jsem sledoval předpověď počasí, které chystalo náročnou kombinaci dopoledního vedra s pořádným lijákem a velkým ochlazením brzy po poledni. To není na osobák, to je boj o přežití:-) Kašlu na dres, na osobák to nevypadá, pěkně se budu převlékat. Ať jsem v suchu a teple. Ač jsem pochopitelně již vyspělý otužilec, pořád nějak rychle promrzám:-)

Mám trochu logistický problém - v autě si vezu i kajak na nedělní dálkové plavání, nemůžu jet autem do Šuran. Auto musím zaparkovat pečlivě na stíněném místě, aby se mi kajak během sobotního dopoledne neroztekl:-) V sobotu ráno mne vyzvedává opravdový triatlonista IronPepa, nakládá do svého maxivozu i mé kolo a dělá mi řidiče. Ještě jednou díky! Cestou si všímám docela intenzivního větru. Fouká divným směrem. Z východu, od Šuran. Sice to usnadní první cyklistický úsek, ale pak bude mít vítr více prostoru nám komplikovat závod než obvyklý západní vítr. No, ono se to během dne asi otočí. Bohužel nejspíš s příchozím deštěm. Takže buďme vlastně rádi za ten neobvyklý směr:-)

Start koupání. Ranní pohoda, teplíčko.

První disciplínou je koupání a to je na Slovakmanovi příjemné jistotou neoprenu. Voda prostě někde má 23,9 stupně. Kde, to ví jen ten, kdo ji měřil a musel to místo dost hledat, po týdenním vedru je to fakt příjemně teplé:-) Proto bez obav a bez nerozity šup do vody, díky její teplotě se dokonce poprvé v životě před triatlonem rozplavávám. Hledám si tu nejhorší a nejvzdálenější startovní pozici - nemám zájem být okopáván - a už je tu start. Pronásleduji plavce před sebou a s uspokojením za chvíli konstatuji, že nejsem poslední:-) Nemůžu však najít svůj rytmus, první kolo ze čtyř plácám přes 20 minut, to není ideální, ale ani propadák. Druhé kolo o dvě minutky déle, přestává mi být v neoprenu teplo a jsem tak akorát v pohodě. V této vodě vydržím klidně i osm kol:-) Křeč do chodidla pravé nohy přichází ve třetím kole zcela nečekaně. Ono to moje chodidlo je nějak rozbité. Zlobí mne v něm šlacha a ještě cosi. Křeč nechce povolit, kašlu na ni a plácám rukama dál. Při výběhu z vody mne najednou předběhne Petr Pasev a místo aby zamířil do cíle, skáče do posledního kola přede mnou. Asi zaspal start:-) Pobaven touto skutečností doplácávám v klidu plavání a jdu se převlékat. Na věšáčcích je ještě sedm tašek - já nejsem poslední! :-) Převlékám se v pohodě a vcelku rychle, nejsem nijak unavený. Plavání horší než loni v Rothu, i předloni tady na Slovakmanu jsem byl o pár vteřin rychlejší. Prostě mi dnes úplně nesedlo. Co kolo? Uvidíme za chvíli. Teď vytahuju plechovku s pivem a dávám si pauzu. Vlado Baron na mne upozorňuje diváky, prý "... podívejte, ten ještě nemá nic za sebou a už si tu popíjí pivo..". Kurňa, jak nic. Já tu v jezeře makám jak o život a on na mne takhle? :-)))

Kolo. Zatím vysušující vítr, vedro. Žízeň je veliká:-)

Sedám na kolo a svačinu vytahuju až za zatáčkou. Ať nemá Vlado zase řeči:-) Přede mnou tři cyklisté zalehlí na hrazdě, já mám záda narovnaná a vítr mne jako plachetnici unáší k Nitře. Ani moc šlapat nemusím, aspoň můžu v klidu jíst:-) První úsek průměr 30 a obracím proti větru. Ach jo, pořád to proti větru neumím. Jízda mne stojí hodně úsilí, pocitově nic moc, nohy bolí. Odpočívám až při jízdě do kopečka, zpět do Nitry pak už pocitově vítr tolik neunáší. Trochu změnil směr. Na silnici je neobvyklé množství aut. Stoupla na Slovensku životní úroveň nebo je tu nějaká akce? Předjíždí mne první závodník, Pepa nemá velký odstup. Ale jeho projevu dnes chybí lehkost, Czechman mu šel líp:-) No, musím se víc starat o sebe, mám velkou žízeň, to počasí nějak vysušuje. Po druhém kole mám své bidony vypité, beru si vodu. Uf, je opět slaná, to nepůjde. Tak colu? Je teplá, žízeň nemizí. No to bude den. Po třetím kole jsem zničený jak normálně po celé trase a to jsem v půlce. Beru si odevzdaně znovu vodu. Ach ta lahoda - obyčejná z kohoutku. I na druhé občerstvovačce už je obyčejná voda! Skvělé. Za chvíli bude i okolo dost vody, mračna nad obzorem tmavnou. Kupodivu nad naší trasou pořád dobrý. Ani jsem nedoufal, že celá půlka kola bude za sucha:-) Ztrácím přehled o čele závodu, nevidím Kristla, Bednáře, ani některé další. Až po závodě se dozvídám, že řada známých jmen nedokončila už kolo. Asi nejsem sám, kdo se cítil divně. Po čtvrtém kole dojíždím Monda. Teda on tvrdí, že dojel mne, ale já si nejsem vědom, že bych ho předjížděl:-) Ještě že mám gps záznam (kolo běh) jako důkaz, že jsem projel celou trasu:-) Vyměníme si tři věty a pak... se stane zázrak. Dělá se mi dobře, nohy se pocitově rozjíždí. Pořád je to proti větru a pomalu, ale najednou to je bez bolesti. Cyklista, který mne dojíždí o kolo, má co dělat, aby mne vůbec předjel. Když se mu to daří, využívám hezký kousek legálního háku. Pro jistotu o dost víc než 10m, v tom větru stačí i to. Už jsem na obrátce a skoro zároveň se obrací i vítr:-) Prostě celé páté kolo jedu proti větru:-) Jenže jak mi to pocitově jede, je mi to fuk. Obrácení větru signalizuje blízkost deště. Obracím do posledního kola, pořád ještě neprší. Ať neprší ještě kilometr. Vítr, ráno kolem 20km/hod je už dávno silnější. Teď mi nevadí. Chcete-li to přesně, minimální vítr v průběhu závodu 16km/hod, max 55. Ještě aspoň pět set metrů sucha, prosím!! Je tu poslední stoupání, nahoře na mne padají první kapky. Ještě nelije! Hrom, blesk, liják. Zastavuji u krajnice, oblékám bundu a návleky na tretry. Obojí prý nepromokavé. Ach ten marketing! Za chvíli jsem promoklý, ale ne promrzlý. Můj největší problém je udržet se na kole. Vítr má silné nárazy, ve vyjetých kolejích stojí voda, nemůžu jet ani tak rychle, jak by nohy umožňovaly. Nechci si tu lehnout. Předjíždí mne cyklista v bílé bundě, za ním auto s puštěnýma blikačkama. Snažím se auta držet s menším odstupem zezadu, je to určitá záruka, že mne v této tmě žádný řidič nepřehlédne. Hodně dlouhých deset kilometrů! Konečně jsem v Nitře. Auto mi ujíždí, jedu odstavným pruhem a přemýšlím, jak se mi bude běžet. Dojíždím ke křižovatce, kde obvykle bývá pořadatel. V bouři tu není nikdo, ani se nedivím:-) Tak mi nezbývá, než zastavit na semaforu a počkat si na zelenou:-)

Na stadionu pořadatelé jsou. Jeden ode mne bere kolo, jdu do stanu. Teda spíš pod přístřešek. Pod ním několik pořadatelů, které počasí zaskočilo. Stojí tu v krátkém, v jedné ruce telefon, zoufale se snaží přimět rodinné příslušníky, aby jim donesli lepší oblečení. Prý bundu, nejraději zimní:-) Druhou rukou drží přístřešek, jinak by už dávno poletoval po nebi. Ano, jako ten velký stan kousek odtud. Má strategie převlékání byla neuvěřitelně hloupá, běžecké věci jsou mokré jen co je vyndám z tašky. Měl jsem si prostě vzít dres a na něj v dešti cyklobundu, my triatlonisti se prostě pořád učíme:-) Ale převlékám se, obouvám, beru cyklobundu, rukavice(!) a vyrážím. K první občerstvovačce si donáším tašku. Mám v ní jako obvykle gely, dnes i suché ponožky a pláštěnku. Zatím se spokojuji s bundou.

Zima mi není, běžím. Musím běžet. Ne kvůli času, chci si jen doběhnout pro medaili. A jestli přejdu do chůze, nepodaří se mi to, protože zmrznu. Snad ta průtrž brzy přestane. Dávám si závazek běžet aspoň dvě kola ze šesti. První kolo za 37 minut mi přijde slušné. Ale vůbec si nepamatuji, jak jsem tu dřív běhával a o čas mi nejde. Běžím, abych nezmrzl. Běžím po cestě, na které stojí voda úplně všude. Jen místy je hluboká víc, místy míň. Spoléhám se na vabronožky, že vodu vytáhnou z bot a ochrání mě před puchýři. Druhé kolo jako přes kopírák. Začíná mi být zima, spravuje to teplý čaj, který se mezitím objevil na občerstvovačce na stadionu. Déšť mírně polevuje. Běžím i třetí kolo. Běží se mi na ty podmínky skvěle. Už jsem za půlkou! Déšť ustává a tím je jasné, že dnes dokončím. Na oslavu tohoto faktu pár set metrů jdu, aniž bych musel. Jen tak, pro radost. No ale přece jen můžu běžet, znovu se rozbíhám. Lepší borci mizí z tratě, zůstávám tu s pár opozdilci. Jednoho z nich beru v pátém kole o celé kolo. Vzápětí mne svým lehkým krokem předbíhá Tomáš Ulma. Běží se mi tak dobře, že mám chuť běžet s ním. Ale odrazuje mne to, že vím, že umí maraton pod tři. Nechci se uštvat:-) Nesleduji čas, na rozbahněných úsecích pochoduji a je mi čím dál líp. Já to zase dokážu! Jsem v posledním kole! Možná bude zase pršet, ale těch pár metrů už doběhnu jakkoli. Na obrátce děkuji obsluze občerstvovačky, že vydrželi až do konce. A oni, že prý nejsem poslední a ještě chvíli vydrží:-) Rozhoduji se až do cíle doběhnout. Běžím, míjím v protisměru jednoho borce, má před sebou celé kolo. Je mi ho líto. Děkuji policistovi na přechodu - byl skvělý. A před stadionem další v protisměru - je to Tomáš Ulma! Takový běžec bude až za mnou? Dnes ano. Chvíli strávil se zdravotníky. Dobíhám do cíle neobvykle svěží a neobvykle spokojený. Dostávám medaili, tričko a letos zelený slovakmanský ručník jako potvrzení toho, že jsem ironman do každého počasí. Ani v dešti nerezavím. A dokonce ani nekoroduji:-) Ani při dešti kadence tatatatata! :-)

Cíl. Únava & spokojenost.

Opravdu až v cíli zjišťuji čas, který jsem v průběhu závodu vůbec nesledoval - 12:52:56. Třetí nejlepší čas. Běh za 4:20 je vůbec nejlepší ironmanský maraton. A to jsem hezký kousek šel i zbytečně. Třeba se mi jednou na rychlé trati podaří vysněný cíl a dám maraton pod 4. Z 85 startujících dokončilo 60, já na 55. místě. Účastníků je na Slovensku trochu méně, než bývá v Čechách. Je mi to divné, Slovakman je příjemný závod, za normálního počasí s nejlehčími tratěmi v ČR/SR. Myslím, že zejména spousta štafetárů by se měla nad sebou zamyslet a dát to celé. Takový půldenní výlet:-) No, uvidíme.

Dávám si věci na pokoj, sprchuji se a ... mám velký hlad! To je dobré znamení! Normálně bývám tak utahaný, že nemůžu skoro ani pít:-) Jdu si na benzínku pro bagetu a balíček slaných oříšků. Hlavně nejíst nic sladkého. Pak se mihnu v hale před vyhlášením, dám si další jídlo a jdu radši spát. Ráno musím brzy vstát a jet do Havířova projet se na kajaku. I to byl zážitek, o kterém asi ještě napíšu...

No ale tady to zakončím optimisticky. Slovakmanem se naplnila řada tří dlouhých triatlonů, na nichž jsem neměl hezké počasí. Řada skončila a příště bude jistě hezky. Tak si to pojďte taky vyzkoušet! Jestli mne přestanou bolet záda, zkusím třeba ještě něco letos. A jinak se dám snad dohromady na příští rok. Roth 2010 volá. Neodolal jsem a přihlásil se.