Týden 52/24.-30.12.2007

Na zápis z posledního týdne jsem se dlouho těšil. Však sami vidíte, že ty týdny jsou si dost podobné, je na čase se zápisy skončit, ne? Co dělám si najdete na runningahead a já budu mít klid:-) Takto jsem si to dlouho představoval A takovýto byl poslední týden roku 2007

Pondělí - 0-0-7 Na štědrý den aspoň chvilka běhu. Na víc není čas. To víte, nechce se vstávat:-) Takže 7km za 33:10.
Úterý - 0-0-12 Raději bych šel plavat, ale bazén ve Zlíně má zavřeno a do Brna daleko. Takže výklus podél Moravy z Kvasic do Kroměříže. Protože je zítra závod, dávám si závazek to po půl hodině otočit. Stalo se, celkem 1:01:40, počítám 12km.
Středa - 0-0-11,4 BBP Syrovice. Není to moc dobrý výkon. Asi i dva předešlé běžecké dny se na tom podílí. Večer ještě chvilka posilování.
Čtvrtek - 1,8-0-0 Pracovní den zahajuji v bazénu. Obvyklých 1,8km.
Pátek - 2,4-0-0 I dnešek zahajuji v bazénu, pro změnu s ploutvičkama. 2,4km asi za hodinu.
Sobota - 0-0-17,5 Po předešlých dnech si připadám odpočatě. Mám speciální plán. Ráno 7km, odpoledne si dám patnáctku. Ráno plním bez problémů avšak odpoledne se domů vracím později, než jsem čekal, tak běhání v protivné inverzi zkracuji na svůj obvyklý noční okruh. 10,5km za 56:10, docela to totiž místy klouže.

Neděle - 0-0-10,5 Večer opět běh, dnes to klouže méně, takže 54:44. Bohužel jsem se v té protivné inverzi asi trochu nachladil. Dáme volné pondělí...

	Počet	Km	Čas
Běh	6x	58,4	4:54
Plavání	2x	4,2	1:55
Kolo	0x	0	0
			6:49

Zhodnocení: Prostě takový obyčejný týden, co byste taky čekali jiného:-)

Nechce se mi psát speciální příspěvek s PF 2008, tak ať vám to všem běhá, plave a jezdí. A ať se sejdeme na letní zábavě zvané triatlon.

A ještě jedna věta. Přece jen mi přijde divné týdenní popisy ukončit. Mám nápad. Ukončím je jindy. Třeba po Rothu. Holt budete muset hromadění příspěvků na mém blogu nějak vydržet. Máte úžasnou trpělivost:-)

BBP Syrovice 26.12.2007

Po delší době jsem se chystal na závod BBP sám. Kristýnka totiž jela ve čtvrtek sama domů po dvouhodinovce plavání. Víte, ona si vlasy sušit prostě nebude. Asi aby se jí nelámaly krásné kudrlinky.A ani čepku nosit nebude. Nebyly by vidět ty kudrlinky. No a když takhle vyrazíte po dvou hodinách plavání s mokrou hlavou ven, kde je -5 stupňů, většina lidí by dostala přinejmenším zápal plic. Kristýnka se "jen" nachladila. Ale zato pořádně:-( Terča sice zvažovala, že by na závod šla, ale nějak to nevyšlo. Prostě vyrazím do Syrovic sám. Rodinné akce někdy příště.

Na místě jsem dost brzy na to, abych při rozběhání zjistil, že mi tvrdý povrch bez sněhu vůbec nesedí. Vlastně mi toho nesedí víc. Během 15 minut rozběhávání jsem byl čtyřikrát odpustit přebytečné tekutiny, což přes studený vítr není zrovna příznak normálního stavu. Není to tím, že bych toho na vánoce moc vypil, prostě jsou tu asi mé oblíbené zdravotní problémy. Jenže doktoři tvrdí, že mi nic není a já jim věřím:-) Na startu obvyklá dohoda s Pavlem Tylečkem - pokud budeme spolu spurtovat, mám ho nechat vyhrát. No, proč ne. Jsou vánoce:-) Luckyboy se mne ptá, zda jsem tu dnes pro účast, nebo jdu závodit. Trochu vyhýbavě odpovídám, že se uvidí v kopečku kolem vinohradu. Pravda, tuším, co se uvidí. Dnes není zrovna můj den. No a co. Nemůžou být všechny dny moje. Nechám některé dny i ostatním:-)

Start a masa běžců je v pohybu. Já jsem vcelku vzadu, což má svoji výhodu. Můžu totiž od začátku předbíhat. No a protože ke konci už nebude koho, dělám si tak aspoň radost:-) Pravda, dav je tak hustý, že ani není kudy předbíhat. Ale před stoupáním se pole roztahuje, do kopečka bych mohl vyrazit. Bohužel, nejde to. Nohy jsou ztuhlé a nechce se jim. Dobíhá mne Jarek, prohodíme pár vřelých slov s Ivošem na obvyklé téma dýchání, najednou jsme nahoře a Jarek mi utíká. To tu dlouho nebylo. Už i Luckyboy a Pavel jsou vepředu, nějak tu samotu vzadu vydržím:-) Vlastně nejsem sám, inkognito běží závod Exploser. Prý jedno kolo a já mu stačím. Jsem fakt dobrej:-) Na konci prvního kola dobíhám dva mladé veslaře. To byste nevěřili, jakou radost udělá stárnoucímu chlapovi, když může předběhnout mladíky:-). Podaří se mi to ještě před schody. Na rovince mne však zase předbíhají. Hrozná mládež. První kolo za 21:36. Doma schválně kouknu do výsledků. Kdybych běžel poloviční trať, předběhnu o dvě vteřiny třináctiletou holku, která vyhrává Kristýnčinu kategorii a dnes zkusila i delší trať. Není to se mnou tak špatné, když jsem rychlejší než vítězka, ne?:-) Ale zpět k veslařům. Abych jim ukázal, že my starci ještě trochu můžeme, předbíhám je znovu po náběhu do terénu. Špatně se mi dýchá (ač mrzne, je vlhký vzduch), nohy tuhé, nicméně se mi daří rychlost vcelku neztrácet. Jarek tak padesát metrů přede mnou, ale dnes má den. Nezpomaluje, už nemám kde ho doběhnout. Najdu si jiného soupeře:-) Spíš si však další soupeři hledají mne. Poslední, který mne předběhne je J. Bíl starší. Běhá úžasně vyrovnané časy.

Je tu cíl - 43:21. Loni 42:56, předloni 43:17. Prostě zatím nejhorší výsledek. 133. místo z 214, prakticky stejné umístění jako loni. V kategorii 29. místo z 50. Jak to hodnotit? Prostě podprůměrný výsledek. No, i takové jsou. A já doufám, že jich bude ještě hodně. Každý takový výsledek je totiž důkazem toho, že můžu ještě běhat. A to není špatné zjištění. Navíc třeba přijdou i lepší výsledky. Měly by. Čistě matematicky lze totiž odvodit, že zhruba polovina výsledků by měla být nadprůměrných:-)

Zajímavý byl asi i souboj o vítězství. Dan dnes pochopitelně zvítězil, ale náskok nebyl až tak velký. Michal Kumstát a Jan Kohut mu dnes byli v zádech, oba i před Tomášem Ondráčkem. Dočkáme se v BBP i překvapivého vítězství? Pohár pokračuje už za deset dnů...

Týden 51/17.-23.12.2007

Můj nový tréninkový denník na runningahead je volně přístupný. Má cenu ještě psát týdenní součty? No, do konce roku to nějak dorazím:-)

Pondělí - 1,6-0-0 Pondělní klasika. Ráno obvyklé plavání 45 minut, odpoledne posilování.
Úterý - 1,2-0-10,5 I v úterý ráno mívá Kristýnka plavecký trénink. Ještě na něm nebyla, přece jen v pondělí má basketbal a pak plavání od 19hod, v úterý ráno se jí pochopitelně do vody znovu nechce. Dnes jo. Ale ne kvůli vodě. Rozdávají se teplákové soupravy Komety, u toho Kristýnka prostě nemůže chybět:-) Takže já jsem taky ve vodě, ale zcela malátný. Po 35 minutách jdu raději do páry. Aktivní regenerace :-) Večer vybíhám na svůj noční okruh. 53:50 nic moc.
Středa - 0-0-10,5 Večer opět noční okruh. Zcela jinak než včera. Běží se mi lehce, po půlce přišlápnu a výsledkem je pěkný čas 50:11.
Čtvrtek - 2,5-0-0 Ráno plavání, s ploutvičkama. 2,5km tudíž zvládám za vcelku slušných 1:02. A to je v tom 800 metrů technických cvičení. Dobrý:-)
Pátek - 0-0-0 Práce. Najednou je potřeba dodělat spoustu drobností. Končím večer po osmé, dělají se mi mžitky před očima, zkouším to napravit kapkami od Jana Bechera. Spí se mi po nich skvěle:-) Prostě volný den, no.
Sobota - 0-0-18 Na svoji osmnáctku vybíhám brzy odpoledne, daří se mi za světla proběhnout krucánek v lese. Výsledný čas je pěkný - 1:45:56. Přece jen je na trati zopár kopečků.

Neděle - 1,8-16,9-0 Neděle u tchýně. Ještěže vím, kde je ve Zlíně bazén:-) Jen škoda, že jdu sám. Kristýnka je nachlazená. Večer už doma 32 minut na rotopedu. Příjemný předvánoční den.

	Počet	Km	Čas
Běh	3x	39	3:29
Plavání	4x	7,1	3:14
Kolo	1x	16,9	0:32
			7:16

Zhodnocení: Týden s neplánovaným volnem, přesto docela slušný díky čtyřem plaváním. Třeba se to na triatlonu projeví:-)

Nový deníček

Když jsem začal psát blog, uvědomil jsem si, že potřebuji rozumnou evidenci svých aktivit. Hledal jsem nějaký pěkný excelový sešit nebo jinou lokální aplikaci, nakonec jsem však zvolil coolrunning log. Během používání jsem se s webovou aplikací docela skamarádil, ocenil možnost zapsat do ní výsledky odkudkoli, prostě paráda. Jenže... coolrunning skončil. Prý se zlepšil a spojil s activetrainer. Nepoužitelná, pomalá aplikace, která evidentně nemá možnosti, které měl coolrunning. Navíc převod dat nepoužitelný. Do nového prostředí se převedly pouze běžecké aktivity. A přece jen já sem tam jezdím na kole nebo plavu. Zase jsem začal hledat excelový sešit, při hledání jsem pročítal zoufalé ohlasy dřívějších uživatelů coolrunning. Zjistil jsem, že řada z nich přešla na runningahead. No, zvažoval jsem i to, že bych podruhé používal webovou aplikaci. Jenže kdo do toho má ručně zadávat data. Já totiž měl plavání a další zavedeny v coolrunning česky. To asi nepůjde převést... Jen na zkoušku jsem napsal správci runningahead, poslal mu svá zazálohovaná data z coolrunning a on ten šikovný kluk americká to prostě převedl! Takže ode dneška jsem uživatelem nového deníčku. Nejen to. Zveřejnil jsem svůj deníček i pro ostatní. Když se podíváte do pravého sloupečku, je tam odkaz na poslední aktivity v deníčku zapsané. Stačí kliknout a můžete si podrobněji prohlédnout, co jsem v minulých dnech dělal. Ani nevím, co vše na sebe prozrazuji. Snad ne moc:-) Každopádně se mi můj nový deníček docela líbí a myslím, že s ním budu nějakou dobu kamarádit...

Týden 50/10.-16.12.2007

Tentokrát jsem málem neměl z čeho napsat report. Můj oblíbený coolrunning.com se rozhodl spojit s activetrainer. Ne že bych čekal nějakou velkou změnu k lepšímu - coolrunning byl dost dobrý:-), ale takový průser a zhoršení jsem fakt nečekal. Nemožné odezvy, nepřehledné obrazovky, převedena jen část dat - naprosto nepoužitelné. Po pročtení diskuze jsem se uklidnil, že nejsem sám, kdo se není ochoten se stavem smířit a začal jsem hledat novou aplikaci pro vedení deníčku. Jestli někdo neobnoví coolrunning. Třeba jo. Každopádně jsem našel cestu, jak se do původního coolrunning dostat a tím mohu se zpožděním zveřejnit i tento reportík.

Pondělí - 1,6-0-0 Ráno obvyklé plavání 45 minut, odpoledne jen posilování. Normální pondělí:-)
Úterý - 2,6-0-5 Ráno výklus 5km 26:11, odpoledne snaha o delší plavání. V Lužánkách se mi daří vydržet ve vodě 1:15, na tomto bazéně je to osobák:-) Píšu si třeba 2,6km, v počítání bazénů jsem však byl jako obvykle ztracen.
Středa - 0-0-14 Plán byl dvě běžecké fáze. Ranní sedmička se daří bez problémů za 33:50, odpoledne se však vracím pozdě z Prahy a navíc musím dodělat nějakou práci, končím s tím v deset. Normálně tak pozdě neběhám, dnes jsem však nějak nervozní, jdu se běháním uklidnit:-) Místo plánované patnáctky však opět sedmička, o pár vteřin rychleji než ráno - 33:20.
Čtvrtek - 0-0-10,5 Předchozí dva dny byly na mne vcelku hektické, jdu večer opět běhat. Nohy se vcelku rozbíhají, večerní trasa 10,5km za 53:50. Spokojenost:-)
Pátek - 1,2-0-0 Ráno jdu plavat s Kristýnkou. Obvyklý pátek, jako obvykle mi na krátkém bazénu úseky nejdou a jsem záhy unaven. Pod záminkou odpočinku před firemním večírkem jdu brzy do páry. Asi nikdy v pátek nic nenaplavu:-) Večer pouze konzumace a konzumace.
Sobota - 0-17,9-14 Firemní sešlost je tentokrát v Novém Městě. Po vydatné snídani jdu v deset běhat (udělat si místo na oběd:-)), je z toho velmi příjemný běh na Vlachovice a pokračování lesní cestou. Sluníčko, prašan, pohoda. Běžím pomaličku a je mi příjemně jako už dlouho ne. Evidentně mi prospívá běhat mimo své obvyklé trasy. Celkem 1:25, píšu 14km. Po obědě se vracím domů, rovnou do chřtánu obchoďáků:-( Stres z front vyjíždím večer na rotopedu - za 32 min 17,9km. Dlouho mi to tak dobře nešlapalo. Asi forma. V divnou roční dobu:-)

Neděle - 0-0-10,5 Že já nezůstal v Novém městě celý víkend:-) Naštěstí se mi daří večer vypadnout na chvíli běhu - 10,5km za 55:23.

	Počet	Km	Čas
Běh	6x	54	4:47
Plavání	3x	5,4	2:35
Kolo	1x	17,9	0:32
			7:54

Zhodnocení: Nebýt ztráty mého deníčku, tak úspěšný týden. No, snad najdu nový. Také jsem si všiml, že někomu se má tabulka se souhrnem zobrazuje s posunem některých políček. Zkusím i to časem napravit. Prosím dejte mi vědět, kdo vidíte tabulku divně.

PIM či nePIM? Už vím:-)

Díky všem za hlasy a názory, které mi pomohly k rozhodnutí. Pokud vás zajímá jaké je, je v posledním odstavci:-)

PIM určitě pořádá největší běžecké akce v ČR. Od roku 2004 se zúčastňuji půlmaratonu, poslední dva roky jsem absolvoval i celý maraton. Prostě mám pocit, že bych na takové akci v ČR měl bývat. Jenže... Nad účastí v příštím roce váhám. A vzhledem k tomu, že startovné vychází příznivě pouze do 31.12, budu se muset brzy rozhodnout. Proč váhám? Půlmaraton se běží 29.3.2008. A mým jarním "vrcholem" by měla být zaplacená účast na Pařížském maratonu (mimochodem, 19.11 se naplnil limit 35.000 účastníků), který se běží týden po 1/2PIMu, tedy 6.4.2008. Má smysl běžet půlku v Praze pro účast? Nebo nebude vadit ani ostřejší tempo? Zatím se kloním k variantě půlku vynechat. Co mi poradíte vy?

obrázek s původním hlasováním

Mým letním "vrcholem" by pak měl být zaplacený ironman v Rothu (mimochodem vyprodaný od cca konce srpna?), který se koná 13.7.2008. Zdánlivě tedy s Pražským maratonem nesouvisí. Nicméně zkušenost tohoto roku byla taková, že po PIMu jsem byl docela utahaný a nenajezdil jsem dost kilometrů na kole. Trochu dávám do souvislostí svůj nepříliš dobrý výsledek z letošního Moraviamana s náročným programem začínajícím právě letošním PIMem. Zvažuji proto příští rok v květnu spíše nějaký cyklo závod než PIM. Nebo si mám jít PIM odběhnout? Co poradíte?

obrázek s půvondím hlasováním

No a když už tady mám ty ankety, co vy sami? Plánujete půlku nebo celý PIM?

obrázek s původním hlasováním

Přiznávám, že jsem čekal, že mne budete od akcí PIM spíše odrazovat. Co jsem nečekal je poměrně silné NE. Dobrá, poslechnu a na akce PIM příští rok nepůjdu, třeba mi to prospěje:-)
Pokud někoho zajímá jak jsem uvažoval před anketou, tak 1/2PIM jsem chtěl vynechat. Asi neumím půlku jen odklusat. Možná někde v kopcích, ale ne v rovinaté Praze. Asi bych ji běžel tak jako vždy - tedy co to dá. Opravdu je to však jen týden do Pařížského maratonu a to je málo času. Na začátku hlasování se objevil názor, že má cenu udržovat "šňůru" účastí. Abych pravdu řekl, trochu mne mrzí, že se trasa 1/2PIM stále mění, což znehodnocuje srovnávání mezi ročníky. I proto jsem o variantě jen pro účast neuvažoval.
Celý PIM jsem přece jen běžet chtěl. Termínová kolize není až tak hrozná. Navíc zaběhnout maraton v klidu volně mi problémy nedělá (viz třeba i nad čtyřhodinová Poruba:-)). Co mne však odrazuje je nutnost přihlásit se už teď. Nejraději bych se hlásil na poslední chvíli. Podle počasí a aktuálních pocitů. A za zvýšené startovné se mi přece jen na start nebude chtít. Navíc vaše NE je poměrně silné. Nechám PIM na jiný rok. Což však neznamená, že se v květnu nezúčastním nějaké jiné veselé akce:-) Tak si všichni 1/2PIM a PIM 2008 užijte, sejdeme se někdy jindy nebo někde jinde:-)

Týden 49/3.-9.12.2007

V poslední době jsem nějak nedal svým týdnům cíl. V podstatě žádný moc není, možná dožít se ve zdraví konce roku. A pak se uvidí. A tento týden se vidělo takto:

Pondělí - 0-0-0 Dnes mám vyzvedávat Terču v 17:30. Z práce se mi daří vyrazit včas, v 16:20 parkuji u bazénu. Pohoda. Telefon. Zahraniční. No když už někdo volá z takové dálky, vezmu to a... ano, stojím 45 minut na parkovišti u bazénu a žvaním. Pak jen zbývá nastartovat a odjet. Tak takhle já trénuju:-) Takže večer jen chvilka posilování.
Úterý - 2,2-0-0 Plavat jdu opět odpoledne, dnes o něco později. Naštěstí nikdo nevolá, za hodinku zvládnu asi 2,2km. Prostě spokojenost:-)
Středa - 2,4-0-7 Ráno si jdu proběhnout svoji sedmičku za 34:36. Ano, já vím, pár metrů v této variantě do 7km chybí. Odpoledne opět na bazénu, beru si ploutvičky. Po technických cvičeních zkouším 10x50VZ/1:10. A jde mi to úplně snadno, to jsem ještě nezažil, klidně bych jich mohl plavat dvacet. No, někdy příště, dnes deset stačí. I tak jsem pyšný na to, že jsem ve vodě vydržel 65minut a naplaval asi 2,4km. Večer opatrně zkoumám, jaké úseky plavala Kristýnka. Ve středu chodí do 17 metrového bazénu. Prý 50x17Vz/0:15! Nechápu. To by přece neměla vydržet, ne? Buď kecá, nebo neumím počítat. Každopádně raději zůstanu u svých čísel a časů...
Čtvrtek - 0-8-0 Celý den v Praze, ani se nemůžu stavit v Jihlavě na rozlučce s Hejkalem, projíždím kolem fakt pozdě. Večer jen chvilka na rotopedu, jsem nějak utahaný.
Pátek - 1,2-0-10,5 Ráno jdu plavat s Kristýnkou. Tuším, že to bude plavání spíš relaxační, ale takovou hrůzu jsem fakt neočekával. Přemýšlím, kdy mi prasknou svaly v ramenou, jsem úplně vyřízený. Plavu si jen 35 minut cvičení a jdu do páry. Kristýnka plave za mne. Po každé pětadvacítce z vody, klik, do vody, naplno, hrůůůza. Ještě že nejsem děcko:-) No ale jak já ji mám dohnat, když ona furt dře?
Večer ještě můj běžecký noční okruh - 10,5km za 54:50.
Sobota - 0-0-24 Na Býčinu se mi fakt nechtělo. V uplynulých letech se mnou měl na této trati můj strážný anděl dost práce. Je bahno, nechci anděla provokovat. Běžím raději po stezce směrem k Olympii. Žádná velká rychlost, běžím 2:20. Kolik to může být? Třeba 24km. Metr sem, metr tam...

Neděle - 0-0-7 Není čas, jdu jen na chvilku vyklusat. Za světla se mi běží líp, moje sedmička za 33:28.

	Počet	Km	Čas
Běh	4x	48,5	4:23
Plavání	3x	5,8	2:40
Kolo	1x	8	0:16
			7:19

Zhodnocení: Na to, že nebyl čas, tak v podstatě dobrý. S plaváním jsem po dlouhé době spokojen, je tam jakési zlepšení (snad:-)). Kolo se snažím ještě ignorovat, běh v rámci možností. Prostě dobrý:-)

Týden 48/26.11.-2.12.2007

A máme tu další co? A máme tu další týden. 48 v pořadí. No do konce roku toho už moc nedohoním:-)

Pondělí - 0-0-7 Ráno pomaratonský výklus 7km 34:37. Asi jsem ten maraton fakt odflákl:-)Večer i na posilování došlo.
Úterý - 1,3-0-10,5 Ráno jsem strávil příjemnou čtvrthodinku v dopravní zácpě a o ni musel zkrátit plavání. Takže jen 35 minut 1,3km. Večer noční běžecký okruh, fučí, klouže to, z kopce skoro jdu - 10,5km 58:30.
Středa - 0-0-0 Volný den přesně dle plánu. To mi to tento týden hezky vychází:-)
Čtvrtek - 1,3-0-10,5 Kopie úterka. Ráno jsem spěchal do práce, večer jsem nespěchal.. Ale neklouže to tolik - 56:50.
Pátek - 1,5-0-0 Ráno jdu plavat s Kristýnkou. Ona má v komeťácké dráze fůru místa, já ne. Plavu si technická cvičení, na intenzitu není místo. Pak se na chvilku udělá, plavu 25VZ fakt naplno, zpět volně prsa. Během 15 minut se dokážu tak zrušit, že raději plavání ukončuji a předstírám touhu po páře. Nedoplavu celou hodinu, což fakt bylo v plánu. Kristýnka jo. Hrozné děcko:-) Zase jí nevyšel čas na páru:-)
Sobota - 0-0-13,7 BBP Jehnice. Dobrý:-)

Neděle - 0-0-17 Po úžasně příjemných nákupech se jdu proběhnout. Beru si čelovku, neb se smráká. Ale na mé osmnáctce je tolik bahna, že ji stejně musím zkrátit. Klouzačka 1:38.

	Počet	Km	Čas
Běh	5x	58,7	5:20
Plavání	3x	4,1	1:55
Kolo	0x	0	0
			7:15

Zhodnocení: Pomaličku to zase začíná připomínat trénink. Škoda, že jsem nenaplaval o kilometr víc. Nějak nevím, co s programem dalších týdnů - loni jsem šel Býčinu a pak Hodonín-Holíč-Skalica. Letos zvažuji oba tyto závody vypustit a jen si tak trénovat. Uvidíme:-)

BBP Jehnice 1.12.2007

První závod BBP na Palačáku nemám v oblibě, druhého v Jehnicích se trochu bojím. Předloni byl neuvěřitelně kluzký povrch, měl jsem z něj i strach. Loni jsem vynechal, byl jsem v zahraničí. Letošní podmínky nevypadaly také nijak skvěle. No, vyrazíme. Terči se nechce, raději ji nepřemlouvám, vím, že i dětská trať je dost do kopce. Kristýnka jde. Prostě zkušená závodnička:-)

Na místě jsme včas, už při parkování auto pěkně klouže. Přesto dík pořadatelům za umožnění parkování na trávě. Jdu se mrknout do lesa, mokrý ušlapaný sníh, klouže to, ale je dost nad nulou, vrstva sněhu se dá prošlápnout. Snad to bude dobrý. V Jehnicích jsou i předžákovské kategorie, žáci jsou až po hlavním závodě. Jdu na start dřív než Kristýnka. No budiž.

Pro 216 závodníků je úzká i silnice, natož pak stezička terénem:-) (všechna foto Vilma)

Na startu je 216 závodníků. Po výstřelu si stopnu, za jak dlouho se dostanu na startovní čáru. 8 sekund. Snad mi nebudou chybět:-) Stoupám v poklidu s davem, není kudy předbíhat. Dopředu se hrne jen Jarek. No tak bude přede mnou jako v Porubě, je to fuk. Jsme v lese, dav se roztahuje. Dostávám se na pozici, která snad nebude ostuda. A už je tu obávané stoupání žlebem nahoru. Předloni jsem byl jeden z mála, kdo ho vybíhal, ač pomalu. Dnes je tu místy taková vrstva kluzkého bahna, že to prostě nejde. Pochoduji odevzdaně s ostatními. Už v druhé půlce stoupání se však rozbíhám. A mám i motivaci - Jarek vepředu zpomaluje. Doháním ho už nahoře a běžím si dál. Docela se mi to rozběhlo. Míjím Huga a uděluji mu radu, že to moc do začátku rozeběhl, ať si příště líp rozloží síly. V seběhu předbíhám snad dvacet běžců včetně trojice mladíků, kteří by mě měli porážet a Rudu Vilčeka. Jsem dobrej:-). Holt jsem pilným Hejkalovým žákem. První kolo 30:25, zase to nebude pod hodinu. Sice to má jen 11,7km, ale je to fakt těžká trať. Kde je ten náběh do stoupání? Dochází mi síly. No, kdybych raději neradil a rozložil si síly líp sám:-) Ale jde to, stoupám, pohoda. V podstatě mne nikdo nepředbíhá. Jen ti mladíci:-) A pak mi uděluji ironmanskou lekci o 13 let starší Ruda Vilček. Teda ne že by mi něco řekl. Ale já jdu, on pomaličku běží. Centimetr za centimetrem se mi vzdaluje. No, třeba příště:-) Nahoře se opět rozbíhám a dobíhám vcelku v pohodě. Dokonce v negative split - celkově 1:00:39, což je tu však relativně snadné, přece jen start je dole a v druhém kole se víc klesá.

V tomto seběhu jsem tentokrát docela předbíhal:-)

Jak to hodnotit? Oproti předloňsku jsem si zlepšil čas o pět minut, nadávat si nebudu. Tepy (první kolo avg 155, druhé 154) ukazují, že v sebězích mám stále rezervy, i když předbíhám. Max. 172 však ukazuje, že jsem se místy i snažil:-) Celkově 126. místo z 216, v kategorii 28. ze 44. Prostě dobrý:-) Při pohledu do výsledkové listiny se ještě nemohu ubránit dojmu, že STJ minulý týden zaspal krásný maratonský osobák:-)

Kiki si s těžkou tratí poradila skvěle.

Žákovské kategorie jsou na zkoušku měřeny čipy, dost to zdržuje. Starší žačky jsou na startu pěkně ztuhlé. Je jasné, že výběh nahoru ke hřbitovu a pak úprk zpět Kristýnce vyhovovat nebudou. Běh do kopce je potřeba buď trénovat nebo být lehčí než soupeřky. Kristýnka je naopak zřejmě ze startovního pole nejtěžší a běhá jen v basketbalu a na závodech. Přesto běží dobře. Soupeřky jsou sice lepší, ale čas má Kiki slušný a bodů fůru:-) Prostě úspěšný den.

Borec nakonec:-)

A dnes ještě sekce borec nakonec. Na startu mladších žáčků jsem koukal na šprčka, kterému bylo i číslo velké. Ríša, ročník 2002 se rozhodl změřit síly rovnou s mladšími žáky. 1 km doběhl zcela lehce a dokonce dokázal dva kluky porazit. Žádný respekt ze sedmiletého věkového rozdílu. Myslím, že měl větší aplaus než vítěz:-)

Týden 47/19.-25.11.2007

Nachlazený jsem byl od minulého pátku.
Pondělí - 0-0-0 Nachlazení.
Úterý - 0-0-0 Celý den v Praze, pořád nachlazený. Až večer se dozvídám, že Hejkal už víkend nepřežil.
Středa - 0-0-10,5 Co tak zkusit ještě Porubu? Večer si zkusím 10,5km za 54:27. Nachlazení není úplně pryč, ale je to docela nadějné.
Čtvrtek - 0-0-0 Volno. Pro změnu předmaratonské:-)
Pátek - 0-0-7 Ráno 7km za 35:20. Tak pomalu jsem to dlouho neběžel. No, to je fuk.

Sobota - 0-0-42,2 Porubský jednomaraton:-) Dobrý.

Neděle - 0-0-0 Volno. Určitě by bylo dobré jít vyklusat maraton, ale mně se ven nechce. To je horší, než když člověk nemůže...

	Počet	Km	Čas
Běh	3x	59,7	5:37
Plavání	0x	0	0
Kolo	0x	0	0
			5:37

Zhodnocení: Po plaveckých týdnech přišlo nachlazení a s ním běžecký půltýden. A přijdou dny další. Doufám.

Porubský maraton 24.11.2007

Vždy jsou důvody, proč maraton neběžet. Od Mnichova jsem si zkusil naordinovat plavání a běhal jsem v průměru 18km týdně. Nic moc. Poslední týden jsem byl nachlazený a bylo z toho pár dnů volna. Vždy jsou taky důvody, proč maraton běžet. MARATON sám je důvod. Otestuje se tělesný hardware. Taky jsme přemlouvali Hejkala, že právě Poruba je mimo termínovku Běžce Vysočiny a přitom ještě za snesitelného počasí. A to je vážný důvod. Prostě jsem si ve čtvrtek připadal skoro zdravý a přihlásil se. Poruba je dvojmaraton, já si samozřejmě troufám jen na jednomaraton. Na sobotu. Pomalu v poklidu si naběhám nějaké kilometry a budu mít čárku. Takový byl plán.

Odvážím rodinu ke tchýni, v Porubě jsem včas. Samé známé tváře. A jedna nová - Aldaman. Slíbil jsem mu, že mu budu dělat vodiče na 3:45. Nejsem si jist, zda v tomto tempu zvládnu dnes celý maraton, ale snad nastavení tempa v první půlce bude stačit. Počasí není úplně ideální. Mrholení přechází chvílemi v déšť. Naštěstí je poměrně teplo - cca 6 stupňů. Auto parkuji u trati, kdyby bylo něco potřeba, nechávám v něm i gely, prostě si je vezmu jakmile poběžím okolo.

Start je přesně. Běží se dvanáct okruhů. Už v prvním poznávám, že to nebude snadné. Pár zatáček, malinká stoupání na můstek, poté ke koupališti, u kterého je zámková dlažba. Nemám rád beton. Nemůžu se řídit podle tepu, můj sporttester chytá někoho dalšího. Aldamana? Nebo Jarka, který se k nám přidal? Na konci okruhu zjišťuji, že vlastně vedu větší skupinku. Nejsem si jist, jestli všichni vsadili na správného vodiče:-) Koriguji tempo a pokračujeme. Po třetím kole už chce mé tělo gel. Vyndat ho z auta zabírá víc času, než jsem si myslel. Asi to nebyl dobrý nápad. Ale skupinku dobíhám a pokračujeme na 3:45. Cítím, že toto tempo je dnes pro mne příliš rychlé, i sporttester to potvrzuje ve chvílích, kdy nechytá tepy okolí. 152, chvilkami 155 je na mne při maratonu moc.

Naše skupinka ještě před tím, než nám utekla Šárka. Správně poznala, že jsme až moc pomalí. (foto -W-)

Aldaman natrénováno má, jeho tep je níž. Po půlce ho vybízím, ať se sám ujme tempa. Ještě sedmé kolo však udávám tempo. Začínám cítit náběh na křeče, to bych v tomto počasí nečekal. Solné tablety jsou v autě, chvíli mi trvá, než je najdu. Beru si i gely a Gatorade a dávám si je na občerstvovací stolík. Skupinka mi definitivně utíká. To jsem vlastně potřeboval. Nasazuji poklidné ironmanské tempo 6min/km a chci to takto dokroužit. Dnes musím doběhnout do cíle. V jakémkoli čase. Je mi zima, přemýšlím o tom, že se převleču do suchého. Nejsem si jist, zda to pravidla umožňují, ale tady to snad vadit nebude. Jenže déšť ustává, během chvíle je mi dobře. Převlékání nebude potřeba. Pomalejší tempo mi umožňuje občas prohodit pár slov k ostatním, snad neříkám úplné pitomosti:-) Osmé kolo dvě třetiny trati. Pohoda. Deváté tři čtvrtiny. To to utíká:-) Mám stejné boty jako v Mnichově, přesto žádné problémy s chodidlem pravé nohy. Asi nemám žádné problémy:-) Jestli mne doběhne Mapo, třeba ji ještě popotáhnu pod 4 hodiny. No, zakřikl jsem to. Mapo nikde, na konci desátého kola začíná zlobit levé koleno. Dost silně zlobit. Musím dokončit, ale prát se s tělem nebudu. Přeřazuji opět na nižší rychlost, vlastně už pomalost 7 min/km. Prostě bude maraton zase nad 4 hodiny. Budu mít zase příští rok co zlepšovat. Půl kilometru před cílem předbíhám běžce, který končí se silami, mne dobíhá mladík. Ze zvyku mu zkouším utéct, noha nebolí, ale nemůžu rychle, pouštím ho. Chci totiž cílem proběhnout pomalu. Cílem maratonu, o kterém jsem si myslel, že ho jednou poběžím s Hejkalem. Jenže život ne vše plní. Cíl - 4:07. Beru si jeden ze vzorně srovnaných kelímků s čajem a pozoruji běžce, kteří v klidu běží do dalšího kola. Vítězný Dao už je hodinu a půl v cíli, organizátoři však poskytují příkladný servis i těm posledním, pětihodinovým maratoncům. I proto na akce Seittlovců rád jezdím. Člověk si nepřipadá divně, i když mu to zrovna neběží.

Dobré zjištění dnešního dne je, že si nepřipadám zničený, nějak se mi však nechce pozávodně vysedávat. Radek zde chtěl překonat můj čas z Mnichova, ale na to dnes opravdu nebyly podmínky. Tak to jen v rychlosti probereme, dojíme polívku a já raději mizím. Třeba se zase někde objevím...

A pro statistiku - 4:07 stačilo na 44. místo ze 61 závodníků. 7 běžců závod nedokončilo. V kategorii předposlední. Prostě dobrý:-)

Časy občas zmáčknuté na cílové čáře, občas až po občerstvení. Ve skutečnosti bylo tempo asi vyrovnanější. Tepy do 7.kola jsou nesmysl, zvlášť zábavné je maximum 222.

Týden 46/12-18.11.2007

Pro formu doplním minulý neveselý týden, ať nechybí...
Pondělí - 1,4-17,9-0 Ráno zase nestíhám plavat moc dlouho, konkrétně 44 minut. Samá technická cvičení. Večer na rotopedu 32 minut 17,9km. Večer se dozvídám o Hejkalově nehodě. Auto zrušené, po nehodě normálně komunikoval, jen se později objevil nějaký problém s mozkem, tak ho převezli do Brna. Snad to nebude nic dramatického, ač to vypadá vážně. Je v umělém spánku. Aspoň si na internetu studuji možné formy poranění hlavy a jejich prognózy. No, nic moc.
Úterý - 0-0-0 Plánovaný volný den.
Středa - 1,5-12,2-0 Lékaři konstatovali u Hejkala mozkovou smrt a je jen na přístrojích. Vůbec nevím, co mám dělat. Jdu mechanicky plavat, večer sedám na chvíli na rotoped. Víte, mám známého, co měl v devadesátých letech nehodu. Také poškozený mozek, je od té doby v bdělém komatu. Rodiče ho mají doma. Občas prý vstane, ujde pár kroků... Charakter Hejkalova poškození je jiný, tento osud ho mine. Mám najednou spoustu informací, které bych raději neměl....
Čtvrtek - 2,2-0-7 Musím něco dělat. Ráno jdu běhat - 7km 33:37, odpoledne s Jarkem plavat. Přichází později, jsem ve vodě nakonec 1:05 a počítám si 2,2km. Asi je to špatně. Jarek pečlivě počítá a vychází mu to nad 3km. Plave s packami rychleji než já, ale zase tolikrát mne nepředplaval. Asi budu muset počet bazénů počítat a ne odhadovat. V běhu si na některých tratích přidávám, v plavání asi ubírám. Zkusím v číslech udělat pořádek.
Pátek - 1,7-0-0 Ráno plavání s ploutvičkama. Stres tohoto týdne se projevuje, jsem nachlazený. No, to se stane.

Sobota - 0-0-11 První letošní závod BBP. Nalákal jsem na něj holky, tak jdu statečně taky. Běh mne moc nebaví, naštěstí se nikdo nezeptal, co je s Hejkalem. Až doma Kristýnka. Když jí říkám, že Hejkala už na závodech nepotkáme, hodně se jí ta zpráva dotýká. Hejkal jí totiž často povzbuzoval....

Neděle - 0-0-0 Volno. Beztak jsem nachlazený. A doma se mají přichytit světla a tak.

	Počet	Km	Čas
Běh	2x	18	1:25
Plavání	4x	6,8	3:19
Kolo	2x	30,1	0:56
			5:40

Zhodnocení: Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele. (Francis Bacon)

Rozloučení s Hejkalem

V roce 2004 jsem začal trošku běhat. V roce 2005 jsem zkusil závody BBP. S tempem 5:15-5:30/km na desítku jsem končil mezi posledními. Když jsem běžel sám, nechal jsem myšlenky volně plynout, běhal jsem hodně pomalu. "Donutit" se v té době třeba k úsekům bylo pro mne nemyslitelné. BBP skončil a já hledal další možnosti závodů. Tedy, možnost proběhnout se trochu rychleji. "Objevil" jsem Běžce Vysočiny. Soutěž s dobrou organizací, příjemnou atmosférou, se závody krásnou přírodou. Jak jsem byl zvyklý, dobíhal jsem mezi posledními, nikoho jsem tam neznal. Prvním, s kým jsem se seznámil byl Luboš Svoboda, v internetové komunitě proslulý jako Hejkal. Rád rozbíhal závody pomalu, brzy po startu mne však předbíhal. Pochopitelně měl z každého předběhnutí radost. Vždyť já byl tehdy ještě v kategorii mlaďochů do 40 let, on již mezi zkušenými běžci o kategorii výš. Asi na třetím závodě mne pochválil, jak dlouho jsem ten den vydržel před ním. A tím to vlastně začalo. Krásná léta běhání a soupeření. O každý krok. Schválně jsem začínal závody Běžce naplno, abych vydržel před Hejkalem déle. Při předbíhání jsem si nikdy neodpustil poznámku, kdeže se dnes loudá. Případně provokoval s otázkami. Prostě jakmile jsem Hejkala slyšel za sebou, zvolnil jsem a šetřil kyslík. A pak kromě pár poznámek se i na něco zeptal. Naplno běžící Hejkal nebýval schopný odpovídat. V cíli jsem to pak vždycky schytal. Prý když se závodí, tak se nekecá. To až po závodě. A že se vůbec nediví, že jsem tak vzadu. Když si s každým povídám.

V roce 2006 dostaly naše souboje další rozměr. Jednoho dne se mi povedlo běžet tak, že mne Hejkal nepředběhl. Řeknu vám, v cílové rovince jsem se nevěřícně ohlížel. A fakt. Na pozávodní tiskovce jsme to rozebrali ze všech stran. Tento závod byl pro nás oba impulsem. Hejkal si přepočítal tabulky svých minulých časů a v tréninku přidal. No, já taky. Hejkal začal sledovat, který terén svědčí lépe jemu, který mně. Začal taktizovat. Já taky. Ukryti v chumlu startovního pole jsme pořádali nevážně vážný souboj o každý metr, každou setinku bodu. Já obvykle do dalšího závodu lehkomyslně zapomínal skóre našich vzájemných zápasů, Hejkal nikdy. Vždy byl schopen vysypat z rukávu, jak rychle běžel daný závod loni, jak před pěti lety, jaký má nejlepší čas. Nezapomínal. Když mne letos na jednom závodě zcela vyřízeného doběhl, zeptal se mne, kdo je to před námi. Nebyl jsem schopen odpovědět. Jo, měl z toho velkou radost...

Typický Luboš. Co na tom, že nesoupeří o vítězství. Je to závod, takže vždy naplno...

Luboš Svoboda byl běžec srostlý s Vysočinou. Běžet maraton? Klidně. Ale kdy? To by musel obětovat závod Běžce Vysočiny. To ani náhodou. Pravda, po určitě době byl ochoten připustit, že by se mohl vydat na závody i jinam. Letos přijel párkrát i do Brna. S radostí mne porazil a plánoval další běhy a akce. Bohužel k realizaci plánů se už nedostane. Začátkem listopadu měl autonehodu a na její následky zemřel. Odešel mi tím soupeř a kamarád, jakých mám málo. Běžec, který za 19 sezon absolvoval neuvěřitelných 278 závodů Běžce Vysočiny. V historické tabulce Běžce mu tím patří 15. místo z 1.862 běžců, kteří v této soutěži aspoň jednou startovali. V této tabulce jsem o 138 míst níž. Jaká je celková statistika našich vzájemných soubojů ví jen Luboš. Jisté je jedno, zatím vede. Nezbývá, než věřit, že v běžeckém nebi nebo v příštím životě dostanu šanci statistiku upravit. Doufám, že nějaká šance přijde. V tomto životě mi totiž Luboš bude moc chybět....

První mač

Do třetí třídy jsme chtěli Terču převést do jiné školy. S rozšířenou výukou jazyků. V úvahu přicházely dvě - Slovanské náměstí a Jana Babáka. Jsem rozený demokrat, nechal jsem Terču si vybrat. Předpokládal jsem, že si vybere správně Babáka, kam chodila Kristýnka. A Terča just Slovaňák. Proč? Hraje se tam volejbal. Prostě chce hrát volejbal. MUSÍ hrát volejbal. Že jsou mé děti tvrdohlavé jsem věděl už od Kristýnčina plavání. S tím se nedá nic dělat. Nemá cenu se ptát, zda ví, co je to volejbal. Tehdy moc nevěděla. No a? Dobře, budou chodit každá na jinou školu...

Na prvním tréninku volejbalové přípravky Králova pole Terču málem vyhodili. Co tu dělá třeťák? Do přípravky chodí tak páťáci, někdy až sedmáci. Jenže... Terča jim vysvětlila, že ona měnila školu prostě proto, že volejbal hrát bude a basta. Trochu se divili. Asi nejsou zvyklí na tvrdohlavé děti :-) Nechali tam Terču na zkoušku. Víte, přípravka ve volejbalu je víc o fyzické přípravě než o práci s balonem. Terča nemá problém soupeřit s holkama o dva roky staršíma. Nechali ji tam. Když ten mrňous ostatním stačí... Přípravka má každý rok testy. Několik disciplín se oboduje. Kdo bude nejlepší, postoupí do minižaček. Terča už jako třeťák nasbírala třetí nejvyšší počet bodů. Mezi minižačky ji nevzali. Je fakt, že by jí balon dělal problémy, nedalo se nic dělat. Ve čtvrté třídě raději nikdo neříkal, že po přezkoušení postoupí nejlepší. Terča byla druhá, trenéři ji pořád nechtěli ani v páté třídě mezi minižačky vzít. Nakonec vzali. Třetí rok přípravky by asi volejbalová vášeň přece jen ochladla...

Vysoká jako spoluhráčky, jak poznat, že je o rok až dva mladší? Nápověda - hubeňour:-)

A včera, v neděli 18.11.2007 TO přišlo. První zápas. Ne že půjdeš na nějaký běžecký závod, táto! Pochopitelně nepůjdu. Rád se podívám, jak takový zápas minižaček vypadá. Hraje se na snížené síti, družstvo tvoří tři hráčky. Na turnaj přijelo 18 týmů, některé tvoří kluci, divná míchanice:-) První zápas, první prohra, okořeněná pozápasovými slzičkami. Jak je ten svět krutý! Jenže to dnes není konec, zápasů bude víc. Družstvo F se lepší zápas od zápasu, Terča hraje neskutečně emotivně. Bohužel emoce jí zabraňují správně podávat, ale hra v poli je opravdu dobrá. Kdyby mi Kristýnka neřekla, že jedna ze hráček je její spolužačka, ani nepoznám, že je Terča o dva roky mladší než ostatní. Je prostě platným členem týmu, ve kterém se poctivě hráčky střídají a rovnoměrně se podělí o pěkný výsledek - tři prohry, tři vítězství, celkové 13. místo. Skvělé! V turnaji vítězí "první" družstvo Králova pole. Jejich hra už i vypadá jako volejbal. Je kam postupovat.

Dobrý pohyb, slušné údery. A to zaujetí:-)

Terča bude ještě příští i popříští sezonu minižačka. Držím palce do dalších zápasů, myslím, že jednu hubenou holku volejbal opravdu chytil!

BBP Palackého vrch 17.11.2007

Tož nám zase začalo bébépéčko. No, taky už je zima. Začátek soutěže byl velmi dramatický. Aspoň u nás doma. Po dvou letech jsme totiž přemluvili k účasti na běžeckém závodě i Terču! Předstartovní napětí bylo velké. Nejdůležitější otázkou bylo co na sebe. Rukavice? Červené? Ty se přece k šedivé šusťákovce nehodí a jen naprosto nechápavému otci to není jasné! A k tomu čepice? S bambulí? Ta bude za běhu přece poskakovat. No to se jí přece bude každý posmívat! Terču uklidňuje až slib, že dám každému případnému posměváčkovi pěstí do nosu. Musím ještě předvést, jak silnou ránu hodlám uštědřovat. U Terči prochází až ta s maximálním nasazením. Málem jsem její nosík opravu trefil:-) Holt jsem dlouho nebyl na žádném pořádném mlátícím tréninku. Jak já v mládí tak různorodé aktivity stíhal? Nechápu. Teď mám problém jít se na chvilku proběhnout...

Na prezentaci jsme včas. O půl deváté. V organizaci je menší zádrhel, prezentace ještě nefunguje. Čekáme a Terča je nervozní. Tahá nás ven, i když je jasné, že start se opozdí. Stěžuje si na studený vzduch i zledovatělou cestu. Už aby se odstartovalo. Kvůli zpoždění poběží kluci i holky dohromady. No, promrzlá Terča se nakonec startu dočká a může mazat. Z dětských kategorií je zvyklá vyhrávat. Dnes si vyjímečně dává říci a ze začátku je téměř na konci startovního pole. Výborný taktický začátek! Nad stadionem přidává, na tartanu předvádí krásný finiš, ve kterém nakonec o půl kroku zaostává za starším klukem. I tak je výsledek skvělý - deváté místo mezi mladšími žačkami. V této kategorii může Terča běhat tři sezony. Osm kluků zůstává za Terčou. Ta sice nemůže v cíli popadnout dech, přesto se otáčí a je vidět, že jí had předběhnutých běžců přináší určité uspokojení. Tak třeba naše malá běžkyně ještě někdy přijde. Pochopitelně když nakoupíme odpovídající vybavení. Bez bambulek:-)

Předstartovní pohoda s maminkou v zádech:-)

Vytříbeným volejbalistickým krokem proháním kluky, bambule se ani nehne. No nesluší mi to?

Skvělý finiš

Červená jak čepička, prostě spokojená běžkyně:-)

Kristýnka postoupila mezi starší žačky, najednou je v kategorii, kde patří k těm mladším. Starší žačka bude i příští sezonu. Běží se dvě kola. Kristýnka začíná ještě taktičtěji - běží si podle sebe a je se ztrátou poslední. Není kam spěchat. Skončí poslední? I kdyby, ono se samozřejmě nic nestane. Ale dnes to tak nebude. Jedna z holek to přepálila, přechází do chůze. Kristýnka cítí šanci a přidává. Holka už je za ní, Kristýnka vbíhá na tartan a vidí, že je rychlejší než běžkyně před ní. Nasazuje k nádhernému dlouhému finiši, ve kterém ztrácí čepici, ale tu pohotově zvedám. Kristýnka kromě další holky zvládá předběhnout i jednoho kluka a je v cíli oprávněně spokojená. Ano,rozhodně podala dobrý výkon, Kristýnka je stejně jako Terča devátá. Dokážu i já zaběhnout tak dobře?

Nádherný basketbalistický krok.

Další skvělý finiš.

Nejspíš nebudu tak dobrý jako mláďata:-) Víte, tento závod BBP nemám moc rád. Je těžký profilem, na úzkých cestičkách se těžko předbíhá. Navíc v listopadu pravidelně nemívám běžeckou formu. Dnes je to o to horší, že záda se ukázaly být vážnějším problémem, než jsem si myslel. Prostě si to vyklušu a bude to. Zatím se mi tento závod vždy v konečném pořadí škrtal, tak o nic nejde. Vybíháme s půlhodinovým zpožděním, daným velkým počtem účastníků. Asi by to chtělo rozdělit prezentaci na dva počítače. Nohy mám ztuhlé asi čekáním, vybíhám zvolna. Vzápětí si za tento nápad nadávám, na úzkých pěšinkách jsem ve společnosti běžců se zajímavými návyky. Aneb jak běžet na závodě fartlek, jak nečekaně změnit stranu pěšiny... No, ve stoupání sice nepřidávám, ale předbíhám. Dostávám se konečně do společnosti obvyklých soupeřů. To je divné, vždyť já chtěl běžet zvolna. Dobíhá mne Jarek a jde přede mne. No, jen ať si běží. Jenže von ne. Na dráze ho znovu předbíhám a je jasné, že se budeme přetahovat. Ach jo, dnes se mi nechtělo. Zařazuji se za něj a klesáme. Jarek se snaží utéct, tuší, že v kopci bude trochu ztrácet. Luckyboy na mne volá, že ztrácím tak osmdesát metrů na Radka. To je divné, nevidím ho. Stoupáme, dobíhám Jarka, ten přechází do chůze. Naštěstí je tím souboj rozhodnut, budu mít klid. Stoupám dál, předbíhám pár běžců, mne předbíhá jediný - Radek. Takže to asi neměla být ztráta, ale náskok:-). Na Radkův lehoučký krok nemám, dobíhám si v poklidu do cíle. Na tartanu za mnou někdo supí, jen ať si běží. A v tom ho někdo povzbuzuje. Prý: "Olafe, vem ho ještě." Koho? To jako mně? Vypadám, že jsem tu do počtu? Túdle. Tak to ne. Nechtěl jsem, ale musím. Sil mám na rozdávání, nasazuji na nádherný krátký finiš. Sice jsem nikdy stovku pod 13 regulerně něběžel, dnes možná jo. Škoda, že jste to neviděli:-) Prostě Olaf se přede mne nedostal, naopak já předbíhám ještě jednoho běžce. Cíl. Konečně:-) Záda bolí. Má cenu běžet Porubu? Uvidíme, je pár dnů ještě čas na rozhodnutí...

Předstartovní nervozita III.:-)

Čas 40:13 mám v podstatě stejný (+4sec) jako loňský, kdy bylo krásné počasí bez ledu. No, tehdy zlobilo pro změnu koleno:-) Kola 20:12 (tep avg 157) a 20:01(159) jsou buď negative split nebo špatně určený začátek náběhu do dalšího kola. Tepy průměr celkem 158 a max 171 jsou divné. Měl jsem pocit, že to naplno nebylo. Asi jsou vysoké z nachlazení:-) Pořadí 145 z 239 celkově, 31. ze 48 v MV1. Jo a abych se pochválil, mám 111 bodů. Sice nic moc, ale pořád víc, než mláďata s 82 body. Mládežníci mají prostě jiný systém bodování. No ale i tak to musím jít holkám říci - no kdo je doma lepší - kiš kiš:-)

Týden 45/05.-11.11.2007

Občas koukám na internetu, jak trénují triatleti. U některých je vidět vzorná periodizace. Tři týdny zátěž roste, potom jeden týden recovery a hurá znovu na to. U sebe to pozoruji poněkud jinak. Dva týdny třeba jakž takž zátěž a pak už to chce odpočinek nebo aspoň změnu, aby mne to pořád bavilo. Chřadnoucí tělesná schránka si také vznáší různé požadavky - blokující páteř říká, že bych se měl více věnovat cvičení zad, problémy s trávením potrestají konzumaci některých potravin. No a zrovna těch, co chutnají:-) Ono s tím sportovnáním je to tak, že jde především o zábavu, tak kdo by sám se sebou bojoval, že. Bylo jasné, že tento týden nebude nic moc, takže už dopředu byl plánován jako jeden z mnoha recovery. Těch mám v roce mnohem víc, než špičkoví borci. Aspoň v něčem jsem lepší:-). Takto to dopadlo:

Pondělí - 0-0-0 Měl jsem velkou chuť zrušit tradici odpočinkových pondělků a jít plavat. Nejde to. Tentokrát ne kvůli nedostatku času, bolí mne hlava:-) To tu dlouho nebylo. Před pár lety mne bolívala se změnou počasí relativně často. Nějak to zmizelo a je to zpět. No, plavat se s tím nedá. Večer je to lepší, posilovat se chvilku dá. Aspoň něco:-)
Úterý - 2-0-0 Plavat se dostanu až odpoledne. Ve vodě vydržím hodinku, naplavu si 2km, jsem se sebou relativně spokojen. Úseků 50VZ/1:15 sice pořád moc nezvládám, ale lepší se to.
Středa - 0-16,8-0 Celý den jsem v Praze. Plavat na Zelený pruh jsem se nedostal, bo se mi protáhl program. Dojíždím domů až po deváté, to je mimo běhací hodiny. Nechce se mi mít úplné volno, tak si sedám na rotoped. Za 32 minut 16,8km. Pěkně jsem se zapotil, hned to pivo jinak chutná:-)
Čtvrtek - 1,5-0-0 Nedaří se mi chodit plavat ráno v šest, protože nezodpovědná manželka má furt nějaký program. Když dorazím na bazén po odvozu holek do školy, musím obvykle pospíchat na nějaké jednání či co. Ale 45 minut mi zbylo, naplavu 1,5km. Večer bych šel běhat, jenže Kristýnka má nějaké problémy ve škole. Není mi jasné, proč moje šikovná holka, která umí zabojovat ve studené vodě i v tělocvičně o místo v sestavě nechává některé věci dojít přes míru a kašle na ně. Je mi z těch domácích pohovorů tak nějak smutno, na sport není ani pomyšlení.
Pátek - 1,5-0-0 Ráno se zase dostávám do bazénu. V pátek bývá relativně volno, beru si ploutvičky. Při pokusu o oblíbený motiv 50VZ/1:15 plavu první padesátku za 43 vteřin. Prostě to tempo neumím trefit. Postupně se dostávám k minutě, start 1:10. Z radosti, jak mi to tak pěkně jde se během chvilky zlikviduji a přestože dnes bych mohl pár minut přidat, jdu po 42 minutách z vody docela na šrot:-) Odpoledne jdu na masáž. Masérce se nezdají jakási místa na mých lýtkách, zabere a au! Poněkud mne zlikviduje. Snad to bude ku prospěchu věci...

Sobota - 0-16,7-0 Na bazéně mají dnes odpoledne zavřeno a v obchodech otevřeno. Blbá kombinace:-) Večer aspoň chvilku rotoped - 32 minut, 16,7km.

Neděle - 0-0-16,5 Výběh se skupinou multisportovců. Krásně nám sněží, vzal jsem si Trabuca. Proti větru je to hnus, sníh pořád v očích. Zpět je to lepší, skupinka hned přidává na tempu. Na sporttesteru vidím v jednom rychlejším úseku tep 156, to je na dlouhý výběh už moc. Rychlost v tu chvíli dost pod 5:00/km nesvědčí stehnům, mají problém s těžkýma botama. Jako jediný proto po návratu od Olympie odbočuji na Mendlák, dnes stačí. Taky je to jediný běh v týdnu, musím se trochu šetřit:-) Pohled na sporttester po doběhu - průměr 149 (maratonské tempo), max 161 (desítkové závodní tempo). No holt jsou ostatní lepší, ale byl to hezký zážitek. Ten křupající snížek pod nohama... Jsem zvědav, kdy začneme na zimu nadávat:-)

	Počet	Km	Čas
Běh	1x	16,5	1:26
Plavání	3x	5,1	2:27
Kolo	2x	33,5	1:04
			4:57

Zhodnocení: Minulý týdne jsem psal, že nechci sedat na rotoped a už ho zahřívám. No, počasí, čas, prostě lepší než nic. Škoda, že se nepovedlo ještě aspoň jedno plavání. Ale něco tam je, až bude čas a chuť, třeba zase přidám. Prostě vcelku dobrý:-)

Týden 44/29.10.-4.11.2007

Tak a objevil se jeden z mála týdnů v roce, kdy nebyl v plánu žádný závod:-) Vlastně byl. Původně jsem chtěl v pátek na 20km běh do Jihlavy, závod, který vypadl z Běžce Vysočiny. Jenže jednak říkala noha, že se nechce honit s Hejkalem (jistě by to byl souboj do závěrečných metrů:-)) a dilema bylo rozřešeno tím, že byl v pátek naplánován poměrně důležitý pracovní program. Takže co v takovém volném týdnu? Plavat. Plavecká pětka patří k cílům pro příští rok a je potřeba nějaký ten objem naplavat. To se mi zatím moc nedaří, má plavání jsou dost krátká. Kolo (Indoor!!) zatím zařazovat nebudu, loni jsem začal brzy a pak mi taky příliš brzy došla motivace. Takže prostě takto:

Pondělí - 0-0-0 Obligátní volno a večer 20 minut posilování. No, silný jsem. Nějak jsem oproti létu 1-2kg přibral. To jsou jistě svaly:-)
Úterý - 3,5-0-0 Ráno plavání. Za 40 minut 1,6km. Technická cvičení a úseky. Pořád neuplavu 10x50VZ/1:15. Možná bych měl trefit pomalejší tempo. Odpoledne jdu pro změnu plavat. Minulý týden jsem zjistil, že zatím nevydržím v bazénu kýženou hodinu a půl. Zkouším dvoufáz. Na kempu jsem dostal vynadáno, že zřejmě plavu pořád pomalu v kuse, bez úseků. Pravda je, že letos mělo mé plavání často regenerační charakter. Ale teď už se úseky fakt snažím. Nicméně toto odpoledne plavu pro změnu v kuse 1,5km:-) Můžu si srovnat čas s Láďou Tarantem, který plaval ráno 2,7km. Pořád jsem slabší plavec než on. Normálka:-)
Středa - 1,9-0-7 Ráno jdu proklusnout sedmičku za 34:17, odpoledne hurá do bazénu. Je vlastně dobře, že Kometa trénuje jinde, najednou je volno i v časech, kdy nebylo možné do bazénu jít. Za 55 minut 1,9km. Křeč nikde. Dobrý.
Čtvrtek - 0-0-10 Ráno je na programu plavání, jenže nemůžu. Tělo má toho divného pohybu dost:-) Jdu do práce s tím, že bude dnes neplánované volno. A jak tak koukám na to hezké počasí, nějak mi rupne v hlavě, prodlužuji si obědovou přestávku a obíhám desítku na Holedné. Jak jsem se kochal možná posledním podzimním sluníčkem a jeho odrazy v napadaném listí, nezmáčkl jsem ani stopky. Administrativně rozhoduji, že to bylo asi 50 minut:-)
Pátek - 1,5-0-0 Ráno krátké plavání. Sugeruji si, že nemám moc času, ale já nějak nemám spíš síly. Za 43minut 1,5km. Dýl se to ve vodě fakt nedalo.

Sobota - 0-0-17 Nechal jsem víkendový program zcela na manželce. Místo aby naplánovala nějaký výlet, zatáhla mne opět do nákupních center. Ale tam se dá jít i jindy než o víkendu! No, nějak jsem to vydržel a v podvečer vyběhl na trať mé osmnáctky. Jenže začalo poprchat a tma byla rychlejší, než jsem očekával, vynechal jsem proto ocásek v lese. S tím, že ubírám tak 2-3km a prodloužím si o podobnou vzdálenost na osvětlené stezce. Opravdu jsem prodloužil, ale doběhl jsem domů za 1:30! Nemám tudíž odvahu tvrdit, že to bylo 18km. Ale 16 to taky nebylo a 17 je kompromis. Tak si ho píšu:-) Horší je, že po běhu malinko opět cítím chodidlo. Jako bych měl v botě celou cestu kamínek, na jednom místě je zespodu citlivé. Mnichov prostě není zapomenut. Tak to budu muset zapomenout na dvojporubu. Dva si s tímto netroufám. Asi jen jeden. Když to bude dobrý...

Neděle - 1,8-0-0 Kristýnku jsem do bazénu nedostal, musím jít sám. Trochu problematické plavání, v neděli je v bazénu hodně "neplavců", ale nějak jsem to zvládl. Rozhodně příjemnější je plavat v dráze s lepšími plavci. 55 minut 1,8km.

	Počet	Km	Čas
Běh	3x	34	2:54
Plavání	5x	8,7	4:08
Kolo	0x	0	0
			7:02

Zhodnocení: Sedm hodin zdánlivě není žádná velká zátěž, vzhledem k pěti plaváním (místy i jakože intenzivním:-) jsem dostal vcelku zabrat. No, třeba to plavání trochu zlomím, rád bych v nějakém nekempovém týdnu naplaval desítku. Bohužel v dalším týdnu to nevypadá, mám v něm dost cestování. Tak třeba budu aspoň běhat nebo tak. Ono se něco najde:-)

Týden 43/22.-28.10.2007

I plavecký kemp minulý týden ukázal, že bude potřeba víc odpočívat. No, venku stejně pořád mrholí, tak mi to šlo samo:

Pondělí - 0-0-5 Večer vyklusávám pětku. Musím se do ní nutit, nohy pořád stávkují. Pocitově mizerné, časově 26:57 kupodivu slušné. Že bych rychlost úplně neztratil?
Úterý - 0-8-0 Ráno masáž. No prostě se věnuji regeneraci:-) Večer 16 minut na rotopedu, strečink. Konečně se cítím líp.
Středa - 2,2-3,8-0 Cílem ranního plavání je zkusit odplavat hodinu a půl. Po kempu první plavání bývá hrůza, je i dnes. Cíl brzy přehodnocuji, zejména když cítím náběh na křeče. Po 1:10 stačí. Křeč mne přesto dohnala při vylézání z bazénu. Fakt budu víc odpočívat:-) Večer chvilička na rotopedu na rozehřání svalů a pokus je protáhnout.
Čtvrtek - 1,6-0-0 Ráno zase plavání, už je to lepší. Avšak jen pocitově, když si zkouším na závěr změřit 200VZ, je to ostuda - 5:15:-( No, snad se budu už jen zlepšovat:-). Obvykle při větším plaveckém objemu cítím hlavně ramena, tentokrát hlavně předloktí. Možná je to dobrá zpráva a ramena se uvolnily:-) Večer sauna. Jak se sníží objemy, je najednou dost času na regeneraci.
Pátek - 0-0-9,8 Poslední závod Běžce Vysočiny. S vypětím sil před Hejkalem, tak asi dobrý:-)

Sobota - 0-0-10 Dva víkendy jsem nebyl doma, mám nějak moc restů. Vypustit závlahu, rytí, přezutí auta... Večer si dám desítku přes Holednou za 51:07.

Neděle - 1,6-0-0 Od pálení slivovice si odskočíme s Kristýnkou zaplavat do Zlína. Všimli jste si, že každá voda je jiná? Kristýnka o zlínské říká, že je ospalá. Ano, myslím, že je to přesné. Jako by byla hustější. Nešplouchá tolik. Obvykle se mi daří ve Zlíně plavat na menší počet záběrů než v Brně. Kristýnka se ujímá vedení tréninku na posledních 500m. Pyramidově střídáme volné a rychlé úseky. Když plavu Kristýnce v nohách, skoro se dokážu udržet. Jsem prostě dobrej:-)

	Počet	Km	Čas
Běh	3x	24,8	2:05
Plavání	3x	5,4	2:40
Kolo	2x	11,8	0:24
			5:09

Zhodnocení: Jako odpočinek dobrý, ale to by mohlo stačit. Třeba už příští týden bude lepší:-)

Běžec Vysočiny - Rudný - 26.10.2007

Týden po Mnichovu jsem vůbec neběhal a nezdálo se, že by se to mělo změnit. Na poslední závod Běžce Vysočiny se mi vůbec nechtělo. Když se navíc objevila nutnost páteční služební cesty do Plzně, myslel jsem, že je vše vyřešeno. S lítostí jsem to oznámil Kristýnce… a ta mi začala podávat sugestivní otázky. Prý do kdy v té Plzni budu. Jestli se z Plzně nejede kolem Jihlavy. A že si do Jihlavy klidně dojede. Nutně prý potřebuje běžet. Námitka, že o třetí místo nepřijde, je jako známé házení hrachu… Hrozné dítě, asi chce svého stárnoucího otce uštvat:-). Naštěstí místenka na autobus se dá dnes koupit přes internet. Třeba se v Jihlavě najdeme.

Minutu před příjezdem autobusu jsem u nádraží. Spokojeně zaparkuji na silnici, kde je spousta místa (možná díky značce zákazu zastavení?) a čekám na svou vysokou basketbalistku. Vystupuje rozesmátá jako rozená cestovatelka. Doufám, že jí nikdo neřekne, že běžecké závody se konají i třeba v severních Čechách:-) Ve Zborné jsme brzy, terén je hodně vlhký, nebál bych se říci místy bahnitý. Je taky docela zima - 5 stupňů? Nemám ani krosky, ani dlouhé kalhoty. No co, tak si poslední závod vyklušu a třeba to přežiju. V pořadí se stejně nemůžu posunout, tak co. Z Brna přijeli i Milanové, jsem zvědav na odstup.

Start je u hospody. Nebyl před dvěma lety až u lesa? No, trať je změněná, srovnání s předloňským časem bude bezcenné. I proto můžu běžet v klidu. Přesto si stoupám na startu dopředu. Asi abych to měl rychleji za sebou:-) Start a už je tu strkanice. Proč já se hrnul dopředu? Nicméně padesátikilový junior s mými více než osmdesáti kily moc nehnul, můžu v klidu naběhnout do terénu a stoupat rozbahněnou cestou. Víte, ve Zborné je sjezdovka. Na tomto závodě se prostě dvakrát oběhne sjezdovka a jste v cíli. Teda, sjezdovečka. Je to "jen" Vysočina. Při stoupání mám však dojem alpského stoupání. Chybí mi kyslík. Slyším hejkat známého bloggera, evidentně mne chce doběhnout. Mám nápad. Pustím ho před sebe a zvolním. Kam bych se po sezoně hnal. Už jsem nahoře, vbíhám do lesa a začíná klesání. V nohách cítím lehkost, zároveň však určitou nejistotu došlapu. Dvoutýdenní běžecká přestávka je znát. Raději zvolňuji, je to tu samý kořen. Hejkal by mne měl každou chvíli doběhnout, přece běžíme z kopce! Kde je ten lenoch? Už ho zase slyším. No, jen počkej, až mne předběhneš, já ti dám takhle se loudat. Už jsem pod sjezdovkou, pořád před Hejkalem. Chce mne zničit. Evidentně chce, abych ještě jednou běžel do kopce ostřeji. Ach jo. Mačkám se ze všech sil s vírou, že si nahoře odpočinu. Hejkal nikde, dobře, ještě kousek popoběhnu. Mizím znovu v lesním klesání, jsem svědkem zvláštního úkazu. Dobíhám běžce před sebou. V klesání. Čím to je? Dochází mi, že asi tmou. V lese fakt není skoro vidět. Já běhávám bez čelovky, jsem na šero zvyklý. Hejkal nosí brýle, asi dnes moc kořeny nevidí. Dobrá, pokusím se o poslední hejkalovský skalp sezony, snažím se doběhnout naplno. V menším protikopečku však musím zvolnit. Obědval jsem až ve tři, rizoto se chystá vystupovat. O kousek dál je to lepší, předbíhám běžce před sebou. Do cíle už nás čeká jen mírné stoupání. V takovém terénu získávám na Hejkala nejvíc, to mne uklidňuje. Nedostatek sil mne naopak zneklidňuje. Jak toto dopadne? Asi dobře, kroky za mnou se nepřibližují. Já však vůbec nemůžu, sto metrů před cílem téměř přecházím do chůze, nohy se nechtějí ani hnout. V zatáčce před cílovou čárou se rozbíhám a končím letošní ročník Běžce Vysočiny skoro jako běžec:-) Hodně unavený běžec. Asi potřebuji pauzu... Za cílem se pouštím do Hejkala proč mne vlastně nepředběhl, že jsem si mohl odpočinout. Můj vodopád slov se nesetkává zrovna s pochopením:-)

Žáci startovali minutu po startu hlavní kategorie, běželi asi kus cesty v protisměru, tak abychom se vyhli:-) Kristýnka si přes minutový odstup doběhla posledního závodníka hlavního závodu a to víte, takový úspěch nadějnou basketbalistku potěší. Ostatně můžete si to přečíst zde:-)

Prostě poslední závod se vydařil. Nevěřícně koukám na sporttester - první kolo 19:47 (je o náběh delší) s tepem 157, druhé 18:58 s tepem 162! Maximun 170! Takové hodnoty tu hodně dlouho nebyly. Dostávám 7,820 bodu za 33. místo z 54, v kategorii 12. z 15. Odstup za Milany vypadá poněkud milosrdnější než v nekrosových závodech v Brně. Celkově mám bodů 79,591. Škoda těch pár desetinek:-) Hejkal mne v celkovém pořadí s přehledem poráží, zejména díky poctivé docházce 18 závodů z 19. Já mám startů 11, počítá se 10 nejlepších. V Hejkalovu porážku v celkovém pořadí jsem nemohl ani doufat. Závěr soutěže byl však ve znamení rodinné soutěže. Kristýnka, která v únoru frflala, že neuběhne 700 metrů po rovině, totiž vyběhla kopec pekelně rychle a dostala dnes 7,536 bodu. Celkem jich má 79,466, naštěstí mám o desetinku víc, jinak bych byl doma za lenocha:-) No, možná budu i tak. Já jsem totiž v celkovém pořadí třináctý, Kristýnka své nadšení pro Běžce Vysočiny proměnila ve fantastické třetí místo. Prostě je to moje šikovná všestranná sportovkyně. A co teprve, až začne běh i trénovat:-)

V hospodě čepují výborné kvasnicové pivo. Rozebíráme pozitiva a sociální jistoty, se třetím svařákem Hejkala (fakt na blogu nekecá, on snad nic jiného nepije:-)) se dostáváme do důchodového věku tempem 6 maratonů ročně. No to jsem na Hejkala zvědav:-)

Týden 42/15.-21.10.2007

Z Mnichova jsem si dovezl nefunkční pravou nohu. No co pak chcete dělat, že. Nic.:-)

Pondělí - 0-5-0 Ráno jen dojet autem do práce je utrpení. Noha bolí a na pedálech se jí nelíbí. Mám pokračovat na Budějovice. Vyjímečně řídí kolega. Jeho řízení má asi blahodárný účinek, odpoledne mizí otok a mám pocit, že bych ušel klidně i celý kilometr:-) Cítím, že to chce trochu rozhýbat, běh nepřichází v úvahu, tak aspoň 12 minut pomalého točení nohama na rotopedu a nějaké to posilování. Nic moc.
Úterý - 0-5,5-0 Ráno se nutím do dalšího rotopedu. Sice je to lepší, ale pořád se cítím děsně. Aspoň už jakž takž normálně chodím. Po kanceláři:-)
Středa - 0-0-0 Nic. Zkouším úplné volno. Den je asi málo, nějak to nezabírá.
Čtvrtek - 0-6-0 Další rotoped. Sice už za 12 minut natočím 6km, ale pořád se cítím zničeně. Co já budu na plaveckém kempu dělat, to fakt netuším:-).
Pátek - 1,6-0-0 Plavecký kemp Chrudim. Plavání je dobrá regenerace, docela se rozhýbávám. Jen ať po mně nechtějí žádnou velkou rychlost:-)

Sobota - 4,8-0-0 Počty bazénů pochopitelně nepočítám. Používám osvědčený koeficient - hodina ve vodě=1,6km. Minuty strávené s křečí na břehu doháním zvýšeným úsilím ve vodě:-)

Neděle - 4,0-0-0 Unavený, ale spokojený. A tak nějak psychicky odpočinutý.

	Počet	Km	Čas
Běh	0	0	0
Plavání	3x	10,4	6:30
Kolo	3x	16,5:-)	0:36
			7:06

Zhodnocení: Po běžeckých týdnech přišel plavecký. Měl bych s plaváním něco dělat, je to evidentně moje nejslabší triatlonová disciplína. Sice se v ní nedá získat nijak extra velký čas, ale dá se vylézt z vody v daleko lepší pohodě. Uvidíme. Každopádně prohození nuly na řádku plavání a běhu nebyl záměr, noha prostě potřebuje chvíli klid. Ven na kolo mne teď nikdo nedostane, plískanicové kilometry by pro mne byly nepříjemné a nikam by mne výkonostně neposunuly, kolo totiž flákám bohužel hlavně v sezoně. Jsem prostě takový ironman-flákač:-)

Blog má rok

A já to výročí zasklil:-) První příspěvek jsem dal na blog 17.10.2006. Blog jsem začal psát, protože se mi chtělo. A nestačilo mi psát do diskuzí. Říkal jsem si, že blog někoho, kdo se připravuje Ironmana "jen" dokončit tu chybí. No, najednou je blogů fůra. Nejen v češtině, našel jsem i další v jiných jazycích, kterými vládnu. Z původní potřeby psaní se stala občas povinnost. "Muset" něco napsat ve chvílích, kdy má člověk jiné myšlenky, není nic příjemného. Přesto píšu pořád.

Počítadlo Toplist napočítalo 19.783 přístupů od 27.10.2006. Druhé počítadlo je ještě odvážnější a má přístupů přes 20.000. Je to moc? Málo? Dá se orientovat podle zájmu čtenářů? Nad řadou údajů se dá zamyslet. Blog měl nejvyšší návštěvnost v době "duelu". Má velkou návštěvnost, když se objeví anketa. Asi se řada čtenářů dívá, jak se anketa vyvíjí. No, můj blog není komerční záležitost, nemusím se řídit "ekonomikou" a "vyvolávat" další duely. Přestože jsem na plochu umístil reklamu Google, věřte, nemám z ní vůbec nic. Kromě poznání, jak tyto věci fungují. Můj blog je prostě můj. Soukromý, nezávislý. Pravda, nepíšu sem kdejakou svoji myšlenku (no to byste se občas divili:-)), ale jen věci sportovní. Občas píšu trochu z "povinnosti", občas z nadšení. Každopádně jsem rád, že ty moje shluky písmen čtete. A jsem ještě raději, když mi k článkům napíšete nějaký ten komentář. Díky za ně. A teď už vzhůru do roku dva. Třeba dokončím i pětiletku. Ač jsem už stárnoucí chlap, mám totiž ještě nějaké dlouhodobé sportovní cíle:-)

Plavecký kemp Etriatlon V - 19.-21.10.2007

Dojet na plánované plavání nebylo tentokrát jednoduché. Kristýnka chtěla stihnout i běh. No chtělo by se vám jet do Chrudimi přes Okříšky? Já nakonec souhlasil a měl jsem k tomu dva důvody - jednak Kristýnka mohla teoreticky svou kategorii Běžce Vysočiny i vyhrát (pochopitelně jen matematická hříčka:-)) a jednak když se unaví během, aspoň nezaplave v Chrudimi moc dobrý čas a budeme ve stejném družstvu. Jsem rafinovaný otec:-)

V Okříškách jsme včas, start dětských kategorií je před dospělými, dnes dokonce o chvilku dřív oproti rozpisu, což nám vyhovuje. Třeba budeme v Chrudimi včas:-) Kristýnčiny soupeřky přišly, z matematických hříček nic nebude. Moje basketbalistka podala úžasný výkon, za který dostává 6,667 bodu a umazává si své první výsledky. Nejeli jsme do Okříšek zbytečně:-)

Prostě dřina:-)

Cesta dál na Chrudim je děsná. Auta, zatáčky, mám toho dost. Zastavuji si i na pořádné kafe, po dojezdu do Chrudimi bych si šel nejraději lehnout. A já musím do vody. Ach jo:-) Na 200VZ na čas jsem v jiné rozplavbě než Kristýnka, aspoň něco. S ní totiž vždycky přepálím začátek:-) 25m bazén mi však nesedí. Tempo 2:00/100m nemám problém udržet na otevřené vodě, v malém bazenu jo. S dnešní únavou počítám s časem kolem 4:30. Začínám nebývale zvolna, což se nakonec ukazuje jako dobrý nápad. Dokonce mám síly v závěru zrychlit. 4:15 je nakonec můj zatím nejlepší kempový čas. Dobrý! Co Kristýnka? Projeví se únava? Jo, plave lážo plážo. Kope si svůj dlouhotraťařský dvojkop. Nedělá kotoulové obrátky. Jenže... plave pěkně. Uvolněně. Rychle. 3:32 je její nový osobák na 200m. Dlouho nebyla na plaveckých závodech. Vypadá to, že i jen s jedním tréninkem týdně se dá zlepšovat. Nechápu, jak jí můžu někdy na dlouhých plaveckých tratích stačit, v časech je obrovský rozdíl. 50 metrů jen nohama už je jen doplněk. Nohy jsem hodně trénoval, asi bych se hodně zlepšil. Kdybych mohl plavat naplno. Nohy bolí z maratonu, šetřím se. 1:29 je i tak zatím nejlepší čas. Kristýnka svého maxima nedosahuje, plave 1:06. V této disciplíně cítím do budoucna šanci:-) Výsledek - Kristýnka je v prvním družstvu. To vždycky chtěla. Myslím, že si užije:-) První družstvo tvoří čtyři ženy a jeden nadějný triatlonista. Že by se ženám fakt plavalo líp? :-) Já jsem ve druhém družstvu. Jako poslední. Dobrý. Můžeme v klidu jezdit spolu na bazén a ráno déle spát. To se mi moc hodí...

I v sobotu jsem však pořád nějaký utahaný. A to jsem od Mnichova nic nedělal. No, co se dá dělat. Při jednom obzvlášť povedeném cvičení - no plavte kraul s piškotem v každé ruce - ztrácím na ostatní skoro celý bazén. Dostávám od Petra Valeše vynadáno, že se flákám. Já ale fakt víc nemůžu:-) No, v dalším plavání už je to lepší. Asi mi ty piškoty zavazely nebo co. Při natáčení na video je na kameře porucha - nebudou záběry pod vodou. Škoda. Takže hurá na oběd a rozbor videa a... co to vidí moje oko? Unavené dlouhým plaváním? Víte, patřím k nejtopornějším plavcům. Taková deska s přidanýma nekoordinovanýma ručičkama a nožičkama. A ono, najednou, přes spoustu chyb.. vidím zlepšení! Ano, po dvou letech začíná můj styl připomínat kraul! Tak to je bomba. Začnu víc trénovat. Pouštím se do toho s vervou už na odpoledním plavání, má snaha je po zásluze oceněna čtvrt hodiny před koncem tréninku silnou křečí do stehna. No, to už tu bylo minule. Nic nového:-)

V neděli ráno mám pocit, že mám místo pravé nohy protézu. Tuhá, neohebná noha přece nemůže být tvořena svaly. Přežiju plavání? Jo, neb se plavou hlavně ruce. Nohy máme úplně vypnout a to mi vyhovuje. Další křeč nebude:-) Plavu si na hranicích mých možností, což je po zásluze potrestáno únavou. Na konec dopoledního tréninku znovu plaveme 200VZ na čas. Hrozný výkon. Čas 4:34 vám snad ani nebudu prozrazovat... Odpolední plavání je naštěstí volnější, cítím v nohách takový náběh na křeče jako snad nikdy. Ale nohy zase moc nepoužíváme:-) Chvíli před koncem za odměnu nacvičujeme kraulové obrátky. Kotoul mi vůbec nejde a bojím se nohou odrazit od stěny. To nemá cenu. Prohlašuji se za starého a opotřebovaného - však už mi je 40!!! - a lezu předčasně z vody. Zase jsem přežil. Paráda.

Kristýnku jsem po očku občas sledoval po oba dny ve vedlejší dráze. Řeknu vám, první družstvo nemá na růžích ustláno. Ty děsivé motivy a to tempo! Kristýnka ani nemá sílu na své obvyklé řeči. Plave a plave. Třináctiletá holka mezi dospělými. A jde jí to. Myslím, že spolu ještě něco uplaveme...

Co dodat závěrem? Plavecký kemp mne prostě baví. Nemusím na nic myslet, jen plavu, co mi kdo řekne. A to je občas příjemné. V Chrudimi jsme objevili kavárnu s výbornými francouzskými palačinkami. Taky příjemné. Co vám budu dlouho povídat, námětů na plavecké tréninky mám spoustu a na jaře nás mají na kempu zase. Jo.

Týden 41/8.-14.10.2007

Týden s Mnichovským maratonem vypadal takto:

Pondělí - 0-0-0 Masáž. Volno.
Úterý - 0-0-10 Holedná 10km 48:50. Jestli mi tato lehkost vydrží do Mnichova, tak to bude dobrý:-)
Středa - 0-0-7 Ráno výklus 7km 33:33. Dobrý čas:-)
Čtvrtek - 0-0-5 Ráno už jen pětka - 25:24.
Pátek - 0-0-8,7 Skoro začínám mít pocit, že po opatrném běhání přešlo mé tělo do stavu zimního spánku. Stupňovaný běh v rámci Běžce Vysočiny na Heulosu považuji za dobrý nápad a nakonec i dobrý výkon. V prvním kole jsem se udržel a pak postupně zrychloval. Ó jak já se umím ovládat:-)

Sobota - 0-6-0 Ranní chvilku na rotopedu hodnotím jako velmi dobrý nápad. Odpolední pochodování po Mnichově a Expu naopak jako hloupost. Příště pojedu k Expu autem:-)

Neděle - 0-0-42,2 Mnichovský maraton. Paráda.

	Počet	Km	Čas
Běh	5x	72,9	6:01
Plavání	0x	0	0
Kolo	1x	6:-)	0:12
			6:13

Zhodnocení: Je to pod 3:30 - velká spokojenost, k tomu není co dodat.

Mnichovský maraton 14.10.2007

Rozhodování kam na podzimní maraton bylo jednoduché. Niktomuž psal o Mnichovu jen v superlativech, přihlásil jsem se v září. No, jsem zvědav na prý skvělou organizaci závodu bez keňanů:-) Pravda, podzimní trénink nebyl zcela ideální, nicméně kolo a plavání ustoupily do pozadí, tak jsem věřil, že hranice 3:30 je na spadnutí. Možná i o pár minutek. Dohodli jsme se na společném cestování s Toskem, v sobotu v deset jsem v Praze jako na koni a pokračujeme v Drang nach München. Ubytování v penzionu vypadá dobře, cena taky, k olympijskému areálu je to tři kilometry, jdeme pěšky. Už v půlce cesty toho lituji, z pomalejší chůze mne vždy bolí nohy:-) No, už jsme v Expu. Tož to jsem zvědav na jejich organizaci - jaká bude fronta? Vyzvednutí obálky s číslem, zaplacení a vyzvednutí čipu je bez front. Paráda. Jak je to se sprchováním po závodě? Zajištěno. V olympijském plaveckém areálu, zítra vstup zdarma. Moc se tam těším! Expo je rozlehlé, dalo by se tu koupit kde co. Hodinky s foot podem neznámého výrobce za 99€, řada bot za poměrně příznivé ceny. Nakonec kupuji jen triko. Vlastně trika. Tři. Malé, střední, velké. Z maratonu ve Freiburgu. Proč zrovna takové triko? No... je pěkné. A má dobrou cenu. Za 5€ funkční triko k dostání často nebývá, tak ani nevadí, že je z loňského ročníku:-) Prostě teď mám s holkama stejné triko. Třeba v něm něco vyhraju stejně jako ty dvě moje šikulky:-) Pasta za 5€ je taky skvělá, teď už jen Weisbeer před spaním a jsem zcela připraven. Až na tu únavu z pomalé chůze po Expu:-)

Mám trochu obavy z předpovědi počasí. V noci má být dost chladno. Nemám rád velké výkyvy teplot během krátké doby. Naštěstí je ráno šest stupňů. To bude dobré. Snídaně je taky dobrá a co teď? Mám obavy jet ke stadionu autem. Nezaparkujeme jinde a nedojedeme metrem? Nakonec z mého pohledu velmi riskujeme a vyrážíme o půl deváté na cestu, o níž předpokládám, že může díky davům přijíždějících trvat i hodinu. Za deset minut stojíme na parkovišti u Olympiastadionu. Včetně zastavení na dvou semaforech a zaplacení 3,5€ parkovného. Organizátoři mají u mne bod. Začíná mne zajímat, jak si povedou v dalších disciplinách - fronty u odevzdání věcí do úschovy a u WC. V obálce bylo velké lepící číslo, které si dávám na batůžek, jeho odevzdáním jsem strávil asi minutu. WC je na stadionu tolik, že fronty prostě nemůžou existovat. Fakt nevím, na co organizátoři nastavěli ještě mobilní zařízení kolem stadionu. No, mají u mne další nevýznamný bod:-) Start pěkných pár tisíc běžců je rozdělen jen do dvou sektorů - pod 3:45, nad 3:45. Dojdu do svého "lepšího", nikdo se nikam netlačí, všichni stojí podle pořadí, jak kdo přišel. Stojím taky. Odhazuji starou mikinu, kterou jsem použil jen na cestu na start. Je možná devět stupňů, po ránu malinko mlhavo, vlho, ale příjemně. Čekám na start a - těším se. Dost.

Start je přesně v deset. Stojím na místě. Pohnu se až za chvíli, dav jde ke startovní čáře rozvážně. Startovní bránou procházím za víc jak tři minuty. Důležité však je, že okamžitě od startovní čáry můžu běžet. Ve velké skupině kultivovaných běžců. První kilometr mám v plánu za 5:00, mám pocit, že snad všichni okolo taky. Běžím od prvního metru, nikdo mi nezavazí, já nikomu nepřekážím. Žádné zpomalování v úzkých ulicích jako v Praze. Další kladný bod:-) Druhý kilometr jdu ještě zvolna, pak zrychluji na maratonské tempo. Nevím, kolik to dnes bude, srovnávám se podle tepu. 150 a ani bouchanec navíc. Nepřepálit. Běží se mi skvěle, na metě 5km jsem coby dup:-) Kousek před sebou vidím balonky. Že by vodič? Jo. Na 3:30. Má kolem sebe obrovský hrozen běžců. Na sedmém kilometru je předbíhám. Mrknu na tep - ok - a jsem v English garden. V lesíku mám pocit, že je cesta pořád z kopce (taky trošku jo:-)). Běžím, předbíhám, všímám si neuvěřitelného počtu běžících žen. Dnešní maraton doběhne 1.202 žen. 84 z nich v lepším čase než já. Dost rozdíl oproti Česku, kde je pomalu každá zúčastněná žena na bedně. Početnou skupinu tvoří policistky, hrdě se hlásí ke svému povolání svými dresy. Pochopitelně je tu i spousta mužů policistů. V Německu se asi zlodějům těžko prchá před strážci zákona...


Beru si kelímek na každé občerstvovačce. Piju za běhu, hlavně se nepolít, je pořád vcelku chladno:-) Každé 2-3km se střídají stanice jen s vodou s těmi "plnými" - tedy včetně ionťáku, čaje, od 13km i energy tyček. Ty mi moc nevyhovují, jedna zkouška stačí. Mám své gely, začínám se jimi živit. Na 15.km vybíháme z parku, pocit běhu z kopce zmizel, stoupáme. Mnichovský maraton má přece jen pár desítek metrů převýšení, není to naprostá placka. Vadí mi hlavně dva "prudší" seběhy. Naštěstí krátké. Kilometry rychle ubíhají, za chvíli jsem na půlce. 1:42:23 je nejlepší půlka z mých maratonů. Hlavně mám pocit, že jsem ji uběhl prakticky zadarmo. Pravda, mírně nohy cítím, asi hlavně ze zbytečné sobotní procházky, ale i tak je to výborné. Že bych nakonec stihl třeba 3:26? S překvapením však začínám vnímat neurčitý problém s chodidlem pravé nohy. Při nášlapu bolí. Nevím proč, běžím v Mizuno Wave Riderech, mých nejpohodlnějších botách. No, jsem zkušený harcovník, mírně měním způsob nášlapu na pravačku a ono to půjde. Už jen 21 běžeckých kilometrů této sezony. To zvládnu! Trať vede zástavbou, mám čas se i chvílemi kochat okolím. Místy stojí fandové s cedulemi. Na řadě z nich je zmíněn limit, do kdy to má Uwe, Willi či Ralph stihnout. Vždy stejný limit. 3:30. Je ta hranice tak magická? Běží všichni na 3:30? Konečně vidím ceduli s jiným časem. Christian prý běží na 2:04:28. Hmmm:-) Mírně zpomaluji, přestávám sekat pětky za 24 a něco a spíš se blížím 25. Ale 3:30 stihnu. Nevím, jak Markus z další cedule ale já jo. Jsem si jist!

Blíží se 30.km a Marienplatz. Těším se na prohlídku centra. Přebíhám z asfaltu na kostky.. Au! Špatně jsem šlápl? Bolest v chodidle skokem zesílila. Pravé lýtko hlásí, že přijde křeč. To se mi na běhu nestává! Asi díky tomu chytře upravenému nášlapu :-( Solné tabletky však s sebou mám, cpu je do sebe. Běžec přede mnou přechází do chůze. No to přece mně nemůže potkat! Navíc se oteplilo, svítí sluníčko, malinko se mi motá hlava. Problém s tlakem? Nebo daný spolykáním solných tablet bez vody? Potřebuji občerstvovačku, žádná najednou není. Potřebuji gel. Zapít. Hodně zapít. Vidím náměstí, vbíhám na něj s grimasou v obličeji. Bolí každý krok. Proč zrovna tady je tolik diváků? Zatracené centrum! Noha bolí, já snad k občerstvovačce nedoběhnu. Musím. Musím. Málokdy se nutím. Toto je poslední významný závod sezony. Musím. Cedule 31.km je znovu na Marienplatzu. To náměstí mi leze krkem! Chci vodu. Běžím, dupu, noha bolí, nemůžu. Musím. Za 32.km je občerstvovačka. Beru si gel, kofein, zapíjím, poprvé na občerstovačce jdu. Ještě jeden kelímek. Musíš se rozběhnout, ty lenochu! Posledních 10km v sezoně. Au. Jde to. Po pár stech metrech se cítím líp. Bolest trochu ustupuje, asi díky kofeinu. Běžím. Oproti nejkritičtějším kilometrům 30-32 možná i přidávám. Věřím, že teď už to zvládnu. Posledních devět kilometrů v sezoně. Kilometr nad 5 minut, ale já mám rezervu, můžu si to dovolit. Dobrý čas. Posledních osm. Půjde to! Míjím chodce, kteří se k běhu nepřinutili. Nebo nemohli. To musí být děsný pocit. Běžím. Diváci si ukazují za mne. Prý je tam balonek. Ano, já vím, tam někde musí být běžec s balonkem. Vodič na 3:30. Snažím se zrychlit, aby mne nepředběhl moc brzy. Bolí to, jde to. Posledních 6km v sezoně. Jako by někdo přepsal kilometrovníky. U každé cedule počítám jako divý. Pořád dobrý.

Oteplilo se, vyhruji si rukávy dlouhého trika. Pocitově je možná 18 stupňů, reálně 14. Sůl na čele není čas řešit. Na další občerstvovačce je nealko pivo. Skvělé. Zase se mi běží líp. Pocitově. Rychlostně už to tak slavné není:-) Čtyři kilometry před cílem mne předbíhá vodič na 3:30. Neběží na brutto čas, pochopitelně na čistý, který zajímá běžce. Byl však blíž startovní čáry. Stihnu to i já. Zavěšuji se za prořídlou skupinku a držím se. Zuby nehty. Vnímám zvláštní pocit. Jako by mne přitahoval olympijský stadion. Nasává běžce na dlouhou vzdálenost. Asi nějaký nový vynález. Už jsme na hranicích olympijského areálu. Vodič se mi mírně vzdaluje. O nějakou tu vteřinku mi stejně nejde:-) Předbíhají mne běžci, které nebolí noha. No tak trochu kulhám, a co? Poslední závod sezony. Vidím stadion. Úžasný pohled. Pravda, i Amsterdam končí na stadionu, ale Mnichov má jiný rozměr. Psychicky se připravuji na pár metrů stoupání před stadionem. Převýšení možná tři metry na kilometru. Hrozná hora. Mám ji za sebou. V tunelu na stadion hraje hlasitá hudba. Bliká světelná hudba. Úplný myšlenkový reset. Vbíhám na ovál, zacloumají se mnou emoce. Kdybych měl z čeho tvořit slzy, možná by nějaká ukápla. Spurtuji. Předbíhám běžce, kteří mne před chvilkou předběhli. Při každém dopadu na pravačku si pomáhám heknutím. Neuvěřitelně to zrychluje:-) Předbíhám další. Proč tak spěchám? Proto. Vidím Niktomuže, mává na mne. Nemám sílu reagovat. Hypnoticky koukám na cíl a najednou jsem tam. STIHNUL JSEM TO! Je to pod 3:30. Dokonce 3:28:59. Jsem rád, že jsem do dalšího běžeckého levelu postoupil právě zde. Na maratonu pro běžce. Jméno vítěze - Cierpinski - na rozdíl od vítěze PIM znám. Kdysi jsem v televizi sledoval jeho otce. Dnes je jeho syn jen o něco víc než hodinu rychlejší než já. Čas vítěze 2:25:24. Budu se muset zkusit zeptat Dao, zda by nechtěl vyhrát jeden moc hezký maraton:-)



Na ploše si s Niktomužem dávám další nealko pivo, chvíli se poflakujeme, je čas odejít a najít Toska. A je tu problém! Ze stadionu se jde lávkou přes dráhu a pak ochozy. Fůra schodů. Musím k zábradlí, lezu jako invalida. No, je po sezoně. Jsem zvědav, jak dlouho bude trvat vyzvednutí batůžku a vrácení čipu? Batůžek 10 vteřin, sunu se do Expa. Bude vrácení čipu do půl minuty? Vyjíždím jezdícími schody nahoru a chce se mi smát. Čipy přebírají tři dámy. Sedí vzorně srovnané, v pravé ruce nachystaných 25€ zálohy. Levou ruku mají dvě na pokladně, poslední v ní má housku. Nechávám jí v klidu jíst, transakce vrácení čipu je i tak kratší než vteřina. Německá organizace si mne prostě získala. Po pár minutách se potkáváme s Toskem, co teď? Prý osprchovat se na bazéně? Víte, moc bych tam chtěl. Ale noha natéká a pár set metrů vzdálená plavecká hala je mimo můj momentální akční radius. Někdy příště. Ze samého nadšení nad překonanou hranicí si poprvé v životě pošlu příspěvek na blog mailem. Prostě online zpravodajství:-) A je na čase jet domů. Jsem moc rád, že mám v autě tempomat. A že dálnice vede až do Brna. O půl deváté jsem doma. Z přátelského města Mnichova, kde jsem to stihl. A to je důležité. To, že se v noci budím bolestí je dnes vedlejší...

Jen pár čísel pro statistiku - umístění 1.532 místo celkově z 6790 doběhnuvších maratonců. Prostě skoro elita:-) Mezi muži 1.468 z celkem 5.588. V nejvyzrálejší kategorii M40 na 368 místě z 1.340. Dobrý:-) A co tepy?