Zhodnocení roku 2006

Pochopitelně ze "sportovního" hlediska. Byl to docela bláznivý rok. Jak jinak taky označit nápad dokončit Ironmana bez dlouhé přípravy? Jak je vidět i z fóra, ještě v březnu jsem na něco takového myšlenky neměl. Ale pak jsem vyzkoušel trošičku znovu jezdit na kole, zaplavat si v neoprenu a bylo to. No, už jste to možná i četli. Někdo se raději postaví na start plně připraven a pak je možná zklamaný, že to není podle "očekávání", já si s radostí užil už jen pocit, že se vůbec po plavání můžu ještě hýbat. Rozhodně událost roku, ne-li sportovního života vůbec. Slovakman to pak jen doplňuje, spolu s kratšími závody Jihomoravské triatlonové ligy (umístění 124. celkově, 39. v kategorii A, bez potřebného počtu započítávaných závodů) a Bečvomanem. Za umístění roku považuji 33. místo v Česko-Slovenském poháru v dlouhém triatlonu (součet Moraviaman+Slovakman). Je to úžasné být na 33. místě z 15 milionů lidí. Tak si to představuji. Neříkejte, že by ještě někdo dokázal být rychlejší. Měl být na startu. Také poznámka, že 33. místo je místem v pořadí posledním je zbytečná. No tak ostatní neměli čas přijet na oba závody, s tím já nic neudělám:-) Triatlon mi docela přirostl k srdci. Je příjemné si v jednom dnu zaplavat, projet se na kole a kousek si zaběhat. Nebo projít:-)

Medaile všech kovů...

Nejen Ironman byl v životě poprvé. Také na cyklistických akcích jsem stál na startu poprvé. Zkusil jsem Starobrnotour (100km), Cannondale Sudety Tour (170km) a na závěr Beskyd Tour (185km). Pořadí není až tak důležité, nejsem přece cyklista, ale jen občasný rekreační běžec fušující do triatlonu. Můžu jen prozradit, že jsem nikde nebyl poslední:-) Mám rád výjezd na Pustevny, myslel jsem, že Beskydy na mne zapůsobí nejvíc, ale cyklistickou akcí roku jsou pro mne Sudety. Hezká trať, výborná organizace. Cyklistických výletů zkusím příští rok víc. Je totiž úžasné někam dojet s pocitem, že se po kole nemusí běžet :-).

Běžecké závody jsou zvláštní kapitolou. Dokončil jsem čtyři maratony - Česká Lípa, Praha, Kladno, Amsterdam (OR 3:47). Také čtyři půlmaratony s OR v Olomouci - 1:38. Pak tu byly po jedné vzdálenosti 32 a 25 km a pár závodů kratších. Za povedený, možná nejpovedenější běžecký výkon, považuji hodinovku - 13.570m je také OR. Celkem bylo běžeckých závodů neuvěřitelných 46, to je skoro jeden týdně:-). Jen pro pořádek, účastnil jsem se závodů:

- Běžce Vysočiny (12 závodů, počítá se 10 z 19) - viz vlastní hodnocení - 14. místo v kategorii A
- Brněnského běžeckého poháru (7 závodů) - ten má ročníky podzim-jaro, umístění v "loňském" ročníku 121. celkově, 71. v kategorii A. Jak je vidět, v tomto poháru je dost nabito a konkurence každým rokem jen houstne :-)
- Letního běžeckého poháru (12 závodů, počítá se 10 ze 16) - 48. celkově, 17. v kategorii A. Jak je vidět, v létě běhají brněnští běžci asi po dovolených :-)
- Kuřimské běžecké ligy (3 závody, počítá se 5 z 7)) - 30. celkově, 11. v A. Dokonce i bez plného počtu závodů se dá umístit relativně vysoko :-) Na závodech v Kuřimi se mi líbi, že tam občas předběhnu běžce, kteří mi jinde utíkají. Asi je to kratšími vzdálenostmi. Možná jsem sprinter:-)

Zbylých 14 závodů bylo mimo seriály.

Vím, běžeckých závodů je až příliš. Ale nějak nevím, kterých se vzdát. Uvidíme. Možná jich příští rok nebude míň, jen nějaké trošku víc "odflinknu". Teda jestli to půjde víc odflinknout než letos. Ono je totiž příjemné jít si "jen" zaběhat. Bez únavy z plavání a kola :-)

A ještě pohled do českých tabulek, kde jsem oproti loňsku docela poskočil dopředu:
-maraton 672.místo celkově, 113. v kategorii M35. Třeba mi to někdy vyjde i do pětistovky:-)
-půlmaraton 544. celkově, 83. v M35
-hodinovka 184. celkově, 31. v M35 - tu dnes skoro nikdo neběhá:-)
Jeden by nevěřil, kde všude se dostane do nějakých tabulek. Např. díky účasti na Beskydtouru mi patří 753. místo v silniční velosérii a kdo ví, kde všude ještě jsem:-)

Tož takový byl ten můj rok. Hlavně mne to docela bavilo. Těším se, že se občas potkám z některým ze čtenářů na skoro sportovní akci.

Tak hodně zdraví a úspěchů v roce 2007!

Nebezpečené bruslení

Včera jsem se vydal s Terezkou bruslit. Je to šikovná malá bruslařka, dávno nejezdím za ní a nechráním ji před honícími se výrostky. Naopak. Teď se honíme spolu. Ale řeknu vám, je to hodně nebezpečná záležitost. To, že mne jeden výrostek opravdu srazil a natloukl jsem si koleno, samozřejmě problémové pravé, to k plnému kluzišti asi patří. No ale co se mi nestalo...

Jeden z nejlepších triků při honění je zmizet v davu a jet kousek za tím, kdo honí. Za sebe fakt málokdo vidí. Praktikoval jsem tento kousek tak často, až se ho naučila i Terezka. Je to malá liška mazaná. Ale na mne si nepřijde. Tak když ji zase takhle chvilku nevidím, je mi jasné, že jede za mnou. A taky jo. Malinko se poohlédnu, je tam. Zatraceně blízko, jen tak dva kroky za mnou. Tak prudce zabrzdím, chytnu ji do náručí a je to. Tedy, je to. Bunda i čepice jsou správné, jen místo milého úsměvu mé krásné blondýnky na mne vyjeveně kouká cizí dítě. Co dítě. KLUK! Hrozné, fakt. Nevím, kdo z nás dvou se lekl víc. Ulovím si cizí dítě a ona to není holčička. Asi stárnu a blbnu. Raději ho rychle odkládám a jdu si chytit to správné dítě. Milou holčičku. Co sedává tátovi na klíně a potřebuje každý den pusu na dobrou noc. A tak.

Občas si říkám, že nejsem ještě tak starý a tři děti jsou o jedno víc než dvě. Jenže nevím, jestli bych to uměl s klukem. No, asi ty úvahy zase odložím a jdu se podívat, jestli zbylo cukroví. Ať jsem brzy obtloustlý a podobné myšlenky mne přestanou napadat.

Přeji vám všem bezpečné bruslení nejen v tomto roce :-)

Zhodnocení Běžce Vysočiny 2006

Než zhodnotím celý rok 2006, rád bych se speciálně věnoval uplynulému ročníku Běžce Vysočiny. Nemám tam sice nejlepší umístění, ani nejvíc naběhaných kilometrů, nicméně tato série běhů mne z těch absolvovaných nejvíc baví. O důvodech jsem asi psal, je to zejména pro mne příjemný termín pátečního odpoledne (víkend zůstane "rodině") a také proto, že tratě Běžce jsou v prostředí, kde si připadám jako na dovolené. Jistě, výjimky se najdou všude.

Seriál tvoří 19 závodů různé délky – od cca 6km po půlmaraton. Některé běhy jsou silniční, některé po lesních cestách, část je vyloženě krosová. Hodnotí se po jednotlivých věkových kategoriích poměrem času za vítězem kategorie. Nejsnadněji se mi proto body sbírají na kratších závodech, které nemají krosový charakter. Jenže ty mne obvykle zase tak moc nebaví. Při výběru startů se proto řídím vyloženě pocitem – když se mi během pátku chce a můžu, jedu :). Kalendář běhů začíná v dubnu, přes prázdniny je přestávka a běhá se od posledního srpnového pátku do listopadu.

V jarní části jsem bohužel termínově nezvládl oblíbené Stonařovské aleje (20km) a Kamenici (15km). Nejvíce bodů jsem v jarní části nasbíral v Třebíči (10,8km), ta trať mi coby zřejmě tempaři docela sedí. Radost mám i z výkonu na krosu v Plandrech (9,4km), tam jsem loni úplně pohořel, meziročně je to největší zlepšení – téměř o šest minut, resp. 38 sec/km. Za nejlepší výkon však považuji běh Jihlava-Třešť (14,6km), který se mi líbil i trasou a "atmosférou". Byl to jediný běh, kde jsem dosáhl lepšího času, než jsem před startem stanovil jako "optimistické očekávání". Co na tom, že z něj mám nejmíň bodů a výsledek se v celkovém pořadí škrtá. V roce 2007 se určitě budu snažit přijet zase. Z jarní části bych ještě vyzdvihl Dačice (13,2km). Výsledek sice nebyl úplně super, ale ta trať se mi taky líbí. Jen jsou Dačice od Brna docela daleko, navíc letos s objížďkou.

Podzimní část mne zastihla v asi zatím životně nejlepší běžecké formě. Ne že bych se honil s nejlepšími, ale měl jsem z běhání obzvlášť dobrý pocit. Zase mi v paměti zůstaly hlavně ty delší závody – kros v Polné (10,75), nádherný běh na Vysoký kámen (13,85) a vrcholem byla jihlavská hodinovka. 13,570km je asi běžecky nejhodnotnější výkon roku vůbec, což podtrhuje i nejvyšší bodový zisk – 7,346 bodu, kterého jsem kdy v Běžci dosáhl.

Na závodech si užívám příjemného prostředí a atmosféry, přesto občas i "závodím", letos asi hlavně s Hejkalem. A kupodivu jsem letos býval častěji lepší já… Loni se mi Hejkala nepodařilo porazit ani jednou. Je to moje druhá sezóna Běžce, můžu srovnávat i meziročně. A je to hodně jednoduché – ve všech závodech, které jsem běžel podruhé, jsem se zlepšil:-)

No a celkové hodnocení? Započítává se mi 66,906 bodu (loni 63,747) a jsem tím na skvélém 14.místě (loni 20.) kategorie A ze 77 bodujících, pochopitelně hlavně díky relativně poctivé docházce. V Běžci se také eviduje historická tabulku ze všech dosažených bodů - se 163,229 nasbíranými body jsem na 206. místě ze zatím 1803 mužských účastníků závodu. Pochopitelně úžasný úspěch, když uvážím, kdo všechno je za mnou. Třeba Danu Orálkovi patří 920 příčka:-) Tak uvidíme, jak vysoko to dotáhnu, chtěl bych ještě pár závodů odběhnout.

Co ještě dodat? Především poděkování pořadatelům, že se jim podařilo pospojovat závody konané po celé Vysočině do zajímavé série a zaštítit je kvalitní soutěží. Díky. A skvělé partě běžců, která tyto závody objíždí. Pokud můžu něčeho litovat, tak vyřazených závodů. Loni jsem nesl těžce vyřazení Bedřichovské 20, letos vypadává moje "rychlá" Třebíč. Vesměs jsou nahrazovány kratšími závody. Chápu, že na kratší někde přijde více lidí, ale zase na ty delší obvykle jezdí běžci z větší dálky. Např. Dana Orálka jsem potkal na Vysočině jen jednou – právě v již zrušené Bedřichovské 20 (nehledejte ve statistikách, je to jeho jediný start vůbec). Inu, škoda. A pokud bych mohl pořadatelům něco navrhnout, tak když už trend kratších závodů, doporučil bych zařazení 5 nebo 10km na dráze. Hodinovka má výborné organizační zabezpečení, jistě by se i několik dráhových rozběhů zvládlo. Na dráze jsem 10km nikdy neběžel, láká mne to, možná si zajedu třeba do Pardubic zjistit, jak rychle to vůbec uběhnu…

Pokud někdo chápe tento článeček jako propagaci Běžce Vysočiny, tak proč ne. Mně se tam líbí, proto spíše propaguji. A ještě přidám, že organizátoři pořádají ještě sérii závodů na běžkách a přes prázdniny v triatlonu. Zatím jsem nevyzkoušel, ale není všem dnům konec. Tak ahoj na Vysočině!

BBP Syrovice 26.12.2006

Štěpánský běh Syrovicemi patří k těm, na které se těším. Od Syrovic mi to loni v rámci BBP vycházelo a výsledek se počítal do celkového hodnocení (6 z 10). První závod na Palackého vrchu mi nesedí tratí (a velkou účastí mladých, kteří jsou přece jen rychlejší), Jehnice se zase běhají v termínu, kdy mívám pravidelný útlum. Takže hurá do Syrovic.

Letos jsem přijel docela brzy, příjezd mi zpestřili hasiči s houkačkami. Myslel jsem, že to souvisí se závodem a nechají blikající auto na silnici - nikoli. Zasahovali, hořel sklep rodinného domku. A zrovna na trati, která se kvůli tomu musela trošku měnit. No, měl jsem dost času si dvakrát proběhnout náhradní kousek trati. Počasí úplně neuvěřitelné - 3 stupně, sluníčko, pevný vyschlý podklad, krosové boty zůstaly v kufru. Při rozbíhání jsem šikovností sobě vlastní špatně stoupl a trochu jsem cítil kotník levé nohy. Přece jen je ten podklad trochu nerovný. Když jsem pak v kratším závodě na 5km viděl, s jakou jistotou absolvuje stejný úsek trati slepý Meszaros (samozřejmě s vodičem), který ještě dokáže pár běžců předběhnout a nebýt poslední, musel jsem zase v duchu smeknout. V úplné tmě mívám problém s rovným kouskem známé silnice, kterou běhám skoro denně. A on si troufne do terénu.

Na startu zase o něco více běžců než loni, v hlavním závodě přes dvě stovky. Trochu nevýhodou vánočního termínu je, že někteří běžci nepřijdou - chyběl třeba Standa, Milan i další. Já to beru tak, že jsem vlastně skončil před nimi. Mají chodit :-) Naopak výhoda termínu je v tom, že někteří vánoce oslavují tak poctivě, že je pak lze i porazit. No nepřijeďte pak do Syrovic...

Po startu se ukazuje, že náhradní kus trati je na několika místech špuntem a běžecké pole se přes zúžená místa těžko probíjí. Od výběhu mezi vinohrady, kde si pořadí "sedá" problém mizí a s mizícím problémem se mi vzdaluje i Radek. Přichází však úsek po silnici, tam se mi běží líp, Radka stahuji. Pod schody, které jsou spíše diváckou atrakcí, než skutečným problémem, stahuji náskok na zhruba stovku metrů. První kolo 21:10, to jde. Ve druhém kole už žádné špunty na trati, dobře se mi běží. Jen Radek se mi zase v kopci vzdaluje, přestože já mezi vinohrady jen předbíhám odpadlíky, mezi nimi i Pavla, který zjevně patří k těm, co berou oslavy vážně:-)

Zátiší s triatlonisty. Kdo by věřil, že v cíli jsem byl nejdřív? (autor fota Vilma)

Po náběhu na asfaltku zkouším Radka stáhnout, při vběhnutí do Syrovic je mezi námi jen asi 30 metrů. Jenže on může ještě zrychlit, já jsem rád, že tempo držím. Před schody mne předbíhá Vlastík doprovázený Sváťou. Nějak mi chybí motivace, asi zklamáním, že jsem Radka nedotáhl, nechávám je poodběhnout, stejně mají oba silný závěr. Budu šetřit síly na jindy.I s trochu odbytým závěrem jsem předběhl několik zajímavých běžců. Vůbec poprvé třeba nejstaršího z Pospíchalů. Cíl za 42:56 (132 místo z 214 celkově, 26 z 48 v kategorii MV1) znamená o pár vteřin zlepšení oproti loňsku. Loni jsem do cíle tak spurtoval, že jsem pak měl skoro problémy se žaludkem. Letos to bylo víc na pohodu. Proč taky ne, že. O vánocích :-)

Týden 18.12-24.12.2006

Štědrý den je za námi, nezapomenutelné okamžiky zdokumentovány (tedy až na tu láhev excelentního vína, druhou nemám:-)), tak je čas vrátit se ke starým zvykům a občas něco napsat. Nejlépe o uplynulém týdnu...

Pondělí - Časově hodně špatné, večer zbyla chvíle na 30 minut posilování a 16 minut/8km na rotopedu. Po víkendových bězích to stejně chtělo trošku zvolnit:-)

Úterý - Večer jsem zkusil rozhýbat nohy během na svém oblíbeném 10,5km nočním okruhu - 54:39.

Středa - Začátek cesty mimo Brno. Většinou chodím plavat jen ráno, odpoledne nebo večer mi to v Brně nejde. V Plzni jsem se odhodlal a je z toho 45minut v bazénu, vzdálenost odhadnuta na 1,3km. Odhad proto, že se plavalo na šířku a nechtělo se mi zjišťovat, kolik tamní 9 drahový bazén vlastně měří:-)

Čtvrtek - Ranní proběhnutí v Berouně - 50 minut, tak asi třeba 9km. Letos jsem běžel podél Berounky asi popáté. Nikdy jsem nepotkal žádného běžce. Berounská sekce má asi volno :-)

Pátek - Opět jen čas na noční okruh - 10,5km, 54:00. Holt se kromě práce musí i něco koupit, třeba kapr a stáhnout a tak...

Sobota - V obchodech jsem ještě před otevřením, zásoby nakoupeny, dostávám se kolem desáté do bazénu, kde plave jen asi pět lidi. Tak zkouším neobvyklé motivy typu "Jestlipak jen kraulovýma nohama předeženu tu důchodkyni ve vedlejší dráze?". Fakt se v předvánoční době nikam neženu a jdu po pohodovém plavání do páry. Tam zjišťuji, že "důchodkyně" je možná mého věku. No, někdy není moc dobré barvit si vlasy na stříbrno:-). Píšu si 45minut/1,4km.
A ještě divnější je, že se doma vše stíhá, stíhám ještě za světla vyběhnout, užít si do stromů zbarvených zapadajícím sluncem do červena i poměrně slušného běhu 18km 1:48. Tempo mi přišlo subjektivně o dost rychlejší než minulý týden, možná tuto trať podceňuji a je o kousek delší. No, jiným zase přidávám, tak se to vyrovná. Neberte mé vzdálenosti úplně vážně:-)

Neděle - Nějak jsem se brzy vzbudil, přestože je Štědrý den, sedám na rotoped, než vstanou ostatní. Zkouším šlapat hodně pomalu, jestli bych vydržel dýl. Jo, vydržel, ale musím po 48minutách/22km dolů. Mimo jiné i proto, že jsem hodně zpocený a začíná mi být v mokrém zima.
Jo, večer jsem nesportoval:-)

	Počet	Km	Čas
Běh	4x	48	4:27
Plavání	2x	2.7	1:30
Kolo	2x	30	1:04
			7:01

Zhodnocení - jsem s tímto týdnem spokojen, ale to já bývám často:-) Jsem rád, že mé psaní občas někdo čte. Jdu si na cukroví, ať mám energii na další psaní, na rozdíl od pohybu se do psaní musím občas trochu nutit:-)

Týden 11.12.-17.12

Málokterý týden se mi daří trénovat podle "představ". Tento týden to opět moc nevycházelo, zkusím třeba popsat podmínky, které mne limitovaly. Prvním omezením bylo, že žena odjela v neděli večer na čtyři dny služebně do Prahy. Bylo jasné, že už tento fakt z tréninkových hodin kus ukousne. Naše holčičky (12 a 9) sice už odrostly školkovému věku, do úplné samostatnosti přece jen kus mají. Takže bylo jasné, že nebude žádný ranní tréninkový blok od 6hod - stejně jich v tomto období moc nezařazuji. A odpoledne musím zvládat vyzvedávání na bazéně, případně jinde.

Pondělí - Ráno zjišťuji, že menší beruška má teplotu. Ne sice vysokou - 37.7, nicméně na školu to pochopitelně není. V zimě má občas problémy s dutinami, většinou to během pár dnů odezní bez antibiotik. Přeorganizovávám si pracovní program, abych mohl co nejvíc věcí udělat z domu a doufám, že to zítra bude lepší. Pochopitelně vyzvednutí starší Kristýnky na bazéně mne odpoledne nemine, na chvilku se musím stavit v práci, něco nakoupit, připravit něco k večeři... Po deváté mi zbývá chvíle na válce - 40 minut 16,75km. Prostě volnější tempo:-)

Úterý - Terezka má 38,4. Opět posouvám, co nemusím nutně udělat dnes a vím, že bude hůř. Na chvíli budu muset odjet mimo Brno, nechávám to na odpoledne, kdy je doma i starší Kristýnka. Terezka odpoledne teplotu už nemá, tak jen např. chodí s větami typu -
"Tatínku, já se nudím."
"A nechtěla by ses třeba podívat na nějaký film?"
"Tak jo. Chci se dívat na Karlík a továrna na čokoládu."
"Ten doma nemáme. Nemůžeš si vybrat jiný z těch desítek filmů, co jsou doma?"
"Tatínku, já nutně potřebuji Karlíka. Věřím, že ho někde seženeš."
No, zklamte takovou důvěru. Sehnat Karlíka vzalo víc než hodinu. I ta bude v tréninku chybět. Ale pocit nezklamané důvěry je k nezaplacení:-). Sport se dnes zase smrskne na domácí kolo. Ach jo. Už ho nějak nemůžu ani vidět. Přesvědčuji Terezku, že ve středu ráno nachystám Kristýnce snídani a půjdu chvilku běhat. Budu zpět dřív, než se probudí. Prochází mi to.

Večer opět o něco později chvíle posilování a rotoped aspoň 20 minut 11km.

Středa - Ráno se mi daří jít běhat - 7km 33:02. Terezka má "jen" 37,0. Je unavená, tento týden to do školy už nevyjde. Odpoledne řešíme s holkama kde co, "za odměnu" mne posílají znovu běhat (když si vezmu telefon:-)) - 10,5 km za 53:27. Další dvoufázový běh. Kromě toho jsem kupodivu i pracoval.

Čtvrtek - Několik jednání mimo Brno s chvilkovými návraty domů. Žena přijíždí později, než jsem čekal, jenže i ona má teplotu. Plánoval jsem bazén, nicméně byl jsem rád, když jsem se dostal v normální hodinu do postele. Takže nic, vůbec nic. Říkám si, že vlastně jsem dlouho neměl volný den, tak je konečně dnes. Bohužel vím, že bude i zítra.

Pátek - Od brzkého rána doháním, co jsem popřesouval. Aspoň že je žena s Terezkou doma. Ve čtyři odpoledne dojíždím domů abych se převlékl a odjel na vánoční večírek. Kus od Brna. Mám jen přípitek, po půlnoci se vracím autem domů.

Sobota - Ráno odvážím Kristýnku na basketbalový zápas. Vyčítá mi, že se tentokrát nebudu dívat. No, občas chodí i tátové sportovat. Jedu na Hodonín-Holíč-Skalica (12km za 57:24). S rozběháním a vyklusáním si píšu do deníčku 15km za 1:27. K večeru stíháme s Kristýnkou velký nákup, zbytek rodiny se válí v posteli:-)

Neděle - Vyběhnutí s brněnskými tragédy (včetně supersportovců). Obával jsem se, že po sobotním závodě náročnou trasu nezvládnu a plánoval doběhnout po Veveří a pak po silnici zpět. Díky mírnému tempu a neustále ukecanému Forestovi jsem si však stačil uvědomit, že jsem unavený, až při seběhu z Trnůvky. Mírně jsem cítil koleno, nicméně na rovině jsem ostatní doběhl. Takže 22,5 km za 2:20. Většinou tak pomalu neběhám, ale má to něco do sebe. Myšlenky na večerní rotoped nebo plavání nechávám ve stadiu snění a trávím příjemný večer relaxací u sklenice piva :-)

	Počet	Km	Čas
Běh	4x	55	5:03
Plavání			nic
Kolo	2x	27,8	1:00
			6:03

Zhodnocení - před Vánocemi nikdy není času nazbyt, tentokrát se to přeskupilo trochu neočekávaně. Od profesionální přípravy daleko, snažím se jen poloprofesionálně hledat časové skulinky, kam by se dalo něco "píchnout". Díky víkendovým běhům trochu nečekaně moc běžecký týden. Ale příjemný. Tak uvidíme, co přinesou ty další. Jo, kdyby člověk měl tolik času jako v mládí, to by se to sportovalo:-)

Hodonín-Holíč-Skalica 16.12.2006

Tento nijak dlouhý silniční závod na 12 km mne láká už dva roky. Mám pocit, že na rozdíl od jiných závodů je v něm jakási myšlenka. Že i když už nemáme se slováky společný stát, můžeme spolu sportovat. Nebo tak něco. Neumím to přesně popsat. V předchozích letech byl problém termín. Letos byl jedinou překážkou páteční vánoční večírek. No, nepotřebuji zaběhnout rekord, týden před závodem se rozhoduji, že zvládnu večírek i závod. I trochu nevyspaný.

Závod spolupořádají Běžecký klub Hodonín a ŠK Skalica. Na českém serveru je pouze poštovní přihláška, která měla být odeslána do 7.12. Tak to jsem prošvihl. Kupodivu na slovenském serveru je on-line přihláška. Kdo zaplatí dopředu, tak 15OKč/Sk, na místě 200. Jednoduché, jasné, srozumitelné. Ve startovném je tričko, které musí mít každý běžec na sobě (přece jen se běží přes hranici). Tak hurá do toho.

Před 11 hod jsem u Městského úřadu, kde má být prezentace. Jenže je to omyl, je ve škole jako prý vždy. A škola je jen kousek. Prezentace po kategoriích, jde to rychle. Dostávám tričko s číslem, pohoda. Vytahuji 200Kč, že zaplatím. Slečny to vyvádí z míry, peníze neberou. Ujímá se mne ředitel závodu, který mi ne zcela klidně vysvětluje, že jsem vše zpackal. Nechápu proč? Přece jako čech se nesmím přihlásit na Slovensku. Má mi to být jasné. Vůbec to nechápu, je tu stoleček i pro příchozí, oproti nim jsem jen poslal své nacionále dopředu, takže se tu nemusí vypisovat. Naprosto nevím, v čem je problém. Je mi vysvětleno, že zaplatím 200Kč místo 150. To vím a nemám s tím problém. Abych zastavil vodopád slov, říkám, že příště to udělám jinak. Nejsem si sice vědom žádného pochybení (jen mám pochybnosti o organizaci), ale vážím si toho, že někdo pořádá běžecký závod, tak si svůj názor nechám raději pro sebe.

Využívám volné chvíle k cestě auty do Skalice s Milanem (seznamujeme se s trasou), já nechávám auto tam a jedeme zpět jen jedním. Milan sám neběží, doprovází jen syna. V Hodoníně mi zbývá chvilka na koupi nových krosových bot, zvolil jsem Asics Trabuco.


Na startu vládne opět nervozita (proč tu nejsou autobusy? A teď proč tu jsou?), naštěstí už je tu start skupiny 280 běžců a můžu vyrazit. Na startu jsem hodně vzadu, volím i pomalý první úsek po celnici. Pak si užívám přebíhání desitek (!) pomalejších a za chvíli si připadám jako "doma". Přede mnou Pavla Kovaříková - ta mi na Malém svrateckém pěkně utekla. Vedle mne Jan Škrleta, kterého využívám často jako vodiče na Vysočině. Má krásně vyrovnané tempo. A od té doby, co je v kategorii 60+, tak mu občas i stačím:-). Trať je rovinatá (30m+, 15m-?), letos je krásné počasí, silnice jen mírně vlhká, docela mi to běží. Skalice je docela brzy vidět, ale je to k ní daleko. Podvědomě se šetřím. Závod je dobře organizačně zabazpečený, na křižovatkách policie nebo pořadatelé. Dobíhám do Skalice a zjišťuji, že jsem to se šetřením přehnal. Mohl bych klidně běžet stejným tempem o dost dál. Tak se nutím aspoň trošku zrychlit, předbíhám pár běžců, za Pavlou brzdím. Celý závod běžela lépe, přijde mi divné se před ni předehnat. No, deset vteřin sem, deset tam, v cíli jsem za 57:24 na 158 místě z 277 dokončivších. Je vidět, že výborná podzimní forma je pryč, ale na prosinec to není vůbec zlé. Malinko pochybuji o délce 12km. Není normální, aby elita běhala cca 39 min. Tipuji pár set metrů navíc... K mému překvapení Milanův syn je už dvě minuty v cíli (a to mu je 16!). Holt je vidět, kdo z nás talent má a kdo ne.

Co dodat? Tento běh je určitě velmi rychlý, s dobrou účastí a určitou myšlenkou. Možná by na startu mohlo být i více běžců. Třeba brzy bude. Určitě bez hraničních kontrol bude pořádání takového závodu snadnější. Když mi to vyjde časově, rád poběžím znovu. Přihlášku pošlu buď hodně dopředu, nebo budu obyčejný příchozí:-)

Fotky se mi sem nějak nedaří propašovat, jsou aspoň zde

Týden 4.-10.12.2006

Pořád ještě někdo čte mé nesmělé popisy? Tak dobře, budu pokračovat.

Pondělí - ráno chvilka plavání - 1,2 za 35 minut. Standardní začátek týdne. Příště zkusím nějakou změnu:-)
Večer rotoped 32 minut 17km.
Úterý - ráno 7km běh za 31:56. Pořád je ráno krásné počasí, že?
Večer válce 30 minut 13km.
Středa - večerní 10,5 běh za 52:28.
Čtvrtek - Zkouším kousek prodloužit rotoped. Výsledek je 48 minut a 26,9 km. Jezdím doma v místnosti, kde se netopí naplno. Aspoň se tak nepotím, jezdím však v krátkém. Dnes mne po čtení diskuze napadlo dát si návleky na kolena. A výsledkem je pohodovější jízda a navíc rychlejší! To jsem fakt nečekal. V místnosti bývá cca 18 stupňů. Docela "teplých" - je tu podladhové topení. V oblékání návleků budu pokračovat...
Pátek - Plavání 60 minut - 1,9km. Původně jsem chtěl po odplavané technice vyzkoušet čtyřstovku. Nějak mne to začalo bavit a protáhl jsem to na kilometr. Tak mám delší plavání než obvykle. Večerní trasa 10,5km běh tentokrát za 54:02. Šel jsem běhat brzy po plavání, to se projeví. A zrovna v tento den kdy se unaven jen ploužím, tak potkávám Haryho Hudáka s Radkou Vodičkovou. Běhá jim to moc hezky, ten jejich styl se už asi nedoučím:-)
Sobota - Ráno plavání 40minut 1,3km, večer válce 30 minut 12,5 km. Malinko se šetřím na Býčinu:-)
Neděle - Běh na Býčí skálu - 15km za 1:17 + 6km za 40 minut.
Večer rotoped jen lehce na vyjetí 20 minut 10,8km. Ani jsem se moc neunavil:-)

	Počet	Km	Čas
Běh	4x	49	4:16
Plavání	3x	4,4	2:15
Kolo	5x	80,2	2:40
			9:11

Zhodnocení - Oproti předchozím týdnům to vypadá na zvýšené objemy, je to spíš naopak. Teď jsou objemy "normální", v předchozích týdnech jsem odpočíval (čti flákal se). Ostatně i těchto 9 hodin je s vyjímkou Býčiny v docela nízké intenzitě. Pro mne je povzbudivé, že jsem po Býčině nebyl vůbec unaven a ani mne nebolí koleno. Tak to třeba zase někdy půjde :-)

Běh na Býčí skálu 10.12.2006

Tento závod je takový trochu odlišný od ostatních. Původně trasu 30km běhali horolezci v pohorkách. Čas prý nebyl důležitý (on někdy je???), šlo hlavně o to doběhnout. Později přibyla ještě trasa 15km pro slabé, nemocné, ženy a ty, kteří 30 už nebo ještě neuběhnou - zvláštní charakteristika. Obtížnost závodu však nedělá délka s docela výživným převýšením, ani krosový charakter trati. Survival game dělá z této trati prosincový termín a tím - počasí. Běžet to v hlubokém sněhu nebo za deště musí být fakt hodně silný zážitek. Loni jsem běžel kratší trať. Ne že bych byl nemocný nebo žena, loni jsem byl lenošný běžet 30. A to podmínky byly skoro ideální - sice místy stopy sněhu a namrzlo, v podstatě ale rychlá trať s pevným podkladem.

A co letos? Měl jsem strach ze seběhu do Adamova. Kdyby se mi ozvalo koleno, musel bych zpět vlakem, to se nedá dojít. Takže i letos jsem od začátku uvažoval o kratší variantě. Přes teplé podzimní počasí podmínky horší než vloni, pršet totiž přestalo někdy pozdě v noci. Určitě budou na trati bahnitá místa.

Na startu potkávám skupinku Tragédů - všichni připraveni na dlouhou trať, opásáni jídlem i pitím. Že bych si došel do auta pro vestu a zkusil to celé? Příjemných pět stupňů... Ne ne a ještě jednou ne. Někdy příště.

Po loňské zkušenosti, kdy jsem dobíhal sotva motaje nohama chci letos běžet první půlku volněji. A druhou to z kopečka napálit, jestli koleno vydrží. Přesně v souladu s touto strategií se po startu zavěšuji za skupinku žen, no, spíše dívek. Ani nevím, proč zrovna za ně. Nejspíš to tak vyšlo. Tipuji, kdy jim dojdou síly. Přes pohodové tempo prvních kopečků mne Milan předbíhá až po 22 minutách. Běží pochopitelně dlouhou, tempo vypadá přijatelně, že bych se zavěsil? Ne, závodím až po obrátce. O kus později mne dobíhá i Forest. Tedy dnes jsem fakt v dobré společnosti. A tempo umožňuje prohodit i pár slov. Příjemně měkké cestičky se střídají s menšími kalužemi, ba i hlubokým hnusným bahnem. Docela to klouže, víc než loni na namrzlém. Obzvlášť vyběhnutí do Útěchova je zábavné. Loni jsem musel kousek jít. Letos se vleču pomaličku, kloužu, ale přece jen běžím. Útěchov vidím letos nějak nezvykle brzy. A prvního vracejícího se běžce míjím později než loni. Nelapám po dechu, prostě si běžím. Na silnici pak vidím možná 250 metrů před sebou i Milana. Docela dobrý den. Na obrátce "krátké" trati v Útěchově přeji hodně štěstí Forestovi a otáčím to zpět. Za mnou Sváťa, Standa, Pavel a spousta dalších. Jo, takhle by ty výsledky měly vypadat. Snaha běžet zpět rychleji mi vydrží přesně do prvního klesání. Dámy z mého doprovodu ho zvládají lépe a mizí v dáli. No, jsou mladší, asi honí nějaké chlapy vepředu. Já nehoním nikoho a smiřuji se s tím, že to zpět naplno nepůjde. Přes opatrné tempo v úseku nejspíš přerytém v noci divokými prasaty kloužu a mířím k zemi. Nějakým zvláštním zázrakem to v mírném pokleku vybírám a můžu běžet dál bez nalepených několika kilo bahna. Ó děkuji, strážný anděli.

Cesta zpět je docela nudná. Přede mnou nikdo, za mnou nikdo. Sleduji fáborky, ať nezabloudím, po deštivé noci nejsou moc vidět. Ale cestu znám i z loňska, nacházím správný seběh do údolí a můžu srovnávat, jak se mi krásně běží oproti loňsku. To jsem v cílové rovince fakt nemohl, letos si ji zaběhnu na pohodu. A vtom uslyším za sebou usilovný dech. Ach jo. Zase nějaký mladík špatně zvolil tempo, zbyly mu síly a teď mne chce připravit o krásné umístění. Závěry mi nejdou, jsem spíš tempař, zkouším to od začátku pětisetmetrové rovinky rozběhnout jen s malou rezervou. A ejhle - mladík stále za mnou. Ani jsem nemusel použít rezervu, jsem v cíli dřív než on. Zastavím se, nahlásím jméno (běží se bez čísel), otočím se na mladíka - a on je to Vlastík. O deset let starší zkušený běžec končící obvykle přede mnou. Dle svých slov moc teď na podzim netrénuje. Tak mám aspoň cenný skalp.

Pohled na hodinky pak odhaluje, že přes pohodové tempo je čas 1:17:34 o tři minuty rychlejší než loni (a to byl loňský rok fakt rychlejší), mé lenošení na trati potvrzuje i nižší průměrný tep než loni - 150 je daleko od hranice cca 158, kterou bych si asi mohl na této trati dovolit. Že by fakt zlepšení? A navíc - až teď mi to dochází - nebolí mne koleno! Cítím ho, ale nijak zvlášť nebolí. Že bych ho otestoval při výklusu? Beru si vestu a teď ještě mírnějším tempem nabírám znovu směr Soběšice. Kousek před nimi míjím Dana, běží si pro jisté vítězství na dospělé trati. Nicméně třeba Kladenský maraton končil podstatně lehčím krokem. I běžci za ním toho mají zjevně dost. Proběhnu se kousek po Soběšicích a hurá znovu z kopce. Zvyšuji tempo - a zase nic. Možná koleno fakt bude jednou v pořádku. Teď na něj budu ještě chvíli hodný a budu se snažit běhat jen po rovině. Uvidíme pak na jaře. Výklus 40 minut a cca 6 km si připíšu taky k délce běhu a mám z toho aspoň půlmaraton. Že bych se příští rok přece jen podíval až na Býčí skálu? Zatím by se ten závod pro mne mohl jmenovat Útěchovská 15...

Oficiální výsledky jen potvrzují, že letošní časy jsou pomalejší než loňské. Jsem jedna ze světlých zlepšivších se vyjímek:-) 30. místo (ze 49) je posun i v pořadí oproti loňsku. Tak nevím, jestli si budu hezkou bilanci kazit příští rok na třicítce...

Týden 27.11. - 3.12.2006

Tak nikdo nepřišel s návrhem, jak popis "tréninku" ukončit, tak nezbývá, než pokračovat:-)

Pondělí - ráno chvilka plavání - 1,2 za 35 minut. Večer válce 45 minut 19,66km. Nechápu, jak někdo vydrží na válcích 2 hodiny a pak píše, že to byl lehký trénink.
Úterý - ráno 7km běh za 31:25. Koleno docela v pohodě, těším se na běhání v Itálii.
Středa - plavání 45 minut - 1,4km. Zase se mi plavání horší. 25m bazén plavu na 20-26 záběrů, dnes je to na horní hranici. Něco je špatně a já nevím co. Na plavání bych potřeboval častější dohled trenéra, bohužel není kde ho vzít. Původně mělo být plavání delší, znechuceně jsem ho však ukončil dřív. Docela to plácám:-).
Večer chvilka na válcích - 35 minut 15km
Čtvrtek - Ráno má "krátká" trasa 7km za 30:02. Se vzdáleností malinko podvádím, nicméně mi to sedlo a běžecky konečně po delší době super pocit. Už abych byl v Itálii! Díky organizované večeři se nedostanu běhat ve čtvrtek večer, nemůžu dospat rána :-)
Pátek - V Itálii běh ráno 40minut (7km?), odpoledne 1:50 (18km?). Vzdálenosti se snažím dodatečně měřit na mapě, jde to těžko, protože jsem chvilkama běhal cik cak uličkami. Asi první dvoufázový běh v životě:-)
Sobota - cesta z Itálie, večer na válcích bylo původní předsevzetí aspoň 30 minut. Ale jedu divně, málem padám, tak to ukončuji na metě 5km(13:30).
Neděle - Cítím se utahaný, pružně dospávám posedávání po nocích a zařazuji úplný odpočinek.

	Počet	Km	Čas
Běh	4x	39	3:31
Plavání	2x	2,6	1:20
Kolo	3x	39,7	1:33
			6:24

Zhodnocení - Jednoznačně zážitkem týdne je běh v Itálii. Docela mne baví běhat neznámými místy. Nejlépe po mořském pobřeží - i proto letos jako zážitek číslo jedna tohoto typu je běh Barcelonou. Skvělá zpráva je, že koleno zátěž delšího běhu sneslo bez problémů (i když to byla rovina, uvidím v kopcích). Díky cestě do a z Itálie bylo málo času, což "odneslo" kolo nižším objemem. V plavání se plácám, nevím co s tím, nezbývá než doufat ve zlepšení.

Buon giorno, Como

Zdá se, že doba uspěchaných "manažerských" setkání v předražených sterilních hotelích světových letišť je minulostí, dnes jsou místa meetingů volena tak, aby potěšila duše upracovaných galejníků dneška. No, mne určitě. I když já na ty galeje zase tolik nejsem:-).

Como je třetí největší jezero v Itálii a zároveň stejnojmenné lázeňské městečko, navštěvované hlavně obyvateli blízkého Milána. Jezero bylo vytvořeno ledovcem (takže je obklíčeno prudkými svahy a místy je dost hluboké), má tvar písmene "Y", rozlohu 146km2, není nijak široké a díky své délce cca 51 km je prakticky neoběhnutelné:-). Pracovní "povinnosti" mne do Coma přivedly ve čtvrtek večer po 20 hodině. Tak akorát čas na vydatnou večeři. Italská kuchyně je obvykle považována za lehkou, nicméně toskánské speciality v podání místní vyhlášené restaurace moc lehké nebyly a od na úvod servírované skvělé sušené šunky byla snad jen jídla těžší, završená skvělým steakem podávaným s nějakou prapodivnou pampeliškou. Na pohled zvláštní, ale velmi dobré. A když se k tomu přidá ochutávka místního vína (Chianti můžu v kteroukoli denní dobu), dezertů ( doporučuji místní Cantucci con Vino Santo - něco jako biskupský chlebíček, který se namáčí ve skleničce desertního vína tak starého, že skoro není cítit, jak je sladké), tak je zřejmé, že ve čtvrtek večer už na sportování čas nezbyl:-)

1.prosince skoro jako na jaře

Přestože se dostávám do hotelu ve čtvrtek po půlnoci, ráno vstávám před sedmou a vyrážím na prohlídku okolí. Během, pochopitelně. Během čtyřiceti minut se stihnu seznámit s centrem městečka, honosnými vilami, stále svěží vegetací a pochopitelně kolonádou kolem jezera. Aspoň kousek. Když se přes okolní kopce převalí sluníčko, mám pocity jako na jaře. Vždyť já sluníčko dva týdny ani nezahlédl! Ani se mi zpět do hotelu nechce. Perspektiva zavřené konferenční místnosti není příliš lákavá. No, co se dá dělat. Během coffee breaků aspoň vydatně doplňuji sacharidy pozorován závistivými pohledy ostatních účastníků ze všech koutů světa. Pohledy říkají - "Jak to, že se tak cpe a netloustne?". Kofein prý také prospívá vytrvalostním výkonům. Asi by se měl užívat jinak, já se ním v Itálii intoxikuji stále. Nicméně mám z toho jen dobré pocity, žádné bušení srdce jako sám velký Tragéd. Po vydatném obědě už si připadám jako Otesánek a se smutkem sleduji, jak sluníčko putuje z jedné strany na druhou. Po dalším coffee breaku kolem čtvrté hodiny se rozhoduji, že mám dnes již informací dostatek a "nenápadně" se vzdaluji.

Ke vzdálenějším palácům jsem foťák nebral, tak aspoň ukázka...

Rafinovaně jsem si vzal povícero běžeckých triček i ponožek, takže můžu vyběhnout znovu! Venku jsem za tři minuty. Sluníčko nepočká. Napřed k vodotrysku, obhlédnout lanovku a pak už podél jezera, kam mne nohy donesou. Koleno na rovinaté trati vůbec necítím, slunečno, bezvětří, dvanáct stupňů, podél jezera běhají celé skupinky běžců, prostě krásné odpoledne! Po hodině dostávám přes vydatnou celodenní hydrataci žízeň, na benzince doplňuji tekutiny a dávám si i espresso. Možná divná kombinace, ale když mně v Itálii káva tak chutná! Nezbývá, než se otočit zpět. Potkávám další skupinky běžců. Oproti třeba němcům jsou italové ambicioznější, vyloženě joggerů vidím méně. A oproti jiným končinám je vysoký počet běhajících žen. Zpět v hotelu jsem za 1:50. Skvěle zvládnutý dvoufázový trénink. Nevím, zda to je specifika letošního podzimu, ale počasí přímo vybízelo zaběhnout si něco delšího. Možná jednou zkusím nějaký pozdně podzimní italský maraton. Uvidíme. Každopádně večeři jsem stihnul. Ono už bylo potřeba doplnit energii. Poprvé okouším lanýže. Dobré, ale nakonec žádný zázrak. To závěrečná kombinace cantucci-lemoncello-espresso přímo vybízí k zopakování. Škoda, že jsem odlétal už v sobotu ráno...

Více fotek je pak zde.